Aprilia Mana 850GT první mezi automaty

V dnešní době už jsou na trhu automaty s rychlou robotickou převodovkou, dvouspojkové poloautomaty nebo quickshiftery s řazením bez spojky. Jako první ale už skoro před deseti lety přišla Aprilia, která dodnes na trhu úspěšně nabízí model Mana 850 GT s elektronicky řízeným variátorem. Jaká je v porovnání se současnými novinkami?

Variátory najdeme téměř u všech skútrů a maxiskútrů, u motorek jde ale o naprostou výjimku. Proč? Od určité výkonové hranice efektivita variátoru dost strmě klesá, proto také u automobilů byly původní CVT automaty s variátorem postupně kvůli lepší účinnosti vytlačeny dvouspojkovými automatickými převodovkami. Průkopníkem na tomto poli je italská Aprilia Mana 850, která už téměř před deseti lety jako první zkombinovala velký motocykl a plnohodnotný automat vycházející z variátorových maxiskútrů.

Aprilia už skoro před deseti lety přišla s nápady, které až nyní ostatní značky pomalu zavádějí do výroby – nejen automatickou převodovku, ale i úložný prostor místo nádrže, kdy vlastní benzínová nádrž je umístěná pod sedlem. Mana je na první pohled Italka každým coulem. Příhradový rám nechává dost prostoru na to, aby byl pěkně vidět mohutný véčkový pravoúhlý dvouválec se zajímavě useknutým výfukem, zleva zase zajímavě vykukuje zadní odpružení vyvedené na bok motocyklu.

Zadní podsedlová část je trochu bachratá, aby ne, ukrývá se tady palivová nádrž. A mezi koleny jezdce je místo klasické nádrže zavazadlový prostor, kam si můžete po zastavení zamknout přilbu, nebo taky nechat za jízdy nabíjet mobil z 12V zásuvky. Předek mašiny si moc obdivovatelů asi nenajde, kulaté světlo je nelogicky nízko zasazené do velké ploché polokapotáže a v internetových "hitparádách" ji najdete spíš soutěžích o nejošklivější motorky.

Převodový řemen převodovky se u Many nereguluje odstředivou silou válečků, jako je tomu u skútrů. Mezi kužely jej posouvá elektromotor, díky tomu si může jezdec tlačítkem GEAR-MODE navolit jak plnou automatiku, tak sekvenční sedmistupňovou převodovku a řadit tlačítky +/- na levém řídítku nebo klasickou řadicí pákou. Za jízdy je ale znát, že jde jen o simulaci řazení, kdy elektronika napodobuje vytáčení jednotlivých rychlostí, a brzy vás to přestane bavit a zvyknete si jezdit na plný automat. Ten stále udržuje motor v optimálním pásmu největšího točivého momentu a ve výsledku budete leckdy i rychlejší než na klasické motorce, protože zkrátka máte stále optimálně zařazeno.

Na přístrojovce úplně chybí otáčkoměr, místo něj najdete velký displej palubního počítače s ukazatelem výkonového režimu a nastavení převodovky. I v plně automatickém režimu ale přijdou tlačítka převodovky vhod, protože si můžete ťuknutím palcem před zatáčkou nebo dlouhých sjezdech z hor napodobit podřazení a víc brzdit motorem. Převodovka za zatáčkou sama podle vytáčení pozná, že se může zase vrátit do běžného automatu. Díky tomu, že Mana patří k prvním průkopníkům elektronického plynu ride-by-wire, můžete i za jízdy přepínat mezi výkonovými režimy SPORT/TOURING/RAIN.

A jsou mezi nimi docela citelné rozdíly! Na dešťový Rain se omezí výkon a mašina si jen opatrně plíží po mokrém asfaltu, na Touring má plný výkon ale jede hlavně na pohodu a na spotřebu, na režim Sport pak konečně pošle motor do vyšších otáček a začne být trochu neurvalá. Ale jen trochu, přeci jen je znát, že italská značka Manu vyvíjela souběžně s podobně laděnými maxiskútry. Spotřeba s variátorem je o něco vyšší než u současných mašin vybavených bezpočtem sond a katalyzátorů, při testu se ale pohybovala na slušné úrovni kolem šesti litrů a jen při hodně razantní projížďce v horách vyskočila na osm litrů.

Na německé dálnici tak tuhle aprilku dotlačíte až k 180 km/h podle GPS, ale nad 120 už zrychluje jen hodně zvolna. Pravoúhlý v-twin 839,3 ccm má maximální výkon 76 koní, ale jeho reakce je variátorem přeci jen dost umírněná, ostatně určitý podíl si asi ukrojí i samotný variátor. Ve městě plně oceníte pohodlí automatu a neustálého přívalu optimálního zátahu. Dá se pěkně manévrovat i za jízdy téměř krokem. Je znát, že se o variátor stará elektromotor a nikde není prodleva, po otočení plynovou rukojetí mašina ihned zabere a nečeká se na roztočení odstředivých válečků, přestože celý převod se v rychlosti pod 20/km odpojuje a stroj tak dojíždí k semaforům na volnoběh.

V zatáčkách dělá čest svému italskému původu a je vzorně obratná, zvláště když si trochu pohrajete s nastavením zadního odpružení pomocí hydraulického štelovátka na boku u pružiny. Mana má vepředu impozantní radiální brzdu a sportovně vyhlížející vidlici upside-down, k tomu i poměrně dospělácké motorkové obutí 120/70 a 180/55 na sedmnáctipalcových kolech, ale přesto všechno pořád cítíte, že jedete na kříženci velké motorky a skútru. Brzdy zabírají plynule, ale nedostanete z nich žádné jedovaté sportovní zakousnutí, ABS zasahuje hodně opatrnicky brzo a o opravdu razantním odjezdu z křižovatky s nadzdviženým předním kolem si kvůli variátorové konstrukci můžete nechat jenom zdát. Žádný trhač asfaltu pro milovníky stopie wheelie a adrenalinu. Naopak pokud hledáte stroj s tělem motocyklu ale duší maxiskútru pro pohodlné dojíždění a občasnou dovolenou, pak by vám tahle mašina mohla skvěle padnout.

Hmotnost pouhých 210 kg se všemi náplněmi je výborná a jistotu po zastavení vám dá i ruční brzda na levé straně motoru – to kvůli stání v kopci, kde by klasické motorky nechaly zařazený rychlostní stupeň. Motor 850 ccm už si umí na silnici zjednat respekt, spotřeba při svižně pojatém testu se ustálila na docela slušném průměru jen těsně nad 6 L/100km, takže dojezd na šestnáctilitrovou nádrž je někde na úrovni 250 km.

Jízdní vlastnosti ve dvou jsou perfektní, protože spolujezdce netrápí cukání při řazení kvaltů, a také ochrana před větrem na dálnici je na tuto kategorii nadstandardní. Jediným negativním parametrem je tak prodejní cena. Aprilia si za výjimečný stroj říká o výjimečně silný zásek do vašeho bankovního konta ve výši 319 990 Kč. Před pár lety se přitom do podobných strojů pustila i Honda a její podobně laděná NC750X s dvouspojkovým poloautomatem DCT je o rovných sto tisíc levnější. Má sice nižší výkon i o chlup horší výbavu a postrádá image italského sporťáka, ale sto tisíc je v této kategorii zkrátka hodně peněz a prodejní výsledky to jednoznačně potvrzují.

Oficiální video Aprilia Mana 850

Fotogalerie

Další články z rubriky:

• 
  Cestovní endura pohledem generála Pavla