Endura Husqvarna 2015 - bahnitý test ve Sverepci

Matěj Oliva, Foto: Radek Lavička, Martin Matula 15.9.2014

fotka

Po červeném obdboí pod vládou BMW nastal návrat k původnímu stylu, tedy k modro žluté švédské kombinaci a značka pod křídly KTM začíná jak jinak, než v terénu. Osedlat novinky jsme se vydali na trať ve Sverepci na Slovensku, která v minulosti hostila nejeden velký závod v enduru i motokrosu.

Protože Husqvarna začala novou éru svého působění, řekněme si nejdříve něco faktů z její historie. Ta sahá do roku 1689, kdy ve stejnojmenném švédském městě začala výroba zbraní. 1872 přibyly domácí spotřebiče, 1896 jízdní kola, no a v roce 1903 přišla první motorka. Tím se Husqvarna stala druhou nejstarší motocyklovou továrnou hned za Royal Enfieldem. V roce 1953 vyrobila Husqvarna svůj první motokrosový speciál a v roce 1955 si ho mohli koupit i běžní zákazníci. Tou dobou se také továrna spojila s legendárním Steevem McQueenem. V roce 1987 přišla Husqvarna do italských rukou ke Cagiva Group, v roce 2007 jí převzalo BMW, no a loni nastala poslední nová éra pod křídly KTM.

Tolik nudných dat a teď k motorkám. Nová generace endur využívá tak nějak pochopitelně agregáty od KTM, s výjimkou dvoustovky je tak k dispozici modelová řada ve stejných objemech. Tím ale překvapivě soudržnost s oranžovou továrnou končí. Husqvarny mají jiný rám, který má pro letošek inovovanou podsedlovou část, nové plasty, nové sedačky, ráfky DID a hlavně čtyřkomorové přední vidlice WP, které jsou u KTM k dispozici pouze ve variantě Sixdays.

Zásadní rozdíl je pak v zadním odpružení. Zatímco KTM využívá vzadu systém PDS, Husqvarny mají přepákování. To je celkově o 1,8 kg težší, nicméně americký trh si přepákování žádá a tak tu zkrátka je. Pro běžného jezdce je rozdíl v podstatě neznatelný. Z pohledu designu ještě musíme zmínit nový přední blatník, masku a bastery. Husky se tak definitivně odlišily od poslední modelové řady Husabergu, který je tak definitivně zapomenut.

4T

Jak už je mým zvykem, na prohlídku endurové trati ve Sverepci si beru čtyřtaktní dvěpade. Jde o nejmírumilovnější motorku, která dokáže odpustit hodně chyb a vyniká skvělou ovladatelností. Hned od prvních metrů mě nadchl podvozek. Čtyřkomory pracují precizně a dokážou zachránit nejednu náročnou situaci, třeba když vjedete na neznámé trati na kořeny, o kterých nevíte. Naopak malým zklamáním byl motor, kterému chyběl výkon ve středních otáčkách a bylo třeba ho hodně vytáčet.

Tento problém řeší třistapadesátka, současně asi nejpopulárnější čtyřtaktní objem. Ta jede v celém spektru otáček a dokáže se posbírat i prakticky od volnoběhu. Když jí pak necháte roztočit, za motorkou začne lítat hlína. Pořád je ale výkon kontrolovatelný a třeba na kluzkých kořenech se dávkuje daleko líp, než u menšího objemu. K tomu je tu pověstná ovladatelnost, která je hodně podobná dvěstěpadesátce. Při ježdění po schodech a umělých překážkách si s motorkou můžete hrát jak chcete.

No a pak už jsou tu poctivá kladiva 450 a 501. Ta překvapila svou ovladatelností, která je vzhledem k objemu motoru a hmotnosti velmi slušná. Motorky jsou samozřejmě trochu těžkopádnější, než menší objemy, ale stačí si navyknout a dokážete se s nimi proplétat lesem jako nic. Problém není ani stoppie.

Vyšší hmotnost supluje točivý moment motoru, díky kterému můžete nechat motorku jen tak bublat terénem a ona se vyšplhá kam jí řeknete. Na trati byl jeden zrádný kořenový výjezd, kde bylo třeba dobře dávkovat plyn, na velkých objemech tu stačilo nechat vyšší kvalt a nechat motorku vyjet nahoru. Když pak otočíte pořádně plynem, motorky vás vytáhnou z každého problému. Pětistovku si pak dovedu představit hlavně jako motorku třeba na ježdění po Rumunsku, nebo jiné delší cesty.

Dvoutakty

Dvoutaktní modelová řada Husqvarny čítá tři modely, 125, 250 a 300. Začněme od největšího a prodejně nejúspěšnějšího dvoutaktu. Třístovka vyniká vysokým výkonem při nízké hmotnosti a skvělé ovladatelnosti. S motorkou si můžete hrát v každém terénu skoro jako s kolem. Velký dvoutakt má plynulý nástup výkonu a dvoutaktní kopanec motoru přijde až v nejvyšších otáčkách těsně před omezovačem. Do té doby ale motor jede přesně tak, jak točíte plynem. Dokáže se sesbírat i z nízkých otáček a zatahuje lineárně až do zmíněné výkonové špičky.

I dvoutakty se můžou chlubit perfektním podvozkem, který funguje dobře jak v trialovém režimu, tak při ostřejší jízdě třeba na motokrosu. Dobře jsou na tom i brzdy. Dají se dobře dávkovat na obou kolech a zároveň jsou dost účinné i v prudkých sjezdech, kterých je ve Sverepci požehnaně.

Tak trochu opomíjená je dvěstěpadesátka, která u zákazníků není zdaleka tak populární jako třístovka. A je třeba říct, že zcela neoprávněně, dvěpade je totiž neskutečně ovladatelná a motor je jen o trochu méně pružný, než u třístovky. Ve výsledku je na ní tak velmi podobné svezení. Nejvíc jsem si dvěpade užil na opuštěné tribuně nad motokrosovou tratí, kde byly k mání schody, stupně pro sedačky i odskoky. Motorka tu mohla ukázat svou hravost, není problém s ní vyskočit betonové stupně, stejně jako sjet metrový schod, zkrátka trialové radovánky se najednou stávají snadnými, tohle vám zkrátka čtyřtakt nenabídne.

V poledne se na trať ve Sverepci začal snášet hustý déšť, do kterého jsem vyrazil na objemově nejmenším enduru, které má Husqvarna ve svém repertoáru. Stopětadvacítka jako jediná nemá startér, ale její našlápnutí je snadné a v náročném terénu to zvládnete i rukou.

Přes počáteční obavy se s dvácou na mokré trati jezdilo výborně. Díky nízké hmotnosti se na bahně dají zachránit i zdánlivě ztracené situace a zatáčkou proletíte s nečekanou lehkostí. Podobné je to i v náročných sekcích. Tam, kde jsem se s velkými čtyřtakty trochu trápil vyletěla stopětadvacítka jako nic. Jediné, co si musíte hlídat je, aby motorka byla stále v otáčkách, jakmile jí podtočíte, jste v koncích a nepomůže ani spojkování. Když ale dvácu držíte pod krkem, odvděčí se plynulou a hlavně hravou jízdou, která prostě baví.

Závěr

Husqvarna ukázala, že i přesto, že mají motorky stejné agregáty jako sesterská KTM, jsou její stroje naprosto odlišné. Jinak se ovládají, jinak se na nich pohybuje a budou opravdu plnohodnotnou konkurencí nejen na americkém trhu, kde je hlavní cíl této značky. K tomu přichází i populární příslušenství a oblečení v barvách Husqvarny, pořídit budete moci i celou řadu tuningových dílů. Já osobně věřím, že na startovních roštech příští rok uvidíme daleko více žlutomodrých motorek.



Videa

Instagram

Motodenik.cz

© 2010-2017 motodenik.cz, Pointera Solutions s.r.o.