Ducati Hypermotard SP po 2500 km

Jan Altner 24.6.2013

fotka

Před dvěma měsíci jsme vás informovali o přírůstku do na naší redakční garáže a přípravě dlouhodobého testu. S podporou dovozce Moto Italia se vše zdařilo a je to tady – právě jsme najezdili 2500 km. Hypermotard je kompletně zajetý a je čas na malé ohlédnutí a hodnocení.

Model 2013 navazuje na své Hypermotardí předchůdce a jejich DNA je zde patrná, ale v reálu se jedná o úplně novou motorku. Poprvé jsem tuhle krásku viděl na podzimní výstavě EICMA v Miláně na jeho oficiální premiéře a musím říct, že mě uhranula. Ducati je o emocích a o srdci a po motorce jsem začal pošilhávat ještě dřív, než jsem se na ní svezl. Prostě motorka pro radost!

Design se vždy Italům dařil, takže se s tímto bikem stanete zaručeným středem pozornosti. Základ tvoří hodně štíhlá a vysoká konstrukce v trubkovém červeném rámu. Přední kapotě nebo chcete-li blatníku dominují nozdry připomínající plnokrevného hřebce přecházející v malou sportovně laděnou masku s minimalistickým štítkem. Skutečný blatník je naopak malý a nenápadný.

Jedním se základních rysů předchozí generace byla zavíratelná zrcátka po stranách řídítek. To bylo velmi efektní řešení, ale bohužel to bylo už méně praktické v provozu. Proto se současná generace vrací ke klasickému pojetí zrcátek, jen směrovky zůstaly v blasterech. Na úzké sedlo navazuje zadní krovka s malými světly a blinkry.

Nepatřím zrovna mezi čahouny, na druhou stranu nejsem ani prcek, ale se svými 175 cm mě první nasednutí na vysokou mašinu docela vyděsilo. Dosáhnu opravdu jen špičkami a hned jsem začal uvažovat o sníženém sedle. Po několika stech najetých kilometrech a po otestování nižší cestovní sestry Hyperstrady jsem zjistil, že je to vlastně docela praktický, velmi příjemný posed. Vyzkoušení sníženého sedla jsem tedy nakonec zavrhl, vyšší posed mi dodává přehled a jistotu, o kterou bych nerad přišel. Na motorce se sedí vzpřímeně za širokými řídítky, a to dává výbornou kontrolu nad strojem. V utažených zatáčkách nebo ve městě se navíc cítím velmi pohodlně. Trochu atypické je přední kolo utopené přímo pod vámi a posez hned za řidítky.

Ovládání palubního počítače a všeho potřebného najdete na řídítkách. Jízdní režimy – nastavení výkonu motoru (Rain-Sport-Race) můžete měnit samozřejmě i za jízdy. U každého z těchto režimů můžete navíc měnit i nastavení ABS či kontroly trakce – obojí v deseti úrovních. Rád bych vyzdvihl možnost nastavení ABS. Nejenže se dá ABS vypnout, ale můžete vyřadit pouze ABS na zadním kole a ponechat ho aktivované jen pro přední kolo. Takže předek stále hlídá ABS a zadní kolo můžete efektně poslat do smyku. Defaultně je to takto nastaveno v režimu Race.

Displej je jednoduchý, přehledný a dávám vám potřebné informace. Malinko mi chybí jen informace o zařazeném rychlostním stupni, která se už u nových strojů stále častěji objevuje. Najdete tady aktuální rychlost, velkou stupnici otáčkoměru, teplotu vzduchu, teplotu motoru, čas, ujeté km, denní počítadlo, okamžitá i průměrná spotřeba. Neustále také máte přehled o nastaveném jízdním režimu, navolené úrovni ABS a kontrole trakce. V pokročilejších režimech si můžete na palubních stopkách měřit časy na kolo. V paměti najdete například informace o maximálních otáčkách během použití časomíry, o stavu paliva v nádrži vás informuje kontrolka rezervy.

To co dělá motorku motorkou, je hlavně motor, a tady se Ducati zachovala jako chytrá horákyně. Hypermotard osadila mírně upravenou osvědčenou Testastrettou 11, snížila objem z 848 na 821 ccm, snížila výkon a prodloužila servisní interval na 30.000 km. Výsledkem je větší výkon 110 k při nižším objemu motoru 821 ccm oproti předchozí generaci Hypermotardu. Zátah motoru je naprosto hladký a motor vám při správném podřazování hodně pomůže i při brzdění. Na dvouválec má Hypermotard malé vibrace, které ani nemohou vadit – spíš to ve mně probouzí spolu s hlubokým zvukem koncovky výfuku sportovní emoce.

Velmi příjemným překvapením pro mne je průměrná spotřeba do šesti litrů, a to jezdím spíš stylem brzda-plyn a jízdu si užívám, než že bych si hlídal spotřebu. Na okruhu si sice Hypermotard zcela přirozeně řekne o maximální otáčky a nechá se držet pod krkem, ale při běžné jízdě v provozu si užíváte silný krouťák už v nižších otáčkách. Většinou se pohybuji mezi třemi a pěti tisíci otáček.

Obrovskou devizou modelu SP je odpružení. Plně nastavitelná jak přední vidlice Marzocchi i zadní tlumič Ohlins vám umožní najít ideální nastavení a umocní sportovní jízdu. Na rozbitých silnicích podvozek sice trochu tluče do řidítek a kope, ale to nic nemění na jeho dobrém chování. Na kvalitnější silnici nebo na okruhu je odpružení ve svém živlu a funguje na výbornou. Vyšší a krátký podvozek je neskutečně manévrovatelný, překlápění z jedné strany na druhou nebo otočení motorky kolem nohy je snadné a přirozené.

Po úplném zajetí motoru (2500 km) se nám naskytla možnost vyzkoušet SP na okruhu v Mostě, který mi přišel pro tento stroj jako stvořený. Vzhledem k vysokému posezu na motorce jsem se obával zda budu hned posílat motorku na kolínko, ale po zahřátí kol padala do zatáček nejen na koleno, ale neustále jsem brousil i stupačky a boty. Na cílové rovince bych asi snesl víc výkonu, ale v zatáčkách mi to Hypermotard vynahrazoval v takové míře, že jsem pobil spoustu motorek s téměř jednou takovým výkonem!

Veliký podíl na tom měly svou účinností brzdy – hodně ostrá čtyřpístková radiální Bremba, která jsou výborně dávkovatelné a ani po ostré půlhodince na okruhu se neunavily. Chválím stavitelnou páčku brzdy, ale v této souvislosti musím konstatovat, že mi trochu chybí stejná možnost u spojky, která je u Ducati trochu netypicky tažená lankem a možnost jejího přesného nastavení mi tady trochu chybí. K dalším benefitům verze SP patří lehká kovaná kola Marchessini a standardně obuté pneu Diablo Supercorsa.

Nedávno jsem se odněkud vracel a chytil mě slejvák, pro který není ani „přívalový“ dostatečně odpovídajícím přívlastkem. Nebylo ani moc teplo, takže jsem byl ze začátku trochu mrzutý, ale když jsem zjistil, že oblečení, helma i boty mě nechávají pěkně v suchu, začal jsem si jízdu v dešti pěkně užívat. Je starou známou pravdou, že chování motorky se za deště pozná nejlépe. Hypermotard se předvedl v tom nejlepším světle. Kromě výborného podvozku tady odvedla fantastickou práci i elektronika. ABS hlídá brzdy citlivě a rozhodně nijak zásadně nedevalvuje účinnost brzd. Kontrola trakce krotí výkon na zadním kole naprosto příkladně. Při nastaveném režimu Rain se sníží výkon motoru ze 110 koní na 75, kde je kontrola trakce standardně nastavená na vyšší hodnotu. Velice rychle mi otrnulo, a tak jsem přepnul na Sport, kde už je plný výkon 110 koní a kontrola trakce v poměrně nízké úrovni, ale i při tomto režimu se chová motorka čitelně a nekontrolované protočení kola dovolí jen velmi krátce. Nakonec jsem jezdil v dešti jako blázen a jízdu jsem si užíval víc než hodinu a záměrně jsem vyhledával i kostky.

Často jezdím i se spolujezdkyní, která si motorku pochvaluje a řadí jí k těm pohodlnějším. Užívá si dobrou viditelnost z motorky, menší nevýhodou je pro ni jen sesedání a nesedání, což je ale logický důsledek toho, že se potkaly hodně vysoká motorka a relativně malá spolujezdkyně.

Za první dva měsíce při najetých 2500 km mě s Hypermotardem nepotkaly žádné nepříjemnosti. Servis jsem navštívil jen jednou v předepsaném tisíci km na plánovanou výměnu oleje. Garanční prohlídka včetně seřízení a výměny oleje a filtru stála 3500 korun včetně DPH, což mi u tak prestižní značky a modelu motocyklu (plus nejlepšímu plně syntetickému oleji) přijde docela odpovídající. Za celou dobu se mi pouze povolil jeden blaster na řídítkách (začal jemně drnčet), což se snadno vyřešilo. Dlouhodobá spotřeba se pohybuje na šesti litrech a při objemu nádrže 16 litrů zaručuje bezpečný dojezd kolem 250 km . Bydlím za Prahou a po dálnici to mám sice do práce o něco rychlejší, ale věřte i když spěchám, tak jsem za celou dobu testováni této Ducatky ještě po dálnici nejel - raději si užívám zamotané okresky.

Většinu motorek srovnáváme s jejich předchůdci - a tady se otvírá malý prostor k velkým diskuzím. S několika kolegy jsme o tom vedli sáhodlouhé hovory. Starý Hypermotard byl výbušná bestie, která vám dávala pocit matadora. Pokud jste ho dokázali zkrotit, rádi jste to s patřičnou hrdostí předvedli. Nový Hypermotard je o poznání kultivovanější. Nemyslím si, že by mu chyběl výkon, jen proti jeho předchůdci přichází a dávkuje se tak nějak nenápadně. Ano je to krok k masám a následně k vyšším prodejům značky - logicky. I já rád krotím bestiální motorky, ale na denní ježdění chci motorku, na které se dokážu uvolnit a jízdu si pořádně užít.

Musím říci, že takovou motorkou pro mě Hypermotard SP rozhodně je. Ducati udělala navíc obrovský kus práce s podvozkem a elektronikou, a tím posouvá mezigeneračně model 2013 o pěkný krok dál. K této motorce od začátku přistupuji jako k motorce pro radost. Nečekám od ní dlouhé přesuny po dálnicích, expedice nebo jiné nesmysly. Prostě denní ježdění do práce a hodně zábavy a občas výlet do Alp - a přesně toto mi motorka dává, takže za mě palec nahoru (vlastně oba).

Technické údaje a aktuální cenu motocyklu (v naší verzi SP) najdete pod tímto odkazem.



Videa

Instagram




Motodenik.cz

© 2010-2019 motodenik.cz, Pointera Solutions s.r.o., supported by AmbitionPro, s.r.o.