FB Mondial HPS 125 Hipster stopětadváca ve stylu

Nejen já jsem na jarní výstavě tuhle novinku nadšeně okukoval. Řada teenagerů i slečen se k ní vracela, aby si potvrdili první dojem z kvalitně postaveného stroje a vždy až na pár drobností jsem se přesvědčil, že tohle je na první oťukání celkem pěkný stroj s pořádnou dávkou charisma.

Když jsem si ho vyzvedl k prvnímu testu, tak jsem si jen potvrdil, co jsem si z výstavy pamatoval. Kdekoli jsem s ním zastavil, většinou okolí tipovalo pěknou stavbu o 400 ccm plus. Není se čemu divit, designově je stroj ve stavu oku lahodícímu. Sice po pár chvílích a usednutí, by člověk lecos měnil, ale jako celek na první pohled je to fajnovka. Světlo , řídítka, zrcátka, přední vidle, sedlo… pecka design. Ne už tak nádrž a ovladače. Jak páčky, tak stupačky a zvláštně umístěný výfuk včetně dolního kýlu kryjícího „kamna“. Ovšem zadní rozeta je podle mne nejen úplně obří. Hned člověka napadne, jak tohle bude zpřevodováno? Má motor dost síly, když je na zadním kole tohle??

První usazení je naprosto v pořádku, jen si u pravé nohy okopávám kotník o kryt výfuku ala scrambler. V nižších botech dost nepříjemná věc. Co moc nechápu je fakt, že každá páčka na řídítkách je jiná. Spojková je ještě ok i tvarem a umístěním, ale zrovna brzdová páčka mi moc nesedla. Jak tvarem, tak vzdáleností od řídítka. Skoro na ni nejde dosáhnout, přitom jde o stroj pro omladinu nebo pro slečny? Navíc dávkování účinku je dost zvláštní. My s kratšími prsty bychom to museli okamžitě řešit nějakou stavitelnou náhradou.

Usazení a výhled ze zrcátek je velmi dobrý. I tak nízce polstrované sedlo dokáže poskytnout pohodlí na zhruba 50 km. Pak už to taky není žádná sláva, ale s tím se u tohoto typu stroje počítá a nevyčítal bych mu to. Tvar nádrže a prolisy na dlouhá kolena nesedí, ale to není až tak důležité a v ničem mne to neomezovalo. Místo pro spolujezdce je spíš symbolické, ale z pláže se roštěnka odvézt dá.

Otočení klíčku rozsvítí budík, kde je asi vše co je potřeba, jen jeho monochromatická grafika je tvořena slabou linkou a trochu hůř se mi četla. Kontrolky stavu kolem budíku jsou dostatečné a nic mi nechybí. V pravém spodním rohu bliká teplota motoru, a dokud se motor neprohřeje, elektronika omezuje přísun paliva a motor se nedá vytáčet. Prohřátí trvá max. než si řidič vezme helmu a rukavice…

Jednička je krátká a cvak už se musí řadit dvojka, točit je motor potřeba min nad 6 tis., aby se něco dělo, prostě malorážka. Mezi čtyřmi až šesti je znát lehký nárůst výkonu, aby pak v šesti tisíci motor zatáhl asi tak do 8/8,5 kde přichází mravenčí vibrace do řídítek. Pocitově je zde vrchol výkonu a motor se dá točit na deset tisíc, ale nic už to nepřináší, jen se zvyšuje mechanický hluk natolik, že to přehluší hodně utlumený výfuk.

Stroj je živý na první čtyři rychlosti, kdy je při sportovnější jízdě potřeba si neustále hlídat otáčky, aby neklesly na daný kvalt pod šest tisíc a pětku řadit až kolem osmdesátky. Pětka potom stroj přenese do trojciferných hodnot, kdy je možné řadit šestku. Na tenhle kvalt vykouzlíte i stodvacet.

Brzdy mě moc nenadchly, i když velký přední kotouč se tváří silácky, na rasantní zpomalení je potřeba dost velká síla navíc u tak divně tvarované páčky, že je to v krizových situacích až nepříjemné. Ke všemu zadní brzda měla tak dlouhý krok, než začala nějaká znatelná reakce. To vše je způsobeno dalšími předpisy EU, které přikazují mít propojený brzdový systém, což má za následek tak dlouhý chod nožní brzdy.

Zatáčení a náklony jsou silnou stránkou tohoto stroje, ale pouze na kvalitním podkladu. To fungují odezvy a tak nějak by to asi mělo být. Přední odpružení sice něco pobere a neměl bych na danou kategorii asi moc výhrad, ale zadní pružení/tlumení nestíhá na většině českých tankodromů (použitelný proběh tlumiče snad jen 4 cm). Jakákoli větší díra s ostrým přechodem nebo křížení kolejí, posílá tolik rázů do zadku a bederní páteře, že sem si je nechal raději ujít a jak to šlo, na těchto místech jsem se snažil nadlehčit do stupaček, aby vše neodnesly záda. Což mi nekoresponduje s hrubým vzorkem pneumatik, který sice dodává drsnější image stroje, ale na horším podkladu nebo rozbité polní cestě je to díky krátkému rozsahu tlumení nestačí.

HPS 125 což je oficiální označení, je podle mne spíše scrambler než cafe-racer. Je to plnohodnotná designovka se vším všudy. Líbivý design, velmi slušně zpracované sváry i lak. Barevné kombinace i celkový design je vhodně zvolený a vypadá to, že i poctivě sestavený. Ale trochu to sráží spíše podprůměrné výkony pružení a kombinované průměrné brzdy a k tomu dost tvrdý chod motoru, který na druhou stranu vypadá skvěle. Spotřeba se podle dopočítání ustálila na hodnotě 2,96L/100km, ale podle všeho to byla daň za to, jak jsem motor neustále držel „u krku“ abych nebyl brzdou dnešního uspěchaného provozu. Věřím, že na klikatých okreskách, kde bude slušný asfalt se dá užít spousty zábavy. A pro někoho kdo se učí by to mohla být dobrá škola.

Kdo by si tuhle designovku chtěl pořídit, bude se muset smířit s pá neduhy, nebo bude upravovat třeba páčky či tlumiče. Přitom již prosakují informace, že se chystá Mondial udělat dvěstěpadesátku. Sice nebude spadat do kategorie pro šestnáctileté, ale mohlo by to být o dost zajímavější svezení.

Fotogalerie

Další články z rubriky:

• 
  Cestovní endura pohledem generála Pavla