Honda CB1100RS sport nebo retro

Filip Tichý, foto: Jan Altner 18.4.2017

fotka

Euro normy vloni vyhnaly z nabídky Hondy silné naháče CB odvozené od litrového superbiku Fireblade. Roli nejsilnějšího a nejsportovnějšího roadsteru v nabídce paradoxně padla na retro laděný vzducháč CB1100 se dvěma koncovkami výfuku a odpružením na bocích stroje. Bude stačit, že Honda pro letošek verzi RS vybavila špičkovým odpružením Showa nebo třeba radiálními brzdami?

Je to zvláštní, retro řada CB1100 původně vznikla jen jako oslava historie značky pro japonský trh, ale zájem o café-racery ji rychle přivedl na evropské trhy. Konstruktérům se podařil mistrovský kousek, když velký vzduchem chlazený čtyřválec dokázali pro letošek upravit i pro náročné Euro 4 se stejným výkonem 90 koní i krouťákem 91 Nm. Bravo, všechny ostatní značky musely většinou i u vodou chlazených modelů pár koní ubrat! Tou hlavní novinkou je ale příchod sportovněji laděné verze RS, která na rozdíl od retro klasiky EX vyráží lovit zákazníky na sportovních sedmnáctkových kolech s pořádnými pneumatikami a špičkovým odpružením i brzdami.

Pořád jde o nádherný chromovaný stroj, ze kterého na všechny strany vyzařuje dojem dokonalé klasiky. Nově tvarovaná plochá nádrž, luxusně prošívané sedlo se semišovým povrchem nebo třeba kovové úchyty předního blatníku, to všechno prozrazuje dokonalý cit pro design všech detailů a celá motorka připomíná spíš luxusní zakázkovou přestavbu než sériový stroj. A přitom i přes klasický výraz jasně přiznává, že jde o moderní mašinu s využitím posledních technologií, jako je například složitý LED přední světlomet poskládaný z více segmentů. Zatímco café-racery od jiných značek často slouží jako základ pro další úpravy a přestavby, tady by bylo škoda cokoli měnit.

Hlavním tahákem této Hondy je poctivý vzduchem chlazený čtyřválec jen s malým chladičem oleje. Při přebírání novinářského stroje v pražském dealerství Honda MCH jsem mohl dnešní jedenáctistovku porovnat (viz foto níže) s jejím přes čtyřicet let starým předchůdcem, Hondou CB900F, a ten motor vypadá v základu prakticky stejně! Posuďte sami na fotkách níže, stejné hlavy válců, stejné umístění převodovky, přestože za ty desítky let prodělal spousty vylepšení a zásadních inovací. K těm posledním patří zkrácení sání i výfukových svodů kvůli úsporám hmotnosti a nová šestistupňová převodovka s antihopingovou spojkou.

Motor má i na volnoběh nádherný hluboký zvuk, který nadchne každého milovníka starých velkých vzducháčů. A pokračuje to i za jízdy, kdy motor v otáčkách chytne chraplavý nádech a nádherně pohladí na duši. Maximální výkon devadesát koní je tak akorát na svezené ve stylu café-racerů a jízdu na pohodu a požitek z krásného stroje. RS má pocitově trošku nadváhu a zúžená a nízko posazená řídítka si řeknou o trochu víc úsilí při pokládání do náklonu, ale jinak je svezení v pohodovém rytmu dokonalý zážitek. Prostě klasika s velkým vzducháčem, kterou v dnešním světě umí jen Honda.

Přední odpružení Showa sice není USD, ale jinak dělá čest své pověsti a perfektně žehlí nerovnosti a dokonce by v kombinaci se strmějším úhlem řízení svádělo i k rychlejší jízdě. Zadní pružiny po stranách mají trochu víc práce, těžiště motocyklu i se spolujezdcem je tady evidentně posunuté víc na zadní kolo a na větších hrbolech má CB tendenci trochu vyhazovat jezdce ze sedla. Na prvních metrech je jedenáctistovka pocitově docela těžká, ten dojem posilují i užší řídítka než u verze EX, kvůli kterým vyžaduje řízení o kousek RS víc úsilí.

Pocit větší váhy se ztratí až po zařazení dvojky, co ale zůstane, je dokonalý pohled na širokou nádrž a skvěle navrženou přístrojovku před vámi. Tady vyšší hmotnost 252 kg a dojem mohutnosti není na škodu, ale naopak to zvyšuje požitek z jízdy na POŘÁDNÝ motorce. A kupodivu je CB příjemná i ve městě, kde díky velkému rejdu a úzkým zrcátkům není problém kličkovat mezi auty. Přístrojovka je další důkaz, že není problém poskládat klasickou a decentní přístrojovku s kulatými budíky a doplnit ji vkusným displejem palubního počítače. Prostě moderní a zároveň klasika – slovy výrobce „neo-klasika“.

Když chci pod dojmem sportovního odpružení a radiálních brzd trochu přiostřit a zrychlit a devadesát koní je na čtvrttunový naháč najednou trochu málo. Když před předjížděním musím dvakrát podřadit a vyhnat motor skoro do červeného pole, mám pocit, že je u litrové mašiny něco špatně. Neúprosné osekávání kvůli spotřebě, hluku a emisním limitům zkrátka vedlo k tomu, že dnešní CB1100 má o pět koní méně, než výše zmíněná CB900F z roku 1982. Kdyby v nabídce Hondy byl ještě stopadesátikoňový litrový roadster odvozený od Firebladu nebo vodou chlazený mamut CB1300, neřeknu ani popel, ale takhle? Nezbývá než doufat, že na podzimních výstavách Honda vytáhne nějakou vysokou kartu z rukávu a pustí do světa něco ostřejšího, aby pověst silných naháčů v její nabídce nemuselo hájit právě „kafíčko“ CB1100RS.

Trochu jsem se obával, že radiální čtyřpístky Tokico budou mít nekompromisní sportovní charakter, ale překvapivě jsou naladěné na přívětivý náběh. Až při silnějším stisku se projeví jejich potenciál a pořádně se zakousnou do kotoučů a nechají vás razantně zastavit těsně na hranici aktivace ABS. Převodovka prozrazuje svůj věk trochu delším chodem řadičky a říká si o důraznější povely, občas jsem si musel příliš ledabylé přeřazení zopakovat.

V čem je CB1100RS o dvě třídy lepší než jakýkoli jiný naháč na trhu, je jízda se spolujezdcem. Kvůli její vyšší váze se nasednutí slečny téměř neprojeví na jízdních vlastnostech a ovladatelnosti. Sametový zátah motoru, který prostě nezná pojem „škubání“, si zamiluje každý spolujezdec. A potěší třeba i krásný detail v podobě trubkového madla kolem celé zadní části sedla. Motor přitom nesvádí k agresivní jízdě, ale spíš k pohodovému výletnímu tempu – přesně to, co chcete od projížďky, výletu nebo dovolené se spolujezdcem. Nízko položené sedlo je téměř rovné, takže spolujezdec snadno nastoupí a seskočí, ale pomůže v manipulaci i řidičům nižší postavy.

Tahle motorka dává dokonalý smysl pro každého, kdo od jízdy primárně nechce přívaly adrenalinu, ale spíš požitek z nádherného stroje a podmanivého charakteru motoru. Mohutný čtyřválec tak trochu klame tělem i zvukem. Tváří se jako silák, ale přitom je to vlastně hodný kliďas. Nenechá se rozvášnit k nerozumnému tempu, na druhou stranu přinese spoustu radosti i v legálních rychlostech. Pokud to máte v hlavě srovnané a rýmovačky typu „dvě stě v městě“ resp „tři sta z místa“ vám nic neříkají, pak za aktuální cenu 340 tisíc dostanete dokonalé ztělesnění historie a emocí řady Honda CB.



Videa

Instagram

Motodenik.cz

© 2010-2017 motodenik.cz, Pointera Solutions s.r.o.