fotka

Rozhovor s Romanem Körberem o Erzbergu

  • vydáno: 6.6.2013
  • autor: Evžen Zadražil

Offroadový specialista Roman Körber, jezdec týmu MOTOSPORT CHÝNOV, se první červnový víkend úspěšně účastnil jednoho z nejznámějších světových extrémních motocyklových závodů „Erzberg Rodeo“ v rakouských Alpách. Tento šestatřicetiletý borec, v civilu učitel praktického vyučování na SŠAI v Praze Hostivaři a provozovatel soukromé motoškoly, byl se svým dvoutaktním strojem GAS GAS EC300 Racing opět nejlepším z českých závodníků na letošním 19. ročníku této soutěže, která byla letos ještě extrémnější i kvůli velmi špatnému počasí.

Romana jsme se po příjezdu zeptali hned na několik otázek:

Letos jsi poprvé startoval na jiné značce motocyklu. Jak ses s novou motorkou spřátelil a k jakým úpravám muselo na tento závod dojít?

V takovémto extrémním závodě motorka samozřejmě podstoupí tu největší zatěžkávací zkoušku. Musím s radostí konstatovat, že závod přežila bez ztráty kytičky:-) Mezi její největší přednosti určitě patří skvělý průběh dvoutaktního motoru (300ccm) a kvalitní odpružení. Co se týče úprav, tak žádné velké změny oproti sériové verzi. Například ventilátor chlazení, kryt pod motor, jiný převod na prolog a jiný na extrém, jiné pneumatiky a poutko na tahání na zadním blatníku a předních vidlicích.

Jak probíhala Tvá příprava na závod?

Letos byla dlouhá zima, nějaké tuzemské závody odpadly a tak příprava na motocyklu zdaleka nebyla optimální. Měl jsem za sebou v podstatě jen jeden závod, což je oproti zahraničním soupeřům, co byli na Erzbergu, samozřejmě málo. Také pořadatelé na sebe nechali poměrně dlouho čekat s termínem závodů a dalo se přihlásit až o dva měsíce později oproti předchozím ročníkům. Měl jsem ale výhodu, že jsem byl loni v TOP50 a tak mi byla přednostně poslána přihláška a poté nízké startovní číslo 83 do kvalifikačního prologu. Nakonec to ale zase až taková výhoda nebyla. Absolvoval jsem sice prolog mezi prvními, kdy ještě nebyla trať tolik rozbitá, ale jel jsem ho již v pátek, když bylo na několik kilometrů dlouhé a rychlé trati místy až 20cm napadaného sněhu, byla mlha a stále sněžilo, kdežto v sobotu byla trať čistá, při jízdě nesněžilo, jen občas trochu sprchlo. Loni měl každý dva pokusy, letos byl prolog kvůli velice špatnému počasí jednak zkrácen a každý měl jen jeden pokus. I když není tato kvalifikace mou silnou stránkou (vyhovuje spíše rychlým motokrosařům), podařilo se mi nakonec z cca 1500 jezdců kvalifikovat mezi pětistovku postupujících závodníků do hlavního nedělního závodu „Red Bull Hare Scamble“.

Z prologu jsi postupoval jako 165. kvalifikovaný jezdec, tedy ze čtvrté řady. Jak to pak vypadalo ve vlastním závodě?

Začínalo se dole v lomu, kde byla jedna obrovská louže. Po několika metrech od startu byl hned z vody, až půl metru hluboké, výjezd do jednoho kamenitého stoupání. Už v této počáteční fázi si vylámalo hodně jezdců zuby. Buď se jim dostala voda do motoru a nebo se jim nedařilo potřebně rozjet do toho prvního výjezdu. Já jsem ho také vyjel asi až na potřetí, čímž jsem se celkem zdržel. Na dalších úsecích se opět odehrávala klasická situace, kdy se z prologu rychlí motokrosaři nemohli dostat přes první složitější technické překážky a tak se to na některých užších místech dost štosovalo. Do šestého Checkpointu byla dovolena pomoc mechaniků. Zde bych chtěl moc poděkovat mému doprovodu Přemkovi Venutovi, Petru Novákovi a Robertu Seemanovi za jejich obětavou pomoc, když mi v některých z výjezdů pomohli. Od dalších Checkpointů pak byly tzv. „No help zone“, kde si už každý jezdec musel poradit sám. Letos jsem měl problémy i při extrémních sjezdech, které se na některých místech trati nacházejí. Přitom sjezdy jsou mou doménou a vždy jsem z nich oproti soupeřům nejvíce těžil. Letos byly některé úseky pod sněhem a tak jsem je sjížděl třeba i tím způsobem, že jsem se položil i s motorkou na bok a brzdil jsem stupačkou a řidítky, protože na kolech to ubrzdit nešlo. Ale trať byla samozřejmě pro všechny stejná a podobné problémy tam měli i ti nejsilnější soupeři.

Jaký jsi měl nejhorší moment během závodu?

Bylo to kousek před cílem 13. Checkpointu. Bylo to jen chvíli před vypršením čtyřhodinové doby, kterou mají všichni jezdci na zdolání tratě. Byl jsem už tedy hodně vyčerpaný, ale chtěl jsem ho ještě zvládnout. Jelo se už jen přes velké kameny a já si na jeden takový velký kámen přirazil nohu celou váhou motorky. Nebyl jsem schopen se vůbec zvednout a hlavou se mi honily myšlenky, že to už vzdám. Začaly mě ale předjíždět nějací jezdci, co byli v tu chvíli za mnou a tak mi to nedalo a z posledních sil jsem se ještě doškrábal s motorkou do cíle 13. Checkpointu. Na další už nezbyly síly, ale ani čas. Chvíli potom se celým lomem rozezněly sirény, které oznamují konec závodu. Ani jsem v tu chvíli nevěděl, kolikátý vůbec jsem…

No a jak to pak vůbec probíhá po závodě?

Pořadatelé mají několik hodin práce s tím, aby spočítali, kdo se kam za celý závod dostal. Jezdci se mezitím musí vrátit z nejrůznějších míst rozsáhlého areálu ke svým autům. Pak jsme čekali asi hodinu a půl v koloně, než jsme se vůbec dostali z lomu ven. Poté mě čekala 370 km dlouhá cesta. Domů jsem dorazil něco po půlnoci a v tu chvíli byly akorát zveřejněny na webu oficiální výsledky. Dozvěděl jsem se, že jsem byl celkově třicátý. Z výsledku jsem měl samozřejmě radost, protože byl zase o něco lepší než vloni, ale na druhou stranu mě trochu mrzí těch zhruba pět jezdců, kteří mě předjeli 20 metrů před projetím 13. Checkpointu.

Takže v pondělí pak následoval zasloužený odpočinek?

Nene, vstával jsem jako každý pracovní den v 6 ráno. Bolelo mě ale doslova celé tělo a tak jsem si pro jistotu dojel na chirurgii na RTG. Zlomeného jsem naštěstí nic neměl, takže jsem jel normálně na osmou hodinu do školy, studenti čekali…☺

To bohužel není hodné takovéhoto náročného sportovního výkonu… Jak bys závěrem letošní ročník heslovitě zhodnotil několika hlavními postřehy?

Byl to letos extrémní ročník po všech stránkách. Furt pršelo, byla zima, foukal vítr. Během čtyřdenního pobytu jsme se několikrát stěhovali, celá akce vypadala jako nějaký velký motosraz, všude spousta lidí, muzika hrála až do rána, všude samý řev. Při odjezdu z areálu to pak vypadalo, jako když odjíždíme z jednoho obrovského smetiště – všude bylo všechno rozházené, polámané, pod blátem, no prostě hrůza. Příjemná byla páteční večerní spanilá jízda městem Eisenerz, kam chodí závodníky tradičně pozdravit hodně fanoušků. Také mě zaujali někteří Angličané. Déšť jako by jim nevadil, deštníky nebo stany téměř nepoužívají, jsou asi na déšť zvyklí. Také si nešlo nevšimnout obrovské reklamy domácí firmy KTM, která tradičně pojímá tento závod jako velkou marketingovou akci.

Romane díky za rozhovor! Už teď se na Tebe těšíme v příštím ročníku a samozřejmě i na letošním XXXI. ročníku Strmého vrchu v sobotu 21. září v Chýnově!

Více o Romanovi si můžete přečíst i na jeho webu www.romankorber.cz

Copyright © 2010-2016 motodenik.cz