Street Rod je nejmenší Harley na steroidech

Filip Tichý, foto: Jan Altner 18.9.2017

fotka

Street Rod je zajímavý divoch, který si razí vlastní styl a tak úplně nejde zařadit do žádné kategorie. Má něco z líbivého café-raceru, něco ze sportovního naháče a něco z dragsterového cruiseru, zkrátka zajímavá kombinace několika kategorií. Hlavním designovým prvkem, který dává celé mašině sportovní výraz, je malý plexištítek nad světlometem a výrazné červené odpružení vzadu po stranách.

Motor je co nejvíc odkrytý a přestože jde o kapalinou chlazený dvouválec, nechal si líbivé žebrování s vyfrézovanými hranami. A „kafáčkovský“ styl zase pěkně navozuje uzoučký přední blatník a stylová zrcátka namontovaná na koncích neskutečně širokých řídítek.

Když v roce 2014 americký výrobce otevřel druhou továrnu v Indii a představil vodou chlazený model Street 750, byl to hodně odvážný krok. Řada příznivců značky na „indický Harley“ napřed koukala dost podezíravě, aby ho pak nakonec kvůli snadnému ovládání a nízké hmotnosti koupili domů manželce. Za tři roky se jich prodalo 35 tisíc.

Street Rod je výjimka z pravidla, že Skoro každá motorka vypadá líp z té strany, na které má výfuk. Napravo kromě výfuku zakrývá část motoru velký airbox. Zato zleva je pěkně odkrytý motor a na zadním kole je vidět mohutná obruč sekundárního převodu pomocí ozubeného řemenu. Tedy řešení, které v této cenové i objemové kategorii jen tak nenajdete. Po vyhoupnutí do sedla jezdce zarazí trochu nezvyklé drobné ovladače na řídítkách, působí trochu asijským dojmem jako převzaté ze skútrů. To prozrazuje, že zatímco předchozí „haryky“ byly orientované především na evropské a americké zákazníky, řada Street už je globální celosvětový model.

Oficiální video

Zpracováním a kvalitou výroby i komponent patří Street Rod na západ, při pečlivém zkoumání jsme objevili jen pár trochu výraznějších svarů a hrubších odlitků, jinak je zpracování i přes indický původ velmi slušné. Snad jen ty šrouby na uchycení řídítek by si zasloužily krytky nebo provedení v černé barvě. Posaz na tomto modelu je taky hodně netypický a těžko ho k něčemu přirovnat. Jezdec je hodně přikrčený a nohy má tak trochu netypicky nacpané před sebe. Zatímco u ostatních motorek je hmotnost jezdce rozložená mezi sedlo, stupačky a řídítka, u Street Rodu jsou nohy hodně nahoře a většinou své váhy jezdec spočívá v sedle. Pokud máte do 170 centimetrů, budete vcelku v pohodě, vyšší postavy ale na hrbolech zažijí peklo.

Hlavním lákadlem tohoto modelu je rozhodně motor High Output Revolution X 750. Není to klasický haryk s trochu těžkopádným charakterem, tohle je točivý moderní „mlaďoch“, který kašle na tradice a láká k vytáčení a sportovnějšímu svezení. Výrobce pro původní dvouválec SOHC použil ostřejší vačky, pořádně zvýšil kompresi a naladil jej na celkových 70 koní maximálního výkonu. Většinu jízdy si v pohodě a v klidu odbručí v pásmu mezi 3-5000 otáček, kde také má největší hodnotu točivého momentu 65 Nm. Ale když je třeba přidat na tempu při předjíždění nebo v krásných zatáčkách, klidně se nechá točit až za 8000 a dává pěknou sportovní odezvu. A spotřeba? Při svižně pojatém testu velmi slušná hodnota 5,3 litrů na sto, při běžném provozu odhaduji ještě o litr méně. Takže ani menší objem nádrže o hodnotě 13.1 litru není problém a dává slušný dojezd.

Daní za ostřejší charakter je trochu míň uhlazené vstřikování a ostrá reakce na plynovou rukojeť. Na letišti jsem si zkusil i maximální rychlost a ručička tachometru se překvapivě snadno nechala vytlačit až za rysku 200 km/h! Zkoušet něco takového by mě jinak napadlo asi jedině u řady H-D V-Rod. Malou pihou na kráse byla hlučnější převodovka a složitější „lovení“ neutrálu po zastavení na semaforech, naopak nás nadchly brzdy. Zadní brzda je slušně použitelná a díky sériově montovanému systému ABS už není nutné se bát bloknutí zadního kola. A předek s mohutnými dvěma kotouči je asi nejlepší brzda mezi všemi modely Harley, účinná a progresivní a s velmi dobrou odezvou do páčky. Potěší zkušenější jezdce, nemá tak záludný ostrý nástup, aby vystrašila začínající jezdce.

A když už jsme u začínajících jezdců, pro ty je na minimalisticky stylovém přístrojovém budíku připravený malý displej s ukazatelem aktuálních otáček motoru a zařazené rychlosti. Potěší i vestavěný imobilizér s alarmem, který na dálku sleduje, zda máte v kapse fob s čipem. Na rozdíl od dražších modelů H-D ale zapalování používá klasickou spínací skříňku s klíčem.

Tuhý podvozek s upside-down přední vidlicí všechny rány z nerovných českých silnic bez větších okolků naservíruje do páteře. Na druhou stranu se vám odmění na dobrém asfaltu, kde láká k větší rychlosti a tahání táhlých zatáček se stupačkou na zemi. Se spolujezdcem se u Street Rodu počítá spíš jen výjimečně, ale když si to okolnosti vyžádají a vy si za sebe posadíte slečnu, je motocykl překvapivě dobře ovladatelný a vy si před ní ani při otáčení neuříznete ostudu.

Harley-Davidson Street Rod je sice podle výrobce určený do městských ulic, ala tím asi jsou myšlené spíš široké bulváry Detroitu nebo Chicaga než evropské uličky historických center. Při proplétání mezi stojícími kolonami aut v pražském provozu mě limitovala hlavně široká řídítka, ještě rozšířená o zrcátka. V evropských podmínkách je Street Rod hlavně sportovně laděný američan, který za velmi lákavou cenu kolem 215 tisíc představuje plnohodnotnou vstupenku do rodiny H-D.



Videa

Instagram

Motodenik.cz

© 2010-2017 motodenik.cz, Pointera Solutions s.r.o.