fotka

Z autoškol zmizí druhá řídítka na motorce

  • vydáno: 29.2.2016
  • autor: Matouš Landa, Foto: František Chobot
reklama

Dne 5.2.2016 byla ve sbírce zákonů vyhlášena novela zákona 247/2000sb. o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel. Nabytí účinnosti novely zákona je 15dní po vyhlášení takže by měl začít platit od 20.2.2016. Prováděcí vyhláška k tomuto zákonu – vyhl. 167/2002sb. byla novelizována již k 1.11.2015 a její další drobná novelizace se chystá. Tyto změny se zásadně týkají provádění výcviku a závěrečných zkoušek z praktické jízdy na motocyklech v autoškolách. Oproti dosavadní praxi v rámci části výcviku a při zkoušce pojede žadatel na motocyklu sám a učitel resp. zkušební komisař jej budou následovat na doprovodném motocyklu nebo v doprovodném automobilu. Tento způsob výcviku a zkoušek je znám ve všech vyspělých zemích. Upozorňuji že se v tomto článku vůbec nebudu zabývat výukou teorie která je nedílnou součástí autoškoly, u výuky teorie se žádné zásadní změny nekonají a pro toto téma jsou její náplň a průběh nepodstatné. Nadále se tedy budu zabývat pouze praktickým výcvikem v řízení motocyklu.

Výňatek novinek ze zákona 247/2000sb. cituji:

㤠29a

Při výcviku k získání řidičského oprávnění pro skupinu AM, A1, A2 nebo A prováděném v provozu na pozemních komunikacích lze jako výcvikové vozidlo použít motocykl, který není vybaven dvojím řízením ani dvojím zařízením umožňujícím ovládání spojky a provozní brzdy. V takovém případě musí být žadatel o získání řidičského oprávnění doprovázen učitelem výcviku na doprovodném motocyklu nebo v doprovodném osobním automobilu a komunikace mezi učitelem a žadatelem musí být zajištěna pomocí elektronického zařízení umožňujícího komunikaci učitele s žákem.“

㤠43 odstavec (6)

U zkoušky k získání řidičského oprávnění pro skupinu AM,A1,A2 nebo A jede žadatel sám na výcvikovém motocyklu, který nemusí být vybaven dvojím řízení ani dvojím zařízením umožňující ovládání spojky a provozní brzdy a zkušební komisař jede za žadatelem na doprovodném motocyklu nebo v doprovodném automobilu řízeném učitelem výcviku. Pokyny dává žadateli zkušební komisař pomocí elektronického zařízení umožňující komunikaci s žákem, při jízdě v doprovodném automobilu může dávat pokyny prostřednictvím učitele výcviku.“

Co to bude znamenat v praxi:

Dalo by se říci, že se povedlo najít dobrý kompromis mezi českou specialitou druhých řídítek a „evropským“ způsobem kdy jede žák na motorce samostatně. Oba způsoby výcviku mají své klady a zápory, své příznivce i odpůrce. Nebudu zde rozebírat co je v čem lepší, jak kdy a pro koho se hodí který typ výcviku, důležité je že půjde obojí. Pro žadatele bude určitě nespornou výhodou a ulehčením, že mu jeho jízdu nebude muset komplikovat učitel nebo komisař s nadváhou. Extrémní situaci kdy křehká dívenka na slabé stopětadvacítce veze více než stokolového komisaře asi všichni známe. Na ruhou stranu žákovi který pojede na motorce samostatně v případě chyby už nikdo nepomůže. Novému způsobu zkoušek se logicky bude muset přizpůsobit i způsob výcviku v autoškolách. Druhá řidítka se budou pravděpodobně i nadále používat (zejména u úplných začátečníků), ale již během výcviku by měl každý žák v autoškole vyzkoušet a patřičně natrénovat samostatnou jízdu bez pomoci učitele. U zkoušky už bude samostatná jízda nutností. Výhodou tedy je, že bude záležet jen na domluvě mezi žadatelem a autoškolou jak bude výcvik probíhat a kolik hodin pojede na motorce s učitelem a kolik sám. Další výhodou je, že se nemění minimální počet výcvikových hodin, takže pro ty opravdu šikovné by to nemělo být výrazně komplikovanější a časově či finančně výrazně náročnější. Celkově by to společně s povinnými jízdními úkony na cvičišti mělo znamenat větší kvalitu čerstvých řidičů motocyklů. I když tyto změny jsou vesměs presentovány a vnímány pozitivně určitě se dají najít i negativa jako např. vyšší náklady na výcvik a také mnohem větší odpovědnost žadatelů a vyšší riziko zranění žadatele při výcviku. Pokusím se tedy tuto problematiku blíže rozebrat.

Dosavadní praxe byla vesměs taková, že žák si v autoškole odjezdil jen povinných 13h s učitelem za zády. Vyloženě podvodné autoškoly které i tak malý počet hodin výcviku ještě krátili vynechme. V těch kvalitnějších autoškolách se mohl žák svézt na motorce i sám a samostatně si natrénovat alespoň ovládání motorky na cvičné ploše mezi kužely. Při zkouškách se to doposud většinou obešlo bez slalomu a osmiček, hlavně v klidu, pomalu, moc to neklopit, moc to nerozjíždět a prudce nebrzdit, koukat na značky, dávat přednost zprava a pouštět chodce na přechod. Tzn. pokud byl schopen se žák na motorce tak nějak udržet a zvládnout jízdu v provozu dle pravidel mohl jít na zkoušku. A pokud nebyl úplně mimo tak většinou i prospěl a řidičák získal. Rozdíly v kvalitě autoškol, náročnosti zkoušek a přeneseně tedy hlavně v kvalitě čerstvých motorkářů tak byli doposud značné. Někteří komisaři sice už v minulých letech požadovali, aby žák před jízdou v provozu předvedl např. slalom, osmičku nebo že umí zabrzdit, ale hodnocení těchto úkonů bylo i tak dost neobjektivní. O tom jak žadatel na sk. A tedy na silnou motorku zvládá motorku ve vyšších rychlostech např. v zatáčkách mimo obec, při předjíždění apod. se drtivá většina komisařů nikdy nepřesvědčila. Od letoška už nebude absolvování autoškoly a úspěšné složení zkoušky tak snadné jako doposud a bude opravdu velmi individuální kolik hodin bude muset každý žák absolvovat aby mohl řidičák na motorku získat. První zásadní změnou je již zmíněná novela vyhlášky 167/2002sb. Od 1.11.2015 jsou ve vyhl. velmi přesně obrazově vymezeny tzv. zvláštní jízdní úkony (slalom, osmička brzdění, vyhýbání apod.).

V souvislosti s touto novelou byly koncem r. 2015 tyto úkony presentovány jako velká novinka a vznikla relativně horlivá diskuse a obava z jejich provádění. Skutečnost je taková, že se o žádnou „horkou“ novinku vlastně až tak nejedná. Naprostá většina těchto úkonů je stanovena evropskou směrnicí ES 126/2006 a v české vyhlášce byly tyto úkony stanoveny již od r. 2006 – ovšem pouze v textové podobě a dost obecně. V podstatě bylo dáno, že má žák provést pomalou jízdu rovně, slalom v malé rychlosti, otočku, slalom v rychlosti 30km/h a dva úkony brzdění a jeden úkon vyhýbání v rychlosti 50km/h. Situace v praxi byla až do r. 2015 taková, že převážná část autoškol i zkušebních komisařů tyto úkony při výcviku a při zkouškách neprováděli většinou vůbec a nemají s nimi tedy žádné zkušenosti. Ti co je prováděli k nim neměli žádnou závaznou metodiku, takže záleželo jen na schopnostech a hlavně odborných znalostech a zkušenostech učitelů a komisařů jak žáka vycvičili a při zkoušce hodnotili. Jak dlouhá má být brzdná dráha? Kolik metrů je třeba na vyhnutí se překážce a návrat do původního směru? Jaký má být poloměr otáčení? Kvalitní učitel by vám na tyto otázky měl být schopen okamžitě bez zaváhání odpovědět i bez znalosti jakýchkoli zákonů či vyhlášek. Kdo se o tuto problematiku zajímal tak si metodiku sehnal nebo si jí z praktických zkušeností vytvořil. Ovšem velký problém je ten, že nyní jsou novým zněním vyhlášky nastaveny tyto úkony relativně velice přísně, dalo by se říct „od stolu“ a i skuteční odborníci z řad učitelů autoškol a instruktorů motoškol, kteří se výcvikem a tréninkem těchto úkonů aktivně zabývali a zabývají se shodují, že některé úkony např. úhybný manévr je v této podobě vyhlášky pro žáky autoškol v podstatě nezvládnutelný. Dalším veřejně známým problémem je faktický nedostatek cvičných ploch pro provádění výcviku a zkoušek. Zdaleka ne všechny autoškoly mají k dispozici vhodnou cvičnou plochu a většina komisařů na konci loňského roku připustila že nemají kde tyto úkony zkoušet. Teprve další vývoj ukáže jak bude tato 1. část zkoušky v praxi od letošního jara vypadat. To že je to obecně cesta správným směrem a žadatel by měl být schopen prokázat že motorku opravdu dobře ovládá i v minimálních rychlostech, zvládá nouzové brzdění nebo úhybný manévr je celkem zřejmé. Již dnes existují autoškoly které mají cvičné plochy, mají s nácvikem těchto úkonů zkušenosti a vědí jak to žáky efektivně naučit. Bohužel jich není mnoho. Přimhouříme-li oko nad pár detaily v rozměrech cvičných drah nebo rychlostí ve které mají být úkony prováděny tak není třeba mít obavy, že by je žáci po pár hodinách výcviku v kvalitní autoškole nezvládali. Doufejme že se nedostaneme do stadia kdy bude kvalitně připravený žák šikanován zkušebním komisařem za to že neprojel nějaký úkon naprosto přesně dle nákresu. Smyslem tohoto článku není řešit konkrétní rozměry pro jednotlivé jízdní úkony.

Ovšem samostatná jízda žadatele na motocyklu je z mého pohledu velice zásadní změna. Z citovaného znění zákona je zřejmé, že na žadatele budou kladeny mnohem vyšší nároky oproti dosavadní praxi. Zejména vzhledem k samostatnému řízení motocyklu a k vlastní odpovědnosti. Učitel autoškoly ani zkušební komisař nemůže nést odpovědnost za žadatele který jede na motocyklu samostatně a při neuposlechnutí jeho pokynů nebo při nezvládnutí stroje či dopravní situace havaruje!!! Předpokladem k připuštění žadatele k samostatné jízdě by mělo být zvládnutí jistého a samostatného ovládání motocyklu na cvičné ploše i v provozu za přítomnosti učitele a samozřejmě i znalost pravidel provozu. Nikdo nedokáže garantovat, že to každý žadatel zvládne již během minimálního předepsaného počtu výcvikových hodin. Je třeba brát v úvahu, že výcvik v řízení motorového vozidla je velice individuální záležitost a každý žadatel potřebuje k jistému zvládání řízení motocyklu rozdílný počet výcvikových hodin. Někteří velmi šikovní žadatelé jistě budou schopni absolvovat zkoušku již po absolvování stanoveného minimálního počtu výcvikových hodin, ale většina si bude muset pravděpodobně nějaké hodiny nad rámec povinného výcviku přikoupit. Při rozšíření skupin tzv. doplňkovou zkouškou sice není předepsaný žádný minimální počet hodin. Po mnohaletých zkušenostech však k úspěšnému zvládnutí doplňkové zkoušky doporučuji výcvik v rozsahu alespoň čtyř hodin.

A tím se dostáváme k tomu neméně podstatnému a sice: Kolik to vlastně od letoška bude stát? Už nyní byli v cenách autoškol značné rozdíly a stejně tak jako u dalších výrobků či služeb neznamená vždy vyšší cena úměrně lepší kvalitu a nízká cena zase vždy automaticky mizernou kvalitu. Cenu autoškoly ovlivňuje velká řada faktorů. Ještě více než doposud však bude nyní nutné aby si zákazník (žák autoškoly) uměl dobře vybrat a spočítal si co si vlastně za své peníze kupuje. Určité navýšení cen výcviku v autoškolách bude zřejmě nevyhnutelné, avšak nenechte se vystrašit poplašnými zprávami, že najednou budou autoškoly na motorky automaticky 2x – 3x dražší. Je možné že některé autoškoly se budou snažit situace využít a ceny výrazně nadhodnotit.

Jak dobře vybrat autoškolu

1) Nekoukejte pouze na cenu, u příliš vysokých nebo příliš nízkých cen buďte obzvláště pozorní. Opravdu dostanu za takto vysokou cenu odpovídající kvalitu nebo odpovídající počet hodin? / Je autoškola vůbec schopna mě za takto nízkou cenu připravit na zkoušku?

2) Zjistěte si jakým způsobem autoškola výcvik na motocyklech provádí a kolik výcvikových hodin v rámci kurzu dostanete. Kolik hodin budete jezdit s učitelem a kolik samostatně. Dále si zjistěte kolik budou stát případné další hodiny nad rámec povinného výcviku.

3) Kdo fyzicky v autoškole jízdu na motorce učí? Je učitel sám aktivní motocyklista? Má za sebou např. nějaké úspěchy v motosportu?

4) Jaké motocykly se v autoškole používají, jsou dobře ovladatelné?

5) Má autoškola zkušenosti z výcvikem tzv. zvláštních úkonů?

6) Má autoškola k dispozici cvičnou plochu?

7) Má autoškola zkušenosti se samostatnou jízdou žáka?

8) Je autoškola technicky vybavena pro samostatnou jízdu žadatele? Intercom, doprovodné vozidlo a jaké (auto nebo motorka)?

9) Může mi danou autoškolu někdo doporučit nebo nedoporučit?

10) Vymýšlejte si další otázky a informujte se

Jak by měl výcvik v autoškole vlastně vypadat?

Výcvik je rozdělen na tři etapy a každá má předepsaný minimální počet hodin. V I. etapě by měl výcvik probíhat na cvičišti a v mírném provozu – žadatel by měl zvládnout samostatnou jízdu na cvičišti a jízdu s učitelem v mírném provozu mimo obec. Zákon sice nařizuje pouze jednu povinnou hodinu na cvičišti, ale to obvykle pro zvládnutí motocyklu začátečníkovi nestačí. Je třeba počítat s tím že již v I. etapě bude pro většinu začátečníků nutné si minimálně jednu nebo více hodin výcviku na cvičišti přidat. Některé autoškoly nabízí vyšší počet hodin na cvičišti již v základní ceně kurzu.

Ve II. etapě by měl výcvik probíhat v běžném provozu v obcích i mimo obce. U začátečníků (tzv. prvožadatelů) bude pravděpodobně výcvik nadále probíhat za přítomnosti učitele na výcvikovém motocyklu tak jak bylo běžné doposud. U velmi šikovných žadatelů nebo např. při rozšíření řo bude již možná samostatná jízda žadatele v provozu. Ve III. etapě probíhá výcvik v běžném provozu a nejpozději během III. etapy už by měl žadatel jezdit na motocyklu samostatně. Na konci III. etapy by měla být min. jedna hodina věnována nácviku řešení krizových situací na cvičné ploše (vyhýbání, nouzové brzdění), zvládnutí těchto úkonů je podmínkou pro zvládnutí závěrečné zkoušky po 1.11.2015. Minimální počet výcvikových hodin záleží na druhu výcviku.

Maximální doba výcviku jsou dvě vyučovací hodiny denně, během III. etapy může být výcvik jedenkrát prodloužen na čtyři vyučovací hodiny za den. Vyučovací hodina = 45 min. Při výcviku by mělo být (ale doposud většinou nebylo) standardem používání bezdrátového intercomu který je před jízdou nasazen na žákovu helmu. Odpadá tak problém s komunikací aniž by žák musel používat "erární" helmu s vestavěným komunikačním zařízením. Použití bezdrátového intercomu je vhodné už při výcviku na cvičišti a v provozu s učitelem na jedné motorce. Při samostatné jízdě žadatele v provozu bude intercom naprostou nutností. Při samostatné jízdě v provozu zákon sice umožňuje při výcviku užít jako doprovodné vozidlo i automobil. Vzhledem k mnohaletým praktickým zkušenostem ve snaze o co nejkvalitnější výcvik na motocyklech doporučuji vybírat takovou autoškolu kde bude žák doprovázen učitelem na doprovodném motocyklu. Pouze tímto způsobem je možné zajistit kvalitní výcvik. Učitel na doprovodném motocyklu tak může udržovat těsnější formaci s výcvikovým motocyklem, má mnohem lepší fyzikální „jízdní“ kontakt s žadatelem a je schopen mu podat objektivní zpětnou vazbu k jeho jízdě. Důrazně nedoporučejeme volit autoškolu kde je žadatel doprovázen učitelem který jede v automobilu. Součástí výcviku by měl být již několik let povinně i praktický nácvik řešení krizových situací.

Upozornění závěrem: Nepleťte si autoškolu s motoškolou!

Motoškolou rozumíme výuku a výcvik pro držitele řidičského oprávnění, tedy řidičů kteří už řidičák mají a chtějí se ve svých schopnostech řízení motocyklu zdokonalit - tzv. Motoškola není regulována zákonem. Provozovat motoškolu může teoreticky téměř každý bez jakékoli speciální licence a bez potřebných praktických, teoretických či pedagogických znalostí a zkušeností. Kvalita a obsah výuky a výcviku je i přesto v českých renomovaných motoškolách na relativně velmi dobré úrovni. Autoškolou rozumíme výuku a výcvik žadatelů o řidičské oprávnění – tedy žáků kteří chtějí získat řidičský průkaz. Výuka a výcvik v autoškolách se řídí zmiňovaným zákonem 247/2000sb. a prováděcí vyhláškou 167/2002sb. v platném znění. Rozsah výuky a výcviku nelze krátit ani nahradit výcvikem v tzv. motoškole která nemá potřebnou registraci k vázané živnosti „provozování autoškoly“ dle živnostenského zákona. Výcvik žadatelů nelze nahradit ani samostudiem či výcvikem pod dohledem tzv. Instruktorů bez platného průkazu profesní způsobilosti učitele výcviku řízení motorových vozidel. Pokud vás tedy autoškola bude posílat na výcvik do jakési motoškoly protože sama nemá cvičnou plochu nebo tzv. zvláštní jízdní úkony učit neumí buďte opatrní. Výcvik v motoškole Vám samozřejmě neuškodí, ale jeho absolvování nemá na povinný výcvik v samotné autoškole žádný vliv. Stejnjě tak i když si ovládání motorky natrénujete sami „doma na dvorku“ minimální počet hodin v autoškole budete muset absolvovat.

Copyright © 2010-2016 motodenik.cz