fotka

Yuki 125 Manxman v testu

  • vydáno: 13.1.2015
  • autor: FilipT, foto: Jan Altner

Sháníte stopětadvácu pro začátečníky či na nenáročné ježdění tak za třicet tisíc a chcete něco stylovýho, lehoučkýho a levnýho na provoz? Až doteď to znamenalo procházení inzerátů s ojetinami. Před rokem se ale na trhu objevila docela lákavá nabídka v podobě stylového naháče Yuki 125 Manxman. Jak jezdí a co za svoji cenu nabídne?

Hned prozradím, že za 33 tisíc toho nabízí překvapivě hodně! Manxman je důkazem toho, že užitkové stroje pořizované s maximálním důrazem na levný provoz a co nejnižší cenu vůbec nemusí vypadat jako mopedy a mít ovladatelnost a vlastnosti těžkého jízdního kola. Naopak, Yuki Manxman zvládne každodenní dojíždění nebo třeba výlet na ryby, ale přitom si užijete i potěšení z krásného stroje a dostanete vcelku slušné jízdní vlastnosti. A díky celkové délce pod dva metry a suché váze pouhých 99 kg tento motocykl v pohodě "zagarážujete" třeba i v bývalé kočárkárně nebo si ho přibalíte dozadu do dodávky či obytného přívěsu a vezmete na dovolenou.

Model motocyklu Yuki Manxman, který se v západní Evropě prodává pod označením Mash 125 Seventy, díky tvaru a použité grafice z dálky hodně připomíná zmenšený Harley-Davidson Sportster. Boční silueta s osazeným sedlem ve stylu café-racer zase potěší příznivce současné populární retro vlny. Úroveň zpracování je přitom na hodně slušné úrovni – pravda, některé sváry bych třeba na rámu Ducati za tři sta tisíc trochu kritizoval, ale u stroje za třicet jsou prostě dokonalé ;-) Osobně bych asi dal přednost chromovanému výfuku před černým matovým, v pozici majitele bych asi také osadil chromovaná zrcátka – ale to je právě kouzlo této mašiny. Je tak pěkná, že pro řadu majitelů už bude stát za to si ji začít pomalu vylepšovat a upravovat podle vlastního stylu.

Ovladače na řídítkách i přístrojový budík jsou docela moderně řešené, dole pod tachometrem se navíc Manxman může pochlubit ukazatelem zařazeného rychlostního stupně. Právě tahle drobnost podle mne přesvědčí hodně zájemců k tomu, že při výběru mezi různými modely sáhnou právě po Yuki – pro začátečníka jde o perfektní pomůcku a u stroje v této cenové hladině nás opravdu příjemně překvapila, i když je škoda, že ukazatel není moc vidět na přímém slunci.

Největší radost z Manxmana ale budou mít subtilní slečny a jezdci menších postav. Díky výšce sedla pouhých 780 mm a provozní hmotnosti 115 kg si na Manxmana v pohodě můžou troufnout i řidiči a řidičky s postavou 150-160 cm. Důvěru budí i kultivovaný jednoválec vyrobený podle japonské licence od Suzuki s vzorným dávkováním plynu a snadným elektrickým startováním – jen si musíte navyknout správně využívat sytič a nezapomenout si přepnout přívod benzínu. A hlavně dát pozor na boční stojánek, bohužel není vybavený čidlem a odstartovat s vyklopeným stojánkem zavání průšvihem.

Jde o starší, lety prověřenou konstrukci s klasickým karburátorem, a je zaměřený hlavně na střední otáčky. Žádné sportovní výkony od něj nečekejte, vytáčení do nejvyšších otáček přinese spíš nárůst nepříjemných vibrací než nějakou výkonovou špičku. Prostě agregát dělaný na pořádnou výdrž a nízkou spotřebu, která se pohybuje kolem 3,5 L na 100 km.

První metry po rozjezdu ukážou příjemně ovladatelný lehoučký stroj a uvolněnou jízdní pozici za řídítky. Jízda po menších silničkách rychlostí kolem 70 km/h na stylové mašině je docela požitek a když uvážím, že za stejné peníze si můžete koupit nudného mopeda či poloelektrické jízdní kolo, rázem mám jasno v tom, že tohle jsou opravdu hodně dobře investované peníze!

O akceleraci se dá hovořit zhruba do 60 km/h, pak už to je spíš o pomalém zrychlování, ale 85 km/h na tachometru vykouzlíte s jistotou i do mírného kopečka. Za příznivých podmínek vyženete ručičku až na 110 km/h, ale to už vedení stopy trochu ztrácí na jistotě, motor už přestává stíhat a do rukou i pozadí dostanete nepříjemné vibrace. Ne, na dálnici to není, mnohem radši zvolním a zase si užívám jízdu po vedlejších silničkách.

Naopak ve městě je život s touto Yuki dokonalý. Krátký rejd a neutrální geometrie usnadňuje proplétání mezi stojícími auty a dobře ovladatelný plyn a solidní řazení dává jistotu slušné akcelerace od semaforu. I odpružení je na vcelku slušné úrovni, přední vidlice zvládá hodně, zadek je trochu horší, ale zase si honem připomínám, že celá pořizovací hodnota tohoto stroje je srovnatelná s jedním párem zadních tlumičů Ohlins na velkou motorku ;-) Zajímavá je i kombinace kol – Manxman jezdí s předním kolem 90/90 na 18palcovém ráfku a zadním 120/80 na šestnácti palcích.

To samé platí pro brzdy – jsou prostě "dostačující" a jsou nastavené pro začátečníky – mašinu spolehlivě zpomalí bez blokování kol, náročnější jezdec bude postrádat energičtější nástup. Zvlášť přední brzda je tak trochu "gumová" a hůř se reguluje intenzita brzdění. Zadní bubnová brzda funguje bez problémů a stačí si jen naučit správné kombinování obou brzd a za chvíli je dostanete do ruky a zvládnete i krizové brzdění.

Závěrečný dojem z Yuki 125 Manxman je založený hlavně na neuvěřitelně nízké pořizovací ceně tohoto modelu. Ta motorka má své mouchy a kvalita některých komponent je na slabším průměru, ale za cenu 33 tisíc je to prostě neskutečně dobrá nabídka!

Technické údaje motocyklu a aktuální pořizovací cenu najdete pod tímto odkazem.

Copyright © 2010-2016 motodenik.cz