Suzuki GSX-R 1000 - Až moc hodná?

Superbike od Suzuki vždy patřil k tomu nejlepšímu, co jste na okruhu mohli prohánět. Nová generace nezůstala nic dlužná a opět nabízí špičkovou technologii zabalenou do přívětivého projevu pro jezdce.

Na novince toho vlastně až tak moc nového není, maska je stejná jako u předchozí generace, ale zásadní změnou je absence jedné výfukové koncovky. Je to možná trochu škoda, GSX-R se dvěma laufy se líbila. Design je ale celkově podařený. Novinkou jsou čiré blinkry, které náadně rozšiřují podsedlovou část motorky. Praktickou stránkou je místo pod sedlem, kam se dokonce i něco vejde. Barvy jsou jasné, klasická modro-bílá Suzuki, která vypadá opravdu dobře. Pak je tu ještě kompletní černá varianta.

O pohon se stará řadový čtyřválec chlazený kapalinou z předchozí generace. O rovnoměrný nástup výkonu se stará škrtící klapka ve výfuku. Suzuki si ve svých prezentacích zakládá na ploché křivce nástupu výkonu, což je dobré samozřejmě jak pro jezdce, tak i pro pneumatiky. O kontrolu nad strojem se stará elektronika. K dispozici je kontrola trakce a možnost nastavení palivových map. Zajímavý je také elektronicky řízený tlumič řízení. Vše vám pomáhá krotit výkon 185 koní. Ten je k dispozici už od 11500 otáček.

No a teď to nejlepší, Suzuki konečně osadila GSX-R novými brzdami, které nesou značku Brembo. Jedná se o nejvyšší řadu monobloků, které navíc oproti předchozí generaci Nissinu ušetří 130g neodpružené váhy. Ale dost šedé teorie, vzhůru do sedla.

Dost velká

Suzuki je jeden z mála superbiků, na který se celkem pohodlně poskládá i jezdec vyšší postavy. Je to dáno dlouhou stavbou, celkem pohodlným sedlem a širokou nádrží. Se Suzou mě čeká celý víkend s cestami všech typů a samozřejmě i závodním okruhem a to v Brně. První cesta po Praze není nic příjemného, ale díky příjemnému nástupu motoru se to dá celkem dobře přežít, motorka není ucukaná a i v malých rychlostech se dá celkem dobře ovládat. Větrák, který mi fouká na nohu, ale dává tušit, že tady nemáme co dělat.

Za městem už je to lepší, na kvalitním asfaltu si jízdu opravdu užijete, ale stejně jako většina superbiků i Suzuki začíná fungovat až ve vysokých rychlostech, které jsou za hranicí legality. Pokud přijde krize, je k dispozici tlumič řízení, který mě osobně několikrát ušetřil horkou chvilku, třeba když mě nakopl horizont a přední kolo mělo tendenci se rozkmitat. Elektronika je překvapivě rychlá a ještě než k něčemu došlo řízení zklidnil.

Příjemné je zjištění, že se na motorce i po celém dni v sedle cítím relativně v pohodě. Není to sice Goldwing, ale dá se to přežít, sedačka je celkem pohodlná a úhel řídítek a stupaček snesitelný. To oceníte i na dálnici, kde po překročení 120tky začne proud vzduchu nadzvedávat jezdcovo tělo a dá se tak překousnout i delší cesta. Bavit vás to ale rozhodně nebude, i když vychutnat si výkon motoru není od věci.

Na okruhu

Ale teď už do Brna. Tady mám trochu strach z chladného asfaltu, na kterém jsou ještě občas stopy vody, takže zezačátku pomalu, než se zahřejí gumy. První, co vás napadne je „brzdí fakt dobře“, Bremba totiž fungují a hlavně fungují celou dobu. Ani po dvacetiminutovce v ostrém tempu brzdová soustava nevadne a můžete se na ní spolehnout.

Druhým jmenovatelem je příjemný a hlavně čitelný nástup motoru. Když uděláte chybu, není to hned tragédie a motor se dokáže sebrat i z nižších otáček. Stejné je to když naopak někde dáte moc plynu, zadní kolo nejde do smyku a pokud by toho bylo přeci jen moc, systém kontroly prokluzu vše včas utne.

Když jsme na začátku chválili pohodlí na cestách, musíme jezdeckou pozici trochu zkritizovat na okruhu. Široká stavba nedává jezdci optimální kontrolu nad motorkou. Stejné je to i s podvozkem. Motorka je příjemná a čitelná, ale nemám dostatečný přehled o tom, co se pod koly Suzuki zrovna děje. Řízení jde zkrátka až moc snadno, chybí mi tu pocit agresivity a přímého spojení s koly a asfaltem. Sympatické na druhou stranu je, že motorka není nacpaná zbytečnou elektronikou a pořád je hlavní faktorem jezdec.

Suzuki stále patří ke špičce světa superbiků, ale konkurence jí pomalu začíná odjíždět především díky snižování hmotnosti a hlavně aplikaci nových elektronických řešení, jaké využívá třeba BMW, nebo Ducati, no a těm už nyní konkurovat nemůže, tedy dokud se nepodíváte na cenovku, protože ta je u Suzuki pořád velmi zajímavá.

Fotogalerie

Další články z rubriky:

• 
  Cestovní endura pohledem generála Pavla