Honda CTX 1300 – píšťalka ufoukaná

Marek Hrodek, foto Tomáš Matějovský 14.7.2014

fotka

A je tu …Ptáte se co?.. Dle slov výrobce most mezi základní třídou CTX 700 a vrcholným křižníkem F6B. Ano je to CTX 1300. A opravdu to jde postupně: dvouválec a šestiválec... co je mezi? Jasně čtyřválec. Každý sice s jinou koncepcí (řadový, boxer, véčko) přesto tam ta zamýšlená linie je. Kategorii to designově neopouští, a tedy je jasně zařazen do bagger stylu.

Tahle úplná novinka, je trochu macatější než menší sestraCTX700, ale pořád opticky i fyzicky o dost lehčí než starší brácha F6B. Podobnost je více než čistě náhodná.

Honda CTX 1300 je na můj vkus a první osobní pohled pěkná. Když si odmyslíte spodek stroje a dáte si pomyslnou rovinu těsně pod kapotu, je to takový futuristický vodní skútr vykukující nad hladinu. Linie přední kapoty navazují na střed a pokračují až k zadní části stroje zcela plynule a bez vážnější rušivé sekce. I to nízké plexi tomu sluší. Zpod rudé kapoty nebojácně vykukuje na každé straně dvojice válců podélně uloženého Véčka, které zdědila z legendární verze Paneuropanu.

Šikmo vpřed stáhnuté chromované svody „rozbijí“ celistvost černého motoru a mě osobně se to líbí. Zadní partie včetně okufrování je hodně dobrá a pohled jak na poprvé tak i po chvilce na zadní lampu s integrovanými blikači je výborný. Hodně se nám líbil design kol. I když zadní není přes kufry moc vidět. Ale je možné je lehce sundat a vidět toho je pak spousty.

Vršek kapot místy odkazuje k F6B, místy jde nuceně svou cestou a sem tam mám pocit, že vše má pod palcem jeden šéf designér. LED osvětlení je opravdu designová pecka. Nejen že pěkně vypadá, ale i velice dobře funguje. Jak jsem u CTX700 kritizoval výfuk, tady musím jen a jen chválit. Je to pěkně zpracováno a je vidět, že tady za své peníze zákazník dostane kvality vrchovatě.

Sedlo jak pro řidiče tak spolujezdce je v podstatě pohodlné křeslo, které přivítá snad každý. Řidič je na tom extrémně dobře a jeho pozadí spočine vždy na pohodlném místě at se děje cokoli. Spolujezdec je na tom o chlup méně dobře, ale jen pro to, že v základu chybí zadní opěrný bod (tahle kategorie od toho je, aby to tak vypadalo). Jinak šířku a pohodlí si také užije i díky celkem dobře umístěným stupačkám.

Z pohledu za řídítky nemohu až na jednu věc vytknout nic. A když, tak už to jsou jen tak nepodstatné věci, že ani kolegové z redakce je nepovažují za nedostatky. Ale jen zmíním tvar a provedení řídítek. Tak trochu mi přijdou, že k té motorce nepatří a v první chvíli máte pocit, že budete vodit po silnici ruchadlo či pluh a ne motorku. Přístrojovka je příkladně přehledná a plnohodnotně vybavená.

Vše je na svém místě až na tu jednu věc a to jsou v kapotáži zakomponovaná velká zrcátka. I přes svou velikost takhle příšerný výhled jsem snad ještě nikdy nikde nezaznamenal. Ať jsem se nakláněl vpřed nebo vzad, pořád mi ovladače na koncích řídítek a nádobky na kapalinu bránily v zrcátkách něco vidět. I po konzultaci v Hondě se na nic lepšího nepřišlo a to, ani když se pokoušeli mechanici s řídítky výškově hýbat. Za mě trochu škoda u takového stroje.

Jenže přichází na řadu motor. Když zmačknete tlačítko startéru, nějak se ve vás vše otočí a ten zvuk co motor začne produkovat vám po těle „roztáhne“ husinu. Nevím jak to přesně popsat, ale při vrknutí plynem máte pocit, že slyšíte „Lady Chatterleyovou při orgasmu“. Jemné pískání přechází ve hvízdání, jak když se točí turbo. Zátah a plynulost výkonu a jeho sametového nástupu s elegancí a jemností to vše z vás okamžitě udělá právě „milence dříve zmíněné lejdy“. Motor je fantastický. CTX1300 je pecka, i přes malichernosti, jako tvar řídítek, i když osazený “ pouhý“ pětikvalt mi moc radosti také nedával. Výrobce tam nedal šestistupňovou převodovku, jasně, měnit již hotovou koncepci motoru by bylo dost nákladné. Podle mne, co jsem na tom najel přes 1000 km, by šestka minimálně dost „uspořila“ paliva a motor by získal na ještě větší pružnosti, protože pětka je už hodně „těžká“. Na necelých 20 litrů v nádrži se dá ujet maximálně 290 km.

Posaz je výborný, jen člověku s delšími nohami bude trochu na pravé straně tlačit kryt válců do holeně. Holt se musí trochu posunout v zad. Ale při každém rasantnějším brždění se holeň krytu dotkne. Konstrukce motoru je daná a s tím nejde nic dělat. Nastartovat, trochu nechat prohřát přitom poslouchat ten „hvízdavý až pištivý“ zvuk co se line z motoru. Okamžitě víte, že to bude výborné, protože je to jiné než vše co doposud znáte.

Usednout, respektive přistát na měkkém sedadle, rozložit ruce na široká řídítka, zanadávat na zrcátka. Cvaknout jedničku a vyrazit. Pocitově polovina váhy mizí a ladným kouzlem je ze stroje ovladatelný mazel, který svou váhu dává znát jen, když brzdíte, anebo se snažíte „utáhnout“ oblouk. Pocity z plavné jízdy a pohodlí jsou na výši a jasně je bude osádka preferovat. Kardan bez známek jeho prapůvodních projevů. Vše příjemné a doladěné. Tlumení měkké a komfortní. Tak jak by mělo u polykače kilometrů být.

A když to srovnám s Paneropanem (protože se tomu nejde ubránit) tak musím uznat, že v podstatě základ (motor) je stejný, ale pocity rozdílné. CTX 1300 jde víc o hýčkání posádky a takové podepření image řidiče. Jednoduše už od vzhledu a projevu následně moc příjemná stylovka pro individualisty, která se nezalekne ani cestování i když to osádce dává naprosto s jiným prožitkem. Podle mne je možné, že si někdo pořídí na cestování i vyšší plexi.(existuje verze i s vyšším plexi a třetím kufrem) I když do zhruba 140/150 km/h kapotáž funguje na jedničku. Díky nízkému plexi v nižších rychlostech totiž zprostředkovává takový ten syrový pocit z jízdy, díky moc mě to bavilo. Na mé otázky k volání dálek, CTX1300 odpovídá totiž jen v kladných větách.

Jak jsem zmínil, plavné jízdní vlastnosti se díky cestovně nastavenému podvozku snaží odfiltrovat osádku od nekvalitních silnic. Nic to ovšem neubírá na dobré tuhosti podvozku a výborných jízdních vlastnostech vzhledem k rozměrům a určení stroje. Náklony jsou pomalejší díky hmotnosti a možná i zbytečně široké zadní dvoustovce, ale zvolený rádius drží CTX1300 zuby nehty. První co řidiče upozorní na přílišný náklon, jsou drhnoucí stupačky. Nic jiného v tom nebrání a CTX poslouchá na slovo. Jdou naštěstí trochu sklopit, když se snažíte příliš tlačit na pilu, ale je to signál, že stroj je už v pozici za pět dvanáct a je zbytečné od něj žádat víc, sedíte přeci na cestovním stroji. I když si myslím, že by to ještě nějaký stupeň sneslo bez toho, že by CTX začalo protestovat důrazněji, už jsem to opravdu dál nepokoušel. A to díky váze 338kg, před kterou jsem měl respekt. Kontrolku trakce jsem blikat viděl jen na mokré trávě a jinak se mi ji ani při snažení nepovedlo rozblikat. Systém jde vypnout a pak kontrolka trvale svítí.

Brzdy, jedním slovem vynikající. Mají příjemný nástup, takový měkký hodící se k celkovému vnímání stroje, ale stačí trochu více zabrat, nebo přidat další prst a mohutný účinek je silný a kontinuální. Předvídatelnost u tak těžkého stroje je nutná. I když má CTX v základu ABS, jeho aktivace je jen v naprosto krajní nouzi, kdy zasahuje např. při prudkém přibrzdění předku před náhle více utaženou zatáčkou, než řidič čeká.. Jinak elektronika vše nechává jen v oblasti sledování a na řidičově nátuře.

Při přesunu na Šumavu se do levého kufru dostalo trochu vody (pár loužiček pod taškami), ale musím sám uznat, že tak dlouho (130km), a v tak obrovském a hustém dešti ( i kroupy se na nás sypaly) jsem opravdu snad ještě nejel. Já jsem byl v podstatě promočený od kolen dolů, kdy nestíhaly ani nepromoky a celá záda taktéž nebyla suchá, neb proud větru mi veškerou vodu z helmy hnal za krk a pod bundu. Holt i nízké plexi má své „mouchy“.

Další drobnou pihou na kráse, byl fakt, že jsem nedokázal palubní systém přehrávače rozfungovat z žádným zařízením přes BT ať to bylo Sony, HTC nebo Iphone. Systém sice ikonami signalizoval, že je k němu něco připojeno, ale to bylo vše. Také přes USB konektor se to nedařilo a nedařilo se ani obyčejný 16GB Kingston plný hudby zprovoznit. Možná je potřeba ještě stahnout nějakou aplikaci aby to fungovalo? Prostě z reproduktorů jsem neslyšel nic. Rádio CTX1300 nemá, abych ověřil funkčnost, ještě se zkusím zeptat techniků, kde jsem udělal chybu...

Ovládání tlačítek na kapotáži pod řídítky je trochu „z ruky“ a za jízdy to nejde moc používat, ale asi bych si zvykl. Spíš bych ale ocenil tyhle tlačítka někde na řídítku, ale to už by asi zasahovalo do domény GW. Spotřeba se pohybovala do 8 litrů při testovacím provozu, jinak jsem dokázal jezdit při cestovním tempu i za 7, když jsem zbytečně nezkoušel poslat ručičku až na konec tachometru, ale držel se kolem stodvacítky.

Plusy:

+ Fantastický motor

+ Výborné jízdní vlastnosti

+ Komfort jak pro řidiče tak spolujezdce

Mínusy:

- Výhled do zrcátek

- Tvar řídítek

- Chybějící šestka (jak pro koho)

 reklama

Videa

Instagram




Motodenik.cz

© 2010-2019 motodenik.cz, Pointera Solutions s.r.o., supported by AmbitionPro, s.r.o.