Honda CB650F, ve stopách Hornetu?

Marek Hrodek, foto: Tomáš Matějovský 23.2.2015

fotka

Nový nástupce legendy Hornet? To by bylo dost troufalé tvrzení, Hornet si za svoji historii vybudoval pověst hodně ostrého naháče. Budu se snažit tomu přijít na kloub. Jestli je to tak, nebo nás výrobce jen trochu „lakuje“.

U lakování hned zůstaneme a „řvavá“ žlutá svítí všude a vždy. Ale škoda, že mi to připomíná stejnou barvu MSX stopětadvacítky stejné fabriky. Na obrázcích třeba barevné provedení trikolora je rozhodně hezčí. Ale zase rozhodně je podle mne lepší žluté provedení, než celočerné.

Lehký náznak kapoty dodal CB 650F na mohutnosti a z levého profilu se mi silueta zamlouvá. První co mne napadne při srovnání z paměti je zadní kyvná vidlice. U Hondy CB650F Je to precizní odlitek a ne jen svařenec z jeklů. Přední vidle by v dnešní době už měly být obrácené Upside, ale bohužel je tu klasika – škoda. Obejdu motorku z předu přes „univerzální design světla“ na pravý bok a pecka. Ty svody jsou super. Navazují pěkným kusem na sběrač a přes zajímavý kryt ústí do drobné koncovky pod prohnutou kyvkou. Výborný, tohle je bezva.

Jdu kolem dozadu, a ač se snažím sebevíc, nějak mi zadní partie nejdou pod nos. Ta podivná uzounká stopka s SPZ a blikači, přeci jen může být efektní na pohled, ale nebude vůbec praktická. Kola jsou s pěkným „vějířkem“ paprsků a sedlo vypadá velmi dobře. Posaz je v podstatě totožný jak si ho pamatuji ze svého Horneta, ale pohled na budíky je dost bídný. Nejsou symetrické, čísla jsou titěrná, housenka otáčkoměru a rychlost je jediné co se dá v denním světle při rychlém pohledu zaregistrovat. No a pravý kus LCD panelu je dost namačkán údaji a ještě je to takové divné, navíc chybí teploměr.

Motor, chytne na cvrknutí a ozývá se spíše zvuk, co si pamatuji z CBR, než ten, co produkoval Hornet. Typicky lanová spojka s delším chodem a po každém spuštění typický zvuk, takové zašramocení. A pro mne s typickým tlakem do pravé holeně. Což je známka kontinuity a to by nemuselo být vůbec špatné.

Kvalty tam padají sametově lehounce. A CB650F se s naprosto „elektrickým“ projevem sune kupředu, měkce, lekce se sílícím hutným zátahem. Byl jsem u vytržení, že i na šestku se dá na dva – dva a půl tisíce brázdit město a stačí jen lehce drknout do plynu a motor poslušně zabere a s lehkostí zrychluje. Bez reptání, bez cukání ale taky bez emocí. Jízda kolem 4 tis otáček je takový běžný kompromis, kde se normálně člověk pohybuje. Kolem 6 tis otáček se do stupaček a sedla dostanou mravenčící vibrace a chvilkami je to hodně znát. Tady nemá cenu motor zdržovat a šup s otáčkami vzhůru.

Pokud chcete razantní zrychlení, musíte samozřejmě řadit a nechat kroutit otáčkoměr od 6 do 10 tis, stále sedláte „šestku“. I když je to 650ccm. U tohoto vzpomenu na první „kawu“ 636, to bylo povyku, že to není soupeř šetkové třídy a porušuje zavedené kubatury atd. Dnes kdy tato třída tak trochu mizí (nastupuje objem kolem 800 ccm) je to tak trochu s podivem, že vůbec s těmito kilowaty a kroutícím momentem výrobce alias Honda do toho jde. Výkon i krouťák je totiž o pověstný chlup nižší než u prvotního Horneta. 64Kw při 11000ot a 63Nm/8000 ot, není to stejné, není to víc, je to méně. Ale převodovka je poskládána dobře a krátké kvalty to vynahradí. A v podstatě šestka je zde jako „dálniční“ spořič paliva. Maximálka na 5tku je 202 a na 6tku 210. Víc se mi z toho vymáčknout nepovedlo, …asi krátká dálnice .

Brzdy s ABS – tohle se Hondě daří, dělá přesně to naladění, co masy lidí potřebují. Tady není výjimka a ABS „zadrnčí„ do ruky až opravdu při panickém brždění, jinak brzdy snesou i to nejpřísnější ohodnocení. Plynulý nástup a mohutný účinek, bez kousanců, nebo nepředvídatelného poklesu či nárůstu účinnosti. Navíc osazené Dunlop SportSmart jsou perfektní volbou. Pěkný „hříbek“ profilu pneu umožnuje opravdu vyváženou jízdu.

Podvozek je trochu schizofrenik. Někdy je tužšího rázu, někdy ne a sedlo je trochu slabší v polstrování, ale 200 km v kuse se dá bez problému. Podvozek sice umožnuje v podstatě neutrální jízdní vlastnosti až ke hraně pneumatik, ale zadek i při plném povolení pružiny je celkem tvrdý a změkne až po osazení cca 100kg živé zátěže. To se zas musí přitvrzovat pružina a je to tam kde to bylo, tvrdé rány do pozadí a pohupování na vlnícím se asfaltu. Tak nějak neví, jak se má chovat. Měl by být tuhý v tlumení a zároveň víc žehlit nerovnosti. Předek nemá možnost nastavení a také je tužšího charakteru, takže přejíždění například zpomalovacích pásů je celkem nevšední zážitek pro pozadí i ruce. Od druhého dne jsem si do stupaček skoro stoupal u těchto příčných prahů a vždy přilehčoval pozadí. Přesto přes zvlněný asfalt projevuje takovou houpavou odezvu.

Jakmile se ale objeví hladký a rovný povrch, celá motorka se uklidní a stane se z ní pohodlné přibližovadlo. Kroužení jakýchkoli oblouků je na CB 650F hračka. Naprosto jednoduché a intuitivní. Není nutné vystrkovat koleno, poposedat. Chová se to stejně, jako když zůstanete sedět. Neutrálně až do limitu řidiče. Nepovedlo se mi dostat stroj na hranu jeho možností, protože začali dřít hlásiče na stupačkách a stroj se choval na kvalitním podkladu pořád jako příkladný student. Dělá vše, co se po něm chce, jen v nižších rychlostech nedává nic navíc. Trochu mi tu chyběly nějaké výraznější emoce. Ty ale rozdává, když se rychlost přehoupne přes stovku. Při klasickém použití mi to přišlo jako takové každodenní „přibližovadlo“ až skoro skútrového typu.

Pokud ovšem přitlačíte na pilu a otáčky se budou pohybovat nad 7 až 9 na stupnici, umí CB650F pěkně potahat za ruce a nějaké ty emoce ze sebe vytlačí. Jenže to už se pohybujeme na zakázaných hodnotách na ukazateli rychlosti a taky při absenci štítku, nebo nějaké ochrany máte po 20 min vytahaný krk jak žirafa.

Jak jinak letos, vytáhnu motorku a prší. Prší dopoledne i odpoledne při focení při tankování, prostě chvilku je slunce, chvilku slejvák. No a pořád mám mokré záda a špínu na helmě. A je to právě od zadního kola, kdy ta uzounká stopka s blikači nemůže zachytit to co vše lítá od zadního kola. At jsem jel sám nebo se spolujezdcem, pořád jsme byli špinaví od nečistot ze silnice, co nabralo a naházelo na nás zadní kolo. Spolujezdkyně si stěžovala na příliš vysoko umístěné stupačky a omezenou možnost uchycení rukou na drobných a moc dole umístěných madlech.

Při poklidné jízdě v rámci předpisů, jsem hodně ocenil spotřebu do 4,5 litrů na 100 km. Posuďte sami, na 129 km jsem dotankoval 5,47 litrů. Když se za rukojeť plynu trochu zatahalo, stejně spotřeba nepřelezla přes 6 litrů na sto km. Na jednu nádrž jsem hravě odjel přes 300 km. To je obrovský rozdíl oproti starému Hornetu, kde 200 km na nádrž byla magická hranice.

Zajímavá je rozhodně i cena. Hondu CB 650 F koupíte od 189 900,- Kč. To je na naháče střední třídy se špičkovými komponenty hodně zajímavé. O něco horší už to je ale s ABS, kdy cenovka o necelých pět tisícovek překročí dvousettisícovou hranici. Když se začnu zaobírat souvislostmi, pak je možná CB650F logický krok výrobce. Potřebuje prodávat stroj, který budou lidé kupovat pro jeho univerzální použití. A taková CB650F je. Dokáže jezdit plynule, lehce, ale i svižně a dravě. Úsporná je v každém ohledu, krom ceny. Má sice drobné mouchy, ale kvalita a jméno výrobce by to měly kompenzovat.

Plusy a mínusy:

+ naprostá univerzálnost

+ přivětivé a jednoduché ovládání

+ spotřeba paliva

- Vzhled budíků a chybějící teploměr

- Zadní držák SPZ (absence ochrany od zadního kola)

Prezentační video

 reklama

Videa

Instagram




Motodenik.cz

© 2010-2018 motodenik.cz, Pointera Solutions s.r.o.