Ducati Panigale S - Viva Italia Sportiva

Jan Altner, foto: autor 3.4.2013

fotka

Na některé testy se těším méně, na některé více a na některé opravdu moc. Tento test patří do té poslední skupiny, protože Ducati Panigale patří k absolutní špičce ve všech směrech. A navíc je to uhrančivá Italka!

Ducati Panigale si těžko spletete s jiným strojem. Mezi její výrazné charakteristiky patří letmo uložené zadní kolo a na něj excentricky navazující tlumič a nízko uložený výfuk pod motorem před zadním kolem. Zepředu se agresivně „koukají“ světla propojená s nádechy vzduchu, navazuje velká ale designově čistá kapotáž a to vše bez opisování od konkurence.

Panigale proti svým předchůdcům opustila trubkový rám, nosnou konstrukční součástí motocyklu se stal přímo motor, což výrazně ušetřilo na celkové váze stroje. To všechno je víc než líbivému designu podřízeno funkčnosti. Ducati zkrátka opět ukazuje svou italskou originalitu a udává směr.

Posez na motocyklu odpovídá sportovnímu charakteru stroje. Proti předchozím generacím mi přijde pohodlnější a příjemnější i pro běžnou jízdu v provozu. Stupačky jsou proti běžným motorkám vysoko a připomínají vám, že sedíte na ryzím superbiku a vše je podřízeno zalehnutí za štítek – ale to mám rád a ten pocit závodníka tu trochu nepohodlí v provozu bohatě vynahradí. Všechny ovládací prvky jsou dobře v dosahu, po osvojení ovládání palubního počítače je možné pohodlně měnit jeho nastavení i během jízdy. Velkou pochvalu si zaslouží barevný, velmi dobře čitelný displej. Potěší i diody informující o stavu otáček a potřebě přeřazení na vyšší rychlostní stupeň.

Přední LED světlomet je charakteristický svým studeným světlem a ladí s atraktivním designem celého motocyklu. Zadní světla jsou opět LEDková, dobře doplňují zadní kapotu, která mi trochu připomíná marťana. Zrcátka jsou za jízdy dobře čitelná, zepředu v nich jsou pak zabudovány směrovky. Na přední štíhlou masku navazuje poměrně malé plexi, které vám připomíná, že nejste na žádném cruiseru, ale na sportovním superbiku.

Motor o objemu 1198 ccm je vidlicový dvouválec do L s výkonem 195 koní a krouťákem 132 Nm. Ochota točit se do velkých otáček je srovnatelná s leckterým čtyřválcem, ale takhle masivní krouťák hned tak někde jinde nenajdete. Panigale je vybavena převodovkou, která se svým rychlořazením najde srovnání jen s BMW S1000RR. Řazení při plném plynu je neskutečně rychlé a hlavně spolehlivé! Během týdenního testování v běžném provozu, i během testování na okruhu řadila převodovka vždy přesně a intuitivně a zaslouží velikou pochvalu.

A teď konečně k jízdním dojmům. Panigale jsem vyzvedával na Pankráci a prvních 100 km jsem musel najezdit po Praze. Musím se přiznat, že jízda po městě nebyla úplně největším relaxem. Ne že by motocyklu chyběla ovladatelnost, ale ucukaný motor v nízkých otáčkách a brutální nástup výkonu vyžadovaly naprostou koncentraci na jízdu a hodinářskou práci s plynem. Při jedné ze zastávek jsem si dokonce postěžoval kolegovi a ten mi poradil, ať zkusím režim Wet. Měl sice pochybnosti - proč použít režim WET, když neprší?! Ale ejhle ono to funguje a dobře! Motor byl rázem podstatně klidnější a jízdu po městě jsem si začal užívat. Tahle motorka je nejen magnetem pro oči kolemjdoucích a ostatních řidičů, ale díky nádhernému zvuku upoutá pozornost kohokoli.

Mimo město to bylo samozřejmě jiné kafe a přišly na řadu další režimy. Pokud jsem trefil kvalitní a čisté silnice, jízdu jsem si fantasticky užíval. Tady bych se měl asi zmínit o elektronice, která je na tomto stroji zastoupena v hojné míře. Když zmíním jen to nejpodstatnější - máte k dispozici různé výkonové křivky motoru, kontrolu trakce, nastavení ABS, nastavení motorové brzdy a hlavně elektronické nastavení podvozku.

Panigale jsme samozřejmě důkladně prohnali hlavně na okruhu v Mostě a při okruhovém Ducati dni. Tady se motorka cítila opravdu jako ryba ve vodě. Panigale vyniká výbornou ovladatelností a do zatáček padala jakoby sama. Ze začátku mi přišla trochu divoká a neklidná, ale o to větší radost máte z jejího zkrocení. No a nakonec zjistíte, že i ta neklidnost je vcelku dobře předvídatelná a navíc ji můžete korigovat elektronikou a tlumičem řízení.

Motor brutální. Myslím, že bez kontroly trakce by byl až těžko zvladatelný. Právě na okruhu si uvědomíte důležitost elektroniky a máte možnost vyzkoušet si její vliv. Pro mě byl největším překvapením účinek motorové brzdy. V jednom extrému brzdil motor až moc, ale v opačném extrému zase jakoby vám někdo přidal plyn?! Napřed jsem tomu nemohl přijít na chuť, ale když se s tím sžijete, začne to dávat smysl. Pokud jezdím na okruhu a nechci jet na úplné hranici, tak před zatáčkou stáhnu plyn a počkám si na správný brzdný bod, kdy zmáčknu brzdu. Jenže u téhle motorky jsem měl pocit, jakoby mi někdo v tuhle chvíli plyn přidal. Sice to zní divně, ale tímto (a antihopingovou spojkou) se vám zklidní zadní kolo a s motocyklem se do zatáčky pustíte s větší jistotou. Brzdy patří k dnešní moderní špičce, jsou dostatečně jedovaté a zároveň dobře dávkovatelné a ani při delší jízdě na okruhu se „neunaví“ a nemění své vlastnosti. No a odpružení Ohlins odvádí perfektní práci a nabízí širokou možnost nastavení.

Ducati Panigale patří zkrátka k absolutní špičce ve své třídě. Při běžném ježdění do práce asi její kvality ani nedoceníte a troufám si říct, že je na běžné silnici ani nevyužijete, ale na sportovní jízdu na okruhu nemá tento stroj příliš mnoho rovnocenných konkurentů. Tahle charismatická a divoká italka zkrátka patří k naprosté špičce a bude zajímavé sledovat, jak se jí bude letos dařit v seriálu WSBK.

Další články z rubriky:

    

    Videa

    Instagram

    
    

    Motodenik.cz

    © 2010-2019 motodenik.cz, Pointera Solutions s.r.o., supported by AmbitionPro, s.r.o.