Honda GL1800 Gold Wing - na velikosti záleží!

FilipT, foto: Jan Altner 18.2.2013

fotka

Legenda stáje Honda vloni prodělala menší modernizaci, ale základ a technika osmnáctistovky zůstala stejná jako při jejím příchodu na trh v roce 2001! Proto jsme se v redakčním testu znovu podívali, jak Goldwing obstojí v dnešní době a jak si vede v porovnání s novou konkurencí ze strany velkoobjemových cesťáků?

„Zlaté křídlo“ jsem důkladně otestoval již před pěti lety ještě v předchozí redakci a nestačil jsem se divit, jak intenzivní zážitek umí tenhle koráb zprostředkovat. Mezitím ale konkurence popohnala vývoj a na trh přišly další velkoobjemové cesťáky s celou řadou moderních technologií a vrcholem bylo předvedení dalšího šestiválce v podobě BMW K1600GTL.

Také význam a pozice Goldwingu na trhu motocyklů se postupem doby měnily. Původně to byla hlavně americká záležitost, postupem doby ale rostly prodeje v dalších částech světa a Honda nakonec zavřela výrobní linku v USA a nový model 2012 již je vyráběn zpátky na domácí půdě v Kumamoto v Japonsku. Podobně se změnil i charakter zákazníků a image Goldwingu - zatímco při prvním uvedení osmnáctistovky šlo o výjimečně výkonný a přelomový motocykl, v dnešní době už začíná konkurovat spíš dnešním cestovním cruiserům. O tom ostatně svědčí i uvedení baggeru Gold Wing F6B.

Modernizovaný design Gold Winga dostal nové lakování, které vytvořilo linii klesající směrem k zádi. I tato změna podporuje styl svérázného cruiseru... Ostatní změny v rámci faceliftu jsou spíš drobná vylepšení a aktualizace - zvětšily se kufry a celkově nabídnou 150 litrů objemu, tvar plexištítu lépe odvádí nápor větru ve vyšší rychlosti a vylepšené je i odpružení. To ale jsou drobnosti, kterými si Goldwing nové zákazníky nepřitáhne - v dnešní době už většina maxitourerů dávno má elektricky ovladatelný plexištít, i v objemu kufrů už jej dostihly jiné stroje, boční kufry jsou navíc uvnitř dost složitě tvarované. Proč je tedy o tento model i nadále tak velký zájem? Nebudu zde opakovat podrobné popisy z mého předchozího testu a soustředím se jen na to hlavní.

Tahle mašina si své majitele získá částečně svým majestátním image, ale hlavně úžasným pocitem z jízdních vlastností a dojmem z ležatého šestiválce s písty proti sobě. i v dnešní době totiž platí, že takhle výjimečné svezení prostě jinde nenajdete. Jasně, v této třídě tu mnohem obratnější a výkonnější mašiny, ale paradoxně právě ty mohutné rozměry i půltunová váha (když GW zvážíme i s jezdcem) z něj dělají jedinečnou záležitost. Protáhnout tuhle obří hmotu zatáčkou je prostě krásný pocit a s překvapením zjistíte, že to jde snadno a ochotně!

A zase se musím vrátit k přirovnání k dnešním cruiserům. V sedle Goldwingu je totiž naprosto jedno, jak přenesete váhu na řídítka nebo zda pracujete tělem. Ono to v tomhle křesílku vlastně ani moc nejde, sedlo moc nepodporuje změnu polohy. Pokud se vám poštěstí si vyjednat testovací jízdu na GW, najednou zjistíte, že projet si několikrát táhlou zatáčku a zvyšovat tempo až ke škrtání stupačkou je hodně návyková záležitost. Hmotnost jakoby za jízdy úplně zmizela a chvílemi máte pocit, že ta mašina je z polystyrenu, jak se ochotně nechá vodit ze zatáčky do zatáčky.

A stejně tak ležatý šestiválec, který se s temným hučením prohání v relativně nízkých otáčkách (maximum výkonu je v 5500 ot/min) umí nabídnout jedinečný zážitek. Asi jako když z běžného čtyřválcového auta přesednete do dvanáctiválcového Jaguáru... Krouťák 167 Nm je i v dnešní době pořádná porce a ve spojení s hmotností je projev síly působivý a nic podobného na trhu prostě nenajdete! Až ve vyšších rychlostech se projeví výkonové manko - 118 koní je oproti dnešním hypertourerům opravdu málo, ovšem subjektivně to pocítíte až někde nad 150 km/h.

I přes poslední modernizaci se na Goldwingu v řadě směrů projevuje starší konstrukce - kromě chybějícího elektricky nastavitelného plexištítu to je třeba jednodušší ovládání pomocí palubního počítače namísto několika desítek tlačítek rozmístěných v celé dolní polovině zorného pole jezdce. Vysoká hmotnost se zase projeví na větších hrbolech, kde vytřese posádku víc než dnešní moderní systémy odpružení, přispívá také k poměrně vysoké spotřebě nebo delší brzdné dráze.

To vše ale Goldwingu i v dnešní době s přehledem odpustíte a rádi to vyměníte za charismatické svezení na něčem opravdu výjimečném. Obří stroj vybavený špičkovým stereosystémem, vestavěnou navigací i s volitelným airbagem, který se přitom vodí do zatáček lépe než leckterý větší naháč, to je prostě jedinečný zážitek a už docela chápu, že jej Honda ponechává na trhu jen s mírným faceliftem a navíc jej doplní sníženou verzí F6B.

 reklama

Videa

Instagram

 reklama

Motodenik.cz

© 2010-2017 motodenik.cz, Pointera Solutions s.r.o.