fotka

Ducati Streetfighter 848 - očesaný supersport?

  • vydáno: 18.1.2016
  • autor: Matěj Oliva, Foto: František Chobot

Hustý provoz, nerudní řidiči, rozbité silnice, to vše prodeji a supersportům obecně moc nenahrává. Není divu, že nejprodávanější třídou jsou naháče, které přináší podstatně více praktičnosti, pohodlí a jak jsme si mohli několikrát ověřit, dokážou bavit a jezdit skoro stejně rychle jako kapotované motorky. A nejinak je tomu i u Ducati Streetfighter.

Streetfighter už od své první generace využívá rám a velkou část komponentů z kapotované Ducati. Jeho technika je ale dána mnohem víc na obdiv a vy si tak můžete vychutnat pohled na krásný příhradový rám, Lkový motor a systém chladiče před ním. Podsedlovka si ale zachovala stejně sportovní nádech, stejně jako nádrž.

Namísto sklopených řídítek tu jsou klasická, ale pořád s notně sportovní geometrií. Na předku je agresivní světlo v elegantní kapličce. Vše dohromady působí velmi kompaktně a na první pohled ze Streetfighteru doslova kape rychlost a hlavně zábava.

Aktuální generace navíc dostala vyspělou elektroniku, kterou měly zajím ve vínku zase jen supersporty. Můžete si tak užít kontrolu trakce bez bolestí zad. Ani na modelu 848 nechybí špičkové komponenty věhlasných značek, které samy o sobě zaručují funkčnost.

Rychlý a zábavný

Jak už jsme psali, v příhradovém rámu je uchycený dvouválec 848 chlazený kapalinou, který je naladěn na výkon 132 koní a 93 Nm. To jsou čísla, která na silnici i na okruhu dokážou s lehkou motorkou pořádně zacvičit. Streetfighter váží 169 kg.

Po startu je hned jasné, na čem sedíte, motor rachotí s tradičním projevem a okamžitě poutá pozornost kolemjdoucích. Jakmile otočíte plynem, máte okamžitě úsměv na tváři a vůbec při tom nevadí, že na motorce je sériový výfuk plnící emisní normy.

I když sedíte na naháči, jízdní pozice je pořád dost sportovní a jezdec je přirozeně nakloněný dopředu k přednímu kolu. To oceníte zejména na okruhu, kde se na motorce můžete bez problémů pohybovat a vysedávat tak, jak potřebujete. Stupačku ale jen tak neodřete, jsou sice níž, než na supersportu, ale pořád dost vysoko.

Je tu samozřejmě i místo pro spolujezdce, které poskytuje pohodlí tak nějak v rámci možností sexy podsedlovky. Stupačky spolujezdce jsou dost vysoko. Na výlet je to v pohodě, ale delší cesty bych na zadní sedačce rozhodně absolvovat nechtěl.

Motorka se do puntíku chová jako typická Ducati. Jakmile se rozjedete, nabízí vám čisté emoce, ale musíte se trochu snažit a ne jen sedět jako brambora a čekat, až Streetfighter zatočí.

Pokud ale jedete pečlivě, Ducati padá do zatáček doslova sama, jede přesně tam, kam jí pošlete a tuhý rám a podvozek se nenechá rozhodit v rychlých, ani utažených zatáčkách.

Skvěle fungují i brzdy, které dodalo Brembo. Nevadnou ani po delší sportovnější jízdě a na páčce máte vždy tolik brzdného účinku, kolik potřebujete.

Ta jde samozřejmě vypnout a vy si můžete užít jízdu bez podpůrných berliček. Upřímně řečeno ale rychlejší nebudete. Kontrola trakce je nastavitelná v několika režimech a nikdy nezasáhne dřív, než je to nezbytně nutné.

Vypnout elektroniku tak potřebujeme jen, když chcete dostat jedno z kol do vzduchu. A že to jde v obou případech velmi snadno. Motor má klasický dvouválcový průběh a dostat přední kolo do vzduchu je hračka, stejně tak snadno si ale můžete užívat i stoppie. Těm pomáhají i sériově obuté pneumatiky Pirelli Diablo Roso Corsa.

Streetfighter je neskutečně zábavná motorka, kterou jsem jen velmi nerad vracel. Nabízí rychlost a přesnost superbiku, zábavnost naháče a je to prostě Ducati. Jen na dovolenou bych jel asi raději autem, nebo lépe na Multistradě, ale to už jsme zase v jiném testu.


Konkurence

Suzuki GSX-S 1000

Kawasaki Z1000

MV Agusta Dragster 800


Copyright © 2010-2016 motodenik.cz