Test Yamahy MT-10 ze Španělska

Jan Altner, foto:autor, Yamaha 30.5.2016

fotka

V případě MT-10 popustili designéři od Yamahy uzdu fantazii ještě o dost víc než u svých ostatních pořádně divokých modelů. Mezi novináři na prvních jízdních testech ve Španělsku často znělo přirovnání k robotu „Číslo 5“ nebo komentáře o mimozemšťanovi či UFO.

Poprvé jsme vyzkoušeli Motocykl roku 2016, litrovou Yamahu MT-10. V jejím sedle jsme projezdili jižní Španělsko hledáním odpovědi na tu hlavní otázku: Je to „jenom“ superbike R1 bez kapot a s levnějšími komponentami, nebo má svůj vlastní charakter a styl? MT-10 jednoznačně odkazuje na DNA superbiku R1, ale zároveň vývojáři z Yamahy přepracovali v případě motoru čtyřicet a v případě podvozku přes šedesát procent dílů.

Video

Maximální výkon je oproti superbiku R1 sice snížen na „pouhých“ 160 koní a maximální rychlost spadla na 245 km/h, ale nenechte se mýlit a nečekejte, že by výkon citelně zmizel. Do deseti tisíc otáček má MT-10 naopak vyšší krouťák i počet koní než R1, úbytek se projevil až v radikálním „okruhovém“ pásmu nad deset tisíc otáček. Proti er jedničce byly změněny písty, ojnice, vačky, ventily, vstřikování a vzhledem k posílení spodních a středních otáček bylo přepracováno i výfukové potrubí. Při klidné jízdě je zvuk motoru možná až dost tichý, ale po pořádném zatažení za plyn se ozve agresivní uřvaný chraplák známý z erjedničky.

Motor má tři palivové mapy – Standard, A a B. Standard je nejuhlazenější, áčko je střed a béčko nejagresivnější. Poslední Béčko je bohužel agresivní až moc. Vzhledem k tomu, že jsme najezdili většinu testování za deště a na mokrých silnicích, musím pochválit i kontrolu trakce. Je nastavitelná ve třech stupních a je možné ji i vypnout úplně. Stupeň jedna zasahuje minimálně a přihlásí se až při ztrátě kontroly. Naopak třetí stupeň kontroly, hlídá případnou ztrátu trakce pečlivě, až s předstihem a kromě toho je při jeho použití kontrolováno i antiwheelie.

Převodovka je sice identická s er jedničkou a funguje naprosto přesně a spolehlivě, ale přesto pro mě byla jedním z největších překvapení. Dlouhé rychlostní stupně jsou umocněné menší rozetou, které proti superbiku chybějí dva zuby. A to není tak málo a má to na charakter motorky výrazný vliv. Nenapadá mě moc jiných motorek, u kterých jsem točil jedničku víc než do 110 km/h a dvojku téměř do 150 km/h. Na klikatých silnicích jsem si běžně vystačil s dvojkou a trojkou. Zatímco u většiny motorek používám jedničku striktně jen na rozjezdy, tak u téhle motorky jsem na ni v utažených zatáčkách běžně podřazoval. Vzhledem k jejímu zpřevodování jsem se nemusel bát její agresivity, ale na druhou stranu je pravda, že mi její agresivita při rozjezdech malinko chyběla. Převodovku bude možné doplnit i o rychlořazení. Vzhledem k civilnímu zaměření motorky přijde vhod i tempomat. Tlačítko jeho aktivace i ovládání zvýšení i snížení rychlosti je na levém řídítku. Jeho deaktivace je možná klasicky stisknutím spojky nebo brzdy, ale nabízí se i další zajímavá možnost – a totiž že při zavřeném plynu otočíte heftem kontra.

Veškeré informace se ukazují na barevném LCD displeji, který je i na ostrém slunci dobře čitelný. Řadový čtyřválec potřebuje svůj prostor, takže motorka je výrazně širší než menší sestřičky MT-07 a MT-09, ale stále je příjemně kompaktní. Řídítka jsou příjemně široká a posaz za nimi vzpřímený, k tomu přispěla například i zkrácená nádrž. Sedlo je sice spíše tvrdší, ale je široké a rovné a i po celodenním ježdění jsem se cítil v pohodě. Divil jsem se, jak málo opticky stačí ke změně charakteru motorky. Jeden ze strojů, který jel s námi jako doprovod, měl osazeny pouze tři relativně jednoduché doplňky textilní kufry, vyšší štítek a blastery a rázem se tvářil jako cesťák. Ovládání na řídítkách vypadá na první pohled trochu komplikovaně, ale po chvíli používání se mi dostalo pod kůži a bylo pro mě celkem intuitivní. Na levém řídítku je kromě obvyklých ovladačů i ovládání tempomatu a nastavení kontroly trakce, napravo zase tlačítko volby jízdního režimu a zapínání výstražných světel.

Přední i zadní tlumení vychází z R1, takže přesně dle očekávání funguje skvěle. Jak zadek, tak předek jsou snadno nastavitelné, ale během testu mě ani jednou nenapadlo, že bych chtěl na nastavení cokoli měnit. Naprosto mi vyhovovalo vyvážení komfortu i tuhosti a následné zpětné vazby, motorka je úžasně hravá a obratná. Zásluhu na tom má i krátký rozvor – 1400 mm, který je dokonce kratší než u MT-09. I přes krátký rozvor má motocykl i ve vysokých rychlostech výbornou stabilitu. Sedmnáctipalcová kola a ráfky jsou identické s er jedničkou, naopak brzdiče jsou použity od Nissinu a nejsou tak ostré jako u er jedničky.

Při jízdě po městě bylo nezvyklé, jak dlouho se rozmotává jednička a že tu není jen pro rozjetí, ale musí se s ní počítat i při jízdě v běžném provozu, protože nižších rychlostech jsem měl dvojku zkrátka moc podtočenou. Po vyjetí z města záleží jen na vás, jaký jízdní mód si nastavíte a to nemyslím jen v elektronice na motorce, ale především v hlavě. Emté desítka funguje totiž velmi dobře i v nižších a středních otáčkách. Upřímně jsem se bál, že to bude další čtyřválec, který mě bude nutit jezdit jak magor a držet ji neustále v maximálních otáčkách. Ne že bych si to nezkusil, to tedy rozhodně ano a hlavně jsem si to patřičně užil. V zatáčkovitých pasážích se motorka cítila jako ryba ve vodě a uměla je projet s patřičnou agresivitou. Vzhledem k tomu, že jsme najezdili většinu testu na mokru, tak musím vyzdvihnout obuté pneu Bridgestone Batlax Hypersport S20, které dávaly obrovskou jistotu. Kdybych vyloženě nehledal meze, ani bych nezjistil, že v motorce kontrola trakce je.

Motorka je nejen hodně hravá a obratná, ale dává vám i dostatek jistoty. Do zatáček padala s lehkostí a vytahovala mě z nich akcelerací, ať jsem měl zařazeno téměř cokoli. Naopak při akceleraci a to při jakémkoli jízdním režimu (ano i při standardu) se velmi ochotně zvedá na zadní. I proto je na motorce osazen elektronicky regulovaný tlumič řízení, díky kterému jsem i přes časté přizvedávání předního kola nikdy nepocítil vibrace předku nebo jinou krizovku. Příjemné překvapení byl i minimalistický štítek, od kterého jsem moc ochrany nečekal, ale o to příjemnější pak bylo, že do rychlosti kolem 170 km/h chránil vcelku slušně. Po zalehnutí na vysokou nádrž jsem se snadno udržel i při rychlostech výrazně přesahujících 200 km/h.

Yamaha MT-10 rozhodně není „jenom“ R1 bez kapot! Je uplácaná ze stejného základu a DNA superbiku z motorky se nezapře, ale spousta změn z ní udělaly vynikající univerzální motorku. Odmění vás emocemi při dravém průjezdu zatáček, ale odveze i na výlet se slečnou. Mimo závodní okruh si ji užijete stejně jako legendární R1, ale ušetříte spoustu peněz. Jen musíte „strávit“ její design, spoustu lidí určitě nadchne a spoustu naopak otráví. Rozhodně se jí nedá upřít individualita.

Videa

Instagram

Motodenik.cz

© 2010-2017 motodenik.cz, Pointera Solutions s.r.o.