Se scramblery v Rumunsku, vyhraje stavba nad novotami?

Jan Altner, foto: autor 7.8.2017

fotka

V posledních letech se na trhu objevilo několik zbrusu nových scramblerů. Ale není termín „nový scrambler“ vlastně nesmysl či protimluv? Vždyť původní scramblery byly záležitost užšího okruhu motonadšenců, kteří předělávali starší motorky do terénu. Zbavovali se nepotřebných zbytečností a upravovali je pro jízdu po polňačkách a plážích. Zpravidla to byly jednoválcové stroje, úpravy spočívaly ve vyšších blatnících, zvednutém výfuku, krytu motoru, širších řídítkách. A hlavně terénních zubatých pneu, případně ochranou před pádem, protože pády k terénu prostě patří.

Rozhodli jsme se zodpovědně zjistit, zda přinese víc radosti scrambler postavený v garáži atelieru, nebo ten koupený jako nový sériový model? Kromě otestování na běžných českých silnicích jsme tedy naložili čtyři stroje a odvezli je do rumunského Banátu. Čtveřice dnes testovaných strojů jde opačným směrem proti dnešním překoňovaným a technologiemi prošpikovaným motocyklům, které sice skvěle fungují, ale většinou přináší požitek až ve vyšších rychlostech.

Dnešní scramblery už neprovokují k rychlé jízdě. Proti původním scramblerům jsou dnešní stroje podstatně těžší a překoňovanější. Pokud se rozhodnete pořídit si scramblera, většinou se na dlouho zarazíte na jedné zásadní otázce, která zní: Chci nový motocykl, nebo si pořídím starší osvědčený model a upravím ho na custom podle nějaké vyhlédnuté předlohy? Obě řešení mají své výhody a svá úskalí.

Nový scrambler ze showroomu

Mezi největší výhody této varianty patří to, že váš rozpočet je křišťálově jasný a přesně víte, jaké jízdní vlastnosti si kupujete. K zahození není ani to, že motocykl skvěle funguje a můžete se na něj spolehnout. A i když vás neláká konfekční stroj a chcete svůj motocykl odlišit, většinou si dokážete vybrat z originálních doplňků, případně ze sortimentu osvědčených dodavatelů, kteří nabízejí množství dílů s montážní sadou i montážním postupem přímo pro váš konkrétní motocykl. Navíc si můžete být jistí, že vše bude fungovat, montáž většinou nevyžaduje destruktivní nevratné úpravy a díl je možné reklamovat nebo si koupit nový – pokud ho zničíte používáním či karambolem.

Přestavba staršího modelu

Tahle varianta je hodně lákavá. Pro její základ můžete zvolit některý z ikonických modelů, po kterých pošilháváte už od dětství. Pořizovací náklady jsou ve srovnání s novým motocyklem (teoreticky) výrazně nižší, navíc do stavby motocyklu můžete otisknout zásadněji svou duši a mnoho věcí si udělat sami. Konečný výsledek bude odpovídat vašim představám a budete mít hodně individualizovaný motocykl, jaký nemá nikdo jiný. Zní to skvěle, ale je nutné mít jasnou vizi nebo někoho, kdo vás dokáže propojit s realitou. Jen málo z nás dokáže rozebrat motocykl a opět ho složit, natož ho ještě renovovat a navíc předělat, spočítat nové délky odpružení, vysoustružit nové díly.

Problémem bývá i to, že zákazník chce mít originál – nejlépe nejkrásnější a nejzajímavější na světě, ale nikdo neví, jak bude motocykl po všech úpravách fungovat a správné řešení dost často nacházíte stylem pokus-omyl. Dalším strašákem jsou technické kontroly, kdy i s použitými homologovanými díly snadno narazíte na úředníka, který vám osvědčení o technické kontrole nedá, pokud nebude stroj odpovídat originálu. Nicméně pokud se toho nebojíte, máte dostatek prostředků a schopného mechanika, výsledek bude stát určitě za to!

Porovnání mimo civilizaci

Rozhodli jsme se na vlastní kůži zjistit, který scrambler je nejlepší. Naložili jsme čtyři stroje a odvezli je do rumunského Banátu, kde jsme chtěli zjistit, jak se chovají na méně kvalitních silnicích i v lehčím offroadu. Cestování po ose jsme zavrhli. Dlouhá cesta by nebyla asi nejpohodlnější a navíc by byl problém sbalit se na tyhle motocykly pro tak dlouho cestu. Také jsme chtěli v testu využít alespoň lehce terénní pneu, které by cestu po rychlých asfaltkách nepřežily.

Yamaha SCR 950

Jde o pořádně o přepracovaný cruiser Yamaha XV950R. To mi hned ze začátku nalomuje důvěru v tenhle stroj, protože chceme všechny motocykly zatáhnout do terénu a chopper má dost nízkou světlou výšku. Výkon 54 koní je navíc na dnešní motorku a ještě s litrovým objemem dost málo. Nízká stavba Yamahy je limitem i na silnici a dost často brousím v zatáčkách stupačky. Ale výkon motoru není překvapivě moc limitující. Zjišťuji ale, že 54 koní stačí a i s traktorovitým charakterem motoru je velká zábava, brzdy odpovídají stroji a dobře funguje i podvozek. Ze stroje je cítit jeho váha, ale těžiště leží dost nízko, takže to není problém.

Na polňačkách si vodím motorku bez nejmenších problémů, troufám si i na lehčí skoky a příjemně mě překvapuje podvozek. Dávám tlumičům pořádně zabrat a i když jsou tuhé a mají krátký chod, nestalo se mi, že by šly do dorazů. V náročnějším terénu jsem díky své chybě trefil velký kámen a děkuji dovozci, že náš stroj doplnil o kryt motoru.

Slabiny Yamahy jsou při jízdě v terénu její nízká výška a široko upevněné stupačky, o které jsem se při manipulaci na místě občas kopal do holeně. Ale to jsou vlastnosti, s kterými je potřeba počítat, není nutné je nijak dramatizovat a dají se snadno odpustit. Celkově ve mně nechalo SCR výborný dojem, hodně mě bavilo a připomnělo, že radost z jízdy není jen o koních.

Ducati Scrambler Desert Sled

Ducati zavádí už nějakou dobu název „Ducati Scrambler“ jako samostatnou podznačku, ale zapomeňte na všechny předchozí scramblery od téhle značky. Tahle Ducati nevychází z žádného z předchozích modelů a je to úplně nový stroj. Základem je osvědčený vzduchem chlazený dvouválec do „L“ desmodromic o objemu 803 ccm a výkonu pětasedmdesát koní. Stroj dostal do vínku vyšší zdvihy, vyztužení rámu a ochranné padací prvky.

Hned po usednutí za řídítka pocítíte výšku motorky. Ducatka je štíhlá, ale hodně vysoká. Na silnici funguje všechno výborně a 75 koní bohatě stačí. Výkon je dostatečný na akční svezení a přitom to není příliš ani při jízdě v terénu a člověk se nemusí bát vzít za plyn. V terénu se chová motocykl naprosto ukázkově.

Má největší světlou výšku a nemá problém překonávat i drsnější terén. Pocitově sedíte na moderním enduru nebo na krosce. Motocykl padne okamžitě do ruky a nadchne svou hravostí. V terénu nemá podvozek mezi ostatními stroji v testu konkurenci a může se měřit i s cestovními endury.

BMW R nineT Scrambler

BMW přišlo už před pár lety s řadou nineT. Značka renovovala svou vzduchem chlazenou dvanáctistovku, která ve všech ostatních současných modelech dostala chlazení vodou. Model Scrambler přišel se zajímavým designem a oproti původní nineT také se zajímavou cenou.

Jestliže kraluje Ducati v tomto testu svými vlastnostmi v terénu, BMW válcuje svou konkurenci na silnici. Motor má úžasný charakter, výbušnost a přináší spoustu emocí. NineT disponuje ze všech strojů nejen nejvyšším objemem, ale i výrazně nejlepším výkonem 110 koní. Jako jediný ze strojů nabízí volitelně i kontrolu trakce. I mimo silnici je motocykl zábavný, ale v těžším terénu je třeba dávkovat plyn velmi opatrně.

Zadní tlumič funguje výborně, ale předek je příliš měkký a občas jde až na doraz. Je to škoda, protože motor dává nejvíc emocí. BMW navíc v současné době rozšiřuje příslušenství a možnosti individualizace. V rámci těchto nových možností můžete objednat motocykl dokonce individuálně ručně lakovaný.

BMW vlastní stavba

Základem stroje bylo BMW R80GS z roku 1990 s vzduchem chlazený boxer o objemu 800 ccm. Z původniho stroje zmizelo dost materiálu, což je na první pohled vidět, ale poznat je to především na váze. Motocykl je asi nejosobitější v testu, za řídítky na vás dýchne kus historie a nezapře svůj původ. Majitele Vládi se opatrně ptám na to, kolik už do stroje investoval a následná diskuze je taky při rozhovorech s podobnými nadšenci celkem obvyklá.

Vláďa mi s naprostou jistotou odpovídá, že asi dvěstě tisíc. Za sto tisíc koupil R80GS a sto tisíc utratil za úpravy. Na to reaguji, že před třemi měsíci jsme spolu při podobné diskuzi došli k částce dvěstě padesát tisíc a na motorce se od té doby evidentně pracovalo. Vláďa začne přepočítávat utracené peníze a zastaví se, když dojde k částce dvěstě padesát tisíc a přitaká – jojo máš pravdu, dvěstě padesát. Zřejmě to ještě nebude úplné finále a stále má plány, co vylepšovat. S tím do toho však šel, peněz nelituje a s výsledkem je spokojený. I tak je jeho stavba pořád levnější než nové mašiny v našem testu.

Nevýhodou je, že během našeho testu v Rumunsku tráví nejvíc času se strojem a s nářadím. Sice u toho brblá, ale dělá to rád. Stavba byla dodělána celkem nedávno, takže je pochopitelné, že ladí dětské nemoci a vychytává mouchy. U starší přestavěné motorky se hodí technické znalosti a občas budete laborovat při startování se sytičem a podobně. Je to v jeho garáži druhá motorka a na dlouhé tripy má cestovní enduro, ale jak sám říká, cesťák už vytahuje z garáže jen na dlouhé cesty a scrambler mu dává mnohem víc radosti z jízdy. Motocykl se řídí dobře jak na silnici, tak v terénu. Jeho nízká váha je velkou výhodou, ale je potřeba mít na paměti absenci ABS. Výrazným handicapem ve srovnání s novými motocykly jsou především brzdy. Mají menší účinnost a jsou i hůř dávkovatelné. Motor nemá tak hladký chod v celém spektru otáček, takže je potřeba si otáčky hlídat. Při jízdě na tomhle stroji je potřeba být ve střehu, ale ujeté kilometry jsou velkou radostí a cítíte, že jste si je museli zasloužit. Motocykl vracím Vláďovi jen nerad.

Test v rumuském Banátu se vydařil. Užili jsme si nejen motorky, ale i úžasnou přírodu a skvělé cesty a samozřejmě jsme jezdili pouze po cestách určených pro běžný provoz. Na začátku testu jsem doufal, že výsledkem bude žebříček motorek s vítězem testu a jejich zhodnocení, ale přecenil jsem se. Nedokážu určit jasného vítěze a asi to ani není možné. Testované stroje jsou tak rozdílné a přesto všechny skvělé! BMW nedává nikomu šanci při rychlé jízdě na silnici, Ducati zase kraluje v terénu, Yamaha sice nedominuje v žádné konkrétní oblasti, ale je skvělá ve své vyrovnanosti a v uvolněnosti.

Stavba nadchne svou lehkostí a emocemi z jízdy. Výběr stroje bude u každého z nás dost individuální, bude ovlivněn náklonností k té či oné značce a především tím, jaký vztah k motocyklům máte a v jakém prostředí budete jezdit. Já si užil všechny čtyři motocykly a každý z nich si umím představit ve své garáži. Určit vítěze je těžké, ale jestli je nutné někoho vybrat - pak to u mě vyhrál scrambler!

 reklama

Videa

Instagram

 reklama

Motodenik.cz

© 2010-2017 motodenik.cz, Pointera Solutions s.r.o.