Newsletter
Připravujeme
Matěj Oliva, Foto: David M. Bodlák, David Rajdl 14.9.2015
Už jsme si tak trochu zvykli, že na novinky od Suzuki si musíme počkat. Většinou to čekání ale stojí za to. A nejinak tomu bylo i při představení naháče a kapotované GSX-S 1000. No a kde si líp pořádně osahat novou motorku, než na závodní trati!
Most nás po pár dní deště přivítal příjemným počasím a i dráha byla už během dopoledních jízd suchá. Na pitline na nás čekala modrá dvojice v plné parádě a musím říct, že nevypadala vůbec špatně. Design je tradičně japonsky masovější a nikdy vás neohromí, jako rudá Italka, ale mě osobně se líbí. Upřednostňuji ale nahou verzi, která působí agresivněji a hlavně kompaktněji.
Ale ani za Fko se Suzuki rozhodně stydět nemusí, i když na hodně nízko umístěná světla je potřeba si chvíli zvykat. Za zmínku stojí určitě i malá koncovka výfuku, která centralizuje rozložení hmotnosti. Za zmínku stojí i hodně zvednutá podsedlovka, která má na svědomí nahrbenou siluetu obou Suzuki.
Jako první sedám na kapotovanou verzi. Za řídítky se cítím od prvního okamžiku velmi dobře a ergonomii není co vytknout. Celkově motorka hodně připomíná Kawasaki Z1000 SX a bude samozřejmě útočit i na stejné spektrum zákazníků. Na přehledné palubní desce o sobě dává vědět kontrolka ABS a kontroly trakce, tedy dvou věcí, bez kterých se současná moderní motorka už zkrátka neobejde. Kontrolu trakce můžete nastavit ve třech režimech, což se hodí třeba při blbnutí na letišti, ke kterému bude zejména vysvlečená verze svádět.
Startuju motor, který o sobě nedává skoro znát. Aˇž při vytočení se ozve typický čtyřválcový jekot, ale pořád poměrně dost utlumený, holt normy si žádají svoje... Přesná převodovka mi usnadňuje výjezd na okruh a já mám od prvních metrů pocit, že na téhle motorce musím mít už něco najeto. Vysedání i pohyb v sedle je snadný a bezproblémový. Motorka se snadno pouští do zatáček a ještě snadněji z nich vyjíždí.
Motor zatahuje už od středních otáček, ale pokud chcete být rychlí, musíte ho držet pod krkem. Výkon 145 koní je pro dané účely naprosto vyhovující a na silnici budete moci jezdit s velkou rezervou. Na okruhu to ale stačí na to, abyste mohli potrápit nějaký ten supersport a užít si u toho příjemného pohodlí. Suzuki vás bude poslouchat na slovo, skvěle brzdí a podvozek je skvělým kompromisem mezi pohodlím a sportem. Na Mostě je to vlastně ideální, protože povrch zdejšího okruhu má k dokonalosti už dost daleko.
Velmi dobře fungují i brzdy. ABS nastupuje až při opravdové krizi a nechá vás brzdit přesně tak, jak chcete. Až když to přeženete a jde do tuhého, zasáhne. Zajímavé je, že ani za 20 minut ostré jízdy brzdy vůbec nezvadly. Stejně dobře, jako ABS je naladěná i kontrola trakce, která zabírá tak, že o ní prakticky nevíte, ani když kontrolka na palubce připomíná stroboskop.
Když jsem na další jízdu přesedal na nahou variantu, čekal jsem, že to bude na rovince víc foukat, ale jinak bude svezení podobné. Bylo to ale jako přesednout na úplně jinou motorku. Naháč je už od první chvíle agresivnější při řízení, je méně stabilní ve vysoké rychlosti a naopak se mnohem dravěji vrhá do zatáček. Při překlápění vás motorka poslechne na slovo a jen při agresivnějších výjezdech se mírně zavlní. Rozhodně ale nejde o nic, co by vám za řídítky nahnalo strach. Brzdy jsou stejně dobré, jako na kapotované verzi a ani na ohřáté trati ve vyšším tempu se mi je nepodařilo uhnat.
Celkově na mě obě motorky udělaly velký dojem. Můžou být jedněmi z nejuniverzálnějších motorek na trhu. Zvládnou vás vozit do práce, objet velmi svižně závodní okruh a v případě Fka bych se rozhodně nebál koupit kufry a vyrazit na dovolenou. Celkem zajímavé jsou i ceny. Verze s ABS stojí v kapotované variantě 319 000,- Kč a jako naháč 299 990,- Kč. Suzuki tak nasadilo o pár tisícovek nižší ceny, než konkurence od zelených, takže teď už je to jen na vás.