Zero SR elektrika která funguje

Zero je první opravdu použitelný elektrický motocykl, který má srovnatelnou dynamiku, hmotnost i dojezd na nádrž jako benzínové motorky, i když za poměrně vysokou cenu. Stále naráží na hlavní problém elektrických vozidel, místo rychlého natankování benzínu trvá „tankování“ elektřiny minimálně pár hodin, ale s tímhle dojezdem už se to dá „skousnout“

V Americe jsou elektromobily a elektrické motocykly hodně populární a každoročně zde vznikne několik nových značek elektrických motocyklů a skútrů. Bohužel zhruba stejný počet každý rok také zanikne, výjimkou je vlastně jediná opravdu velká značka Zero Motorcycles, která se jako jediná výrazněji prosadila na trhu motocyklů. Díky firmě Eurocycles, která tyto stroje začala z Kalifornie dovážet do ČR, jsme mohli vyzkoušet ten nejsilnější model v její nabídce, Zero SR.

Motorka je úplně bez kapotáží a je poměrně malá, velikostně i rozvorem kol odpovídá zhruba dnešním pětistovkám. Drží si klasický vzhled naháče, takže má před sedlem plastovou „nádrž“, byť samozřejmě jde jen o kryt elektronických útrob. Místo spalovacího motoru se mezi koleny jezdce schovává velká baterie, která je ale poměrně chytře oplastovaná černými kryty. Celá mašina tak vypadá jako klasická motorka a většina laiků ani nepozná, že před nimi stojí elektrobike. Samozřejmě tu úplně chybí výfuk, naopak zvláštností je převod výkonu z elektromotoru na zadní kolo pomocí ozubeného řemenu.

Video s reálným zvukem (vlastně tichem ;-)

Až když se na Zero podíváme pořádně zblízka, objevíme, že místo palivové nádrže ukrývá malé pouzdro na zip, kam si můžete schovat mobil a třeba sluneční brýle a lehčí bundu. Můžete si sem ale také osadit přídavnou baterii Power Tank, která navýší zásobu energie o 2,8 kWh na celkových 15,3 kWh. S tím pak při poklidné jízdě v městském rytmu lze dosáhnout dojezdu až 298 km! Baterie je přitom stavěná na nějakých deset tisíc nabíjecích cyklů, takže poklesu výkonu se s novými technologiemi opravdu nemusíte bát.

Po vyhoupnutí do sedla Zera se budete marně snažit nahmátnout spojkovou páčku, řazení tady úplně odpadá, motocykl zkrátka má jedinou rychlost, která je neustále zařazená. Když u stojící motorky vezmete za plyn, je to skoro šok, když se ta tichá a klidná věc najednou s mohutným záběrem odpíchne z místa a s tichým bzučením zrychluje jako zběsilá.

Zrychlení z nuly na 100 km/h za 3,3 sekund sice zvládne i řada klasických silných motocyklů, ale vyžaduje to zkušeného pilota a hodně odvážné potrápení spojky. Zato s touhle elektromotorkou si to za tři vteřiny rozjede na stovku úplně každý a bez jakýchkoli problémů, prvotní záběr a krouťák jsou konstantní a Zero vás vytahá za ruce v padesátce stejně jako ve stovce.

Zero má pouhých 188 kg váhy a díky nízko umístěnému těžišti je ovladatelnost i při pomalých rychlostech perfektní, a to i přes relativně vyšší sedlo 807 mm nad zemí. Hodně luxusní odpružení od prestižní značky Showa v pohodě a s jistotou zvládá i rozbité české silnice, takže zatáčky si užijete a s bezpečným pocitem si můžete dát i pořádné náklony. Mašina je skvěle ovladatelná i ve městě, jen v menších rychlostech už se trochu moc tlačí do zatáčky a musíte trochu tlačit na řídítka, aby se nezavírala dovnitř zatáčky.

Poměrně úzké pneumatiky 110 mm vepředu a 140 mm podporují lehké ovládání, ale na studeném podzimním asfaltu nám přeci jen občas proklouzly, zvláště při pořádném otočení rukojeti akcelerátoru. I na brzdy to v zimě chtělo trochu opatrně, Zero má vepředu pouze jeden kotouč, ale zato až netypicky velký a brzdí opravdu výborně a díky ABS zvládá každý manévr. O zpomalování se přitom stará i samotný elektromotor, který třeba při sjezdech z hor ukládá energii pomocí rekuperace zpátky do baterie. Jen škoda, že výrobce zatím nepřišel s kontrolou trakce, takhle se díky mohutnému krouťáku co chvíli nevyhnete proklouznutí zadního kola.

Maximální rychlost je přibližně 170 km/h a ještě ve stodvacítce stroj dokáže citelně zrychlovat, uvadá až za stočtyřicítkou. Při opravdu agresivní jízdě s častým využitím nejvyšší rychlosti se dá dosáhnout dojezd kolem 140 km, to už je slušná hodnota. Údaje o stavu baterie, využití točivého momentu i průběhu dobíjení při brzdění si můžete přečíst na displeji, kde také můžete přepnout na úspornější režim Eco. To třeba když vám hrozí, že už byste nemuseli na baterii dojet až domů. Po příjezdu pak motocykl připojíte k elektrické síti a přes noc (8 hodin) se opět dobije na plný stav. Ale je tu i možnost „tankování“ zkrátit pomocí speciálního dobíjecího adaptéru, který prázdnou baterii nabije za 2,5 hodiny a na 80 procent stavu ji dostane už za necelou hodinu – to už by se dalo vydržet i na cestách, třeba během oběda nebo pauzy.

Náklady na provoz jsou díky elektropohonu ale také díky bezúdržbové konstrukci hodně nízké a vyjdou na pár desetihaléřů na 100 km. Ale upřímně řečeno nemá příliš smysl tento údaj sledovat, protože s aktuální pořizovací cenou za verzi ZF12.5 ve výši zhruba 450 tis korun si tuhle mašinu kvůli úspornému dojíždění asi kupovat nikdo nebude. Srovnatelný motocykl se dá pořídit do 200 tis a i když vám nenabídne tako mohutný odpich a pocit výjimečného svezení s tichým bzučením elektromotoru, je díky síti benzinek stále ještě nesrovnatelně praktičtější a využitelnější.

Technické údaje a aktuální cenu najdete pod odkazem: www.zeromotorcycles.cz

Fotogalerie

Další články z rubriky:

• 
  Cestovní endura pohledem generála Pavla