BMW T nineT vs Moto Guzzi V7, není retro jako retro

Tyto dva stroje už jsme každý zvlášť protáhli redakčním testem hned na začátku sezóny. A rovnou se přiznám, že jsme hned vymýšleli záminku, abychom si je v létě ještě na pár dní mohli půjčit. Svezení na retro vlně je totiž hodně lákavá a návyková věc, zvláště s dvouválcem do stran. A přitom jsou tyhle dvě mašiny každá úplně jiná a jdou na věc z úplně jiného směru! Takže dnes je máme na den společně a vyrážíme zjistit, jak se budou jevit při vzájemném srovnání.

Moto Guzzi V7 (viz náš redakční test) patří k modelům, které odstartovaly popularitu retro kategorie. A přitom jde na věc tak trochu zvláštním způsobem – výrobce jakoby malinko pozdržel vývoj a ve výrobním programu udržoval jednoduchý V-twin 744 cm o výkonu 48 koní s v jednoduchém kolébkovém rámu a s relativně jednoduchým kardanem a pětistupňovou převodovkou tak dlouho, až stačilo přidat historický tvar nádrže a pár doplňků a ejhle – retro je na světě. Ale pozor, ve chvíli, kdy čtete tyto řádky, už je všechno jinak – Moto-Guzzi pro 2015 věnovala řadě V7 pořádnou inovaci a nově ji dostanete s kompletně inovovanou převodovkou obsahující šest kvaltů a bude v nabídce i se systémem ABS.

BMW R nineT (viz náš redakční test) jde na věc úplně jinak – je to hodně moderní stroj a výrobce si na něm dokonce odzkoušel přechod na klasickou přední vidlici a podobnou konstrukci rámu použil i pro letošní novinku – naháče R1200R, který jsme měli možnost před pár týdny otestovat ve Španělsku. Poslední generace vzduchem chlazeného V-twinu se dvěma vačkami na válec dává 110 koní a je naladěná na krásně dravý výkon. K tomu se můžete spolehnout na poslední generaci odpružení Paralever vzadu a špičkovou vidlici vepředu a je zaděláno na stroj, který vypadá jako krásný café-racer, ale ve skutečnosti nabídne svezení jako na nabušeném zástupci třídy power-naked.

Když si prohlížíme obě mašiny postavené vedle sebe, pak zastánce historie a veteránů potěší hlavně Moto Guzzi. Každý konstrukční prvek je ryzí klasika a krásně to zvýrazňují třeba gumové kryty kluzáků přední vidlice. Milovník historie zaplesá i při pohledu na dva doutníkovité výfuky i klasické zadní odpružení. Naopak BMW láká hlavně milovníky café-racerů a speciálních staveb. Přestože jezdí na drátových kolech, nijak zvlášť neskrývá moderní prvky a sání vyvedené do boku dává najevo, že hlavní je výkon! Od klasického naháče se nízkou stavbou a uzoučkým sedlem liší taky bohatým využitím leštěného hliníku, který z tohoto stroje zblízka dělá na první pohled luxusní záležitost.

V sedle je hodně znát, že nineT má o pár kilo víc než V7 (222 kg vs 206 kg provozní hmotnosti) a při manipulaci na místě je to pocitově ještě víc, zkrátka V7 je proti nineT lehká koza a díky vyššímu sedlu se s ní také snáze manipuluje. A to samé platí i za jízdy, kdy V7 působí dojmem lehoučké, i když někdy trochu vratké mašiny. Proti tomu BMW jede jakoby přisáté k asfaltu a ráda ukazuje větší svaly i sílu.

Už vrknutí plynem na volnoběh prozradí hodně o tom, jaké emoce nás v sedle těchto strojů čekají. Obě mašiny totiž mají zhruba stejný zdvih válců (73 vs 74 mm) a BMW svůj velký zdvihový objem získává pomocí většího vrtání (101 vs 80 mm), navíc má dvě vačky na válec. Motor i na volnoběh o poznání ostřeji reaguje na plyn a za jízdy kromě dvojnásobného výkonu i krouťáku ukazuje i dost odlišný charakter.

Když přesednete z V7 na nineT, kromě výbušného výkonu a agresivnějšího posazu si hned všimnete menší ochoty zatáčet v malé rychlosti. Tady je znát, že Guzzi jezdí na užších kolech 100/90-18" vepředu a 130/80-17", a bavorák na pořádných nízkoprofilových sportovních pneumatikách 120/70-17" vepředu a 180/55-17". A logicky se to projevuje v rostoucí rychlosti, kdy nineT stále víc získává na jistotě a obratnosti a V7 nad 120 km/h už začíná být trochu jankovitá. NineT vás díky tomu začne hodně rychle lákat k ostřejšímu svezení a dokáže ho nádherně okořenit tím, že je občas trochu neposlušná. Při podřazení vám cukne zadním kolem

Když přesednete z nineT na V7, je to jako skok o deset let vývoje zpátky. Řídítka usazená v gumových silentblocích trochu ubírají z odezvy od předního kola a celkový posaz i reakce motocyklu najednou lákají k opravdové retro jízdě – pěkně v pohodě si užívat menší silničky a vnímat motocykl pod sebou... Jen nesmíte začít moc tlačit na pilu, ve srovnání s německým svalovcem jsou tu všechny limity trochu přísnější a v každém ovládacím prvku je cítit, že jste si zaplatili poloviční cenu a musíte se spokojit s poloviční muzikou. To platí od menší tuhosti rámu přes slabší brzdy až po odpružení dělané spíš na pohodovou jízdu.

Když ale pojedete na kochací výlet ve stylu víc café, míň racer, budete si naopak na V7 užívat mnohem víc než na nineT. Když si to na malé okresce hasíte stovkou, nádherně se na Guzzi svezete. A na BMW se budete tak trošku nudit a bude vás svrbět ruka, abyste práskli do koní a zkusili jet pořádně rychle. To samé pak platí na rozbité silnici – i tady sice bavorák poslouchá líp, ale podstatně víc vás vytřese. Na Guzzi je i úzká rozbitá silnička v pěkné krajině dokonalý požitek! Je to univerzální stroj, který se kromě dálnice uplatní naprosto kdekoli a užijete si spoustu zábavy, aniž byste přišli o papíry.

Za řídítky NineT se naopak nádherně vyřádíte a vychutnáte si krocení divokého stroje, který ale v krizových situacích pomocí dokonalé elektroniky nakonec zabrání každému problému. Jedna ze skvělých věcí na nineT je kontrola trakce – totiž ten fakt, že tu žádná není! Občasné proklouznutí zadního kola při výjezdu z kruháče v pohodě srovná nízká stavba a tlumič řízení. Tohle je pravý café-racer, který vám dokonale vyčistí hlavu i během dvacetikilometrové projížďky třeba jednou za týden a v dalších dnech si budete užívat ten skvělý pocit, že tak krásnou a emocemi nabušenou věc máte v garáži.

Fotogalerie

Další články z rubriky:

• 
  Cestovní endura pohledem generála Pavla