Honda CB1100EX klasická moderna či moderní klasika

Nová generace klasiky CB1100EX vypadá jako zakázkově dělaná přestavba s obrovským citem pro detail. Z dálky vidíte nádhernou klasiku s tvary sedmdesátých let a budete odpovídat na dotazy, z jakého roku je ten veterán, ale pohled zblízka prozradí dokonale vybroušený motocykl s moderními funkcemi. A hlavně výrazně lepším odpružením!

Hlavní novinkou pro sezónu 2017 byl příchod sportovněji laděné verze RS (viz redakční test Hondy CB1100RS), která na rozdíl od retro klasiky EX vyrazila lovit zákazníky na sportovních sedmnáctkových kolech nebo třeba radiálními brzdami. Ale i klasický model CB1100 EX 2017 podstoupil důkladnou inovaci. Nový tvar nádrže je prostě „k sežrání“ a ručím za to, že si ho při setkání naživo zamiluje úplně každý. To samé platí pro klasický kulatý světlomet, doplněný LED denním svícením. Při pohledu zepředu tvoří spolu s dvojicí klaksonů dole a dvojicí budíku nahoře dokonalý dojem. Jak jsem zmínil v úvodu, EX působí jako speciální zakázková stavba, ne jako sériovka!

Broušené povrchy, dokonale sladěné chromy kovové komponenty i takové detaily, jako chromovaný proužek na airboxu nebo plastové objímky na chromovaných budících vám po zastavení přinesou požitek z pohledu. S takovým důrazem na detail se můžou poměřovat snad třeba jen nový Bobber od Triumphu. Kromě požitku z majestátní jízdy, poslušné ovladatelnosti nebo hutného zvuku výfuků si užijete i obdivné pohledy okolních motorkářů po zastavení. A co teprve když narazíte na nadšeného znalce, který zná historii řadových čtyřválců CB…

Když udělám odbočku a přeskočím k hlavnímu dojmu ze svezení, a tím je obrovský pokrok v odpružení díky využití nové konstrukce předních vidlic s jednotkami Showa Dual Bending Valve. Zatímco první generace EX byla dělaná spíš na kvalitní silnice a na našich silnicích to bylo často utrpení, letošní model na osmnáctipalcových kolech je o velký kus dál a v pohodě zvládá pobrat menší nerovnosti i v náklonu v zatáčce! Pořád je třeba myslet na to, že tahle mašina má pohotovostní hmotnost 255 kg, ale proti předchozí generaci má díky novému odpružení podstatně lepší ovladatelnost i jistotu v řízení.

Inovovaný motor je zase o něco uhlazenější a střídmější než předchozí generace, ale hlavně je to pořád ten poctivý vzduchem chlazený čtyřválec jen s malým chladičem oleje. Konstruktérům se podařil mistrovský kousek, když velký vzduchem chlazený čtyřválec dokázali pro letošek upravit i pro náročné Euro 4 se stejným výkonem 90 koní i krouťákem 91 Nm. Bravo, všechny ostatní značky musely většinou i u vodou chlazených modelů pár koní ubrat! Motor má i na volnoběh nádherný hluboký zvuk, který nadchne každého milovníka poctivých majestátních čtyřválců. Zvuk je sice hodně utlumený, ale v otáčkách chytne chraplavý nádech a řekne si o patřičnou dávku respektu. Maximální výkon je tak akorát na svezené ve stylu café-racerů a jízdu na pohodu a požitek z krásného stroje.

Přístrojovka je další důkaz, je možné poskládat klasickou a decentní přístrojovku s kulatými budíky a doplnit ji vkusným displejem palubního počítače. Prostě moderní a zároveň klasika – slovy výrobce „neo-klasika“. A s nádhernou nádrží přímo před sebou je to dokonalý pohled i ze sedla, zvlášť když se vykloníte a mrknete na poctivý kovový chromovaný blatník. Tohle všechno v souhrnu dává výjimečný pocit za jízdy. Vůbec nemám chuť pospíchat a tlačit na pilu, Tahle mašina se vychutnává jinak než s pomyslnými stopkami v ruce a čekání na první škrtání stupačky v zatáčkách. Jasně, že umí taky zatáhnout a při předjíždění ukázat sílu, ale mnohem víc láká k ryzí radosti z jízdy ve stylu klasiky.

Dlouhozdvihový čtyřválec zatahuje úplně odspodu a výborně si poradí s ježděním po městě, na dálnici mu ale stačí legální tempo, jízda přes 150 km/h už se mu tolik nelíbí a dává najevo, že vysoké otáčky nejsou jeho parketa. Klidný a suverénní dojem podporují třeba i decentně naladěné brzdy, které kvůli relativně úzkým pneumatikám 110/80 a 140/70 na velkých osmnáctipalcových ráfcích poměrně brzdy aktivují ABS, samozřejmě hlavně na zadním kole. Hlavní dojem z jízdy ale nejlépe vystihuje označení „majestátní plynulost“. Vstřikování je totiž tak perfektně odladěné, že vůbec nepoznáte, že nejedete na klasické karburátorové technice.

Na tento dojem navazuje i pohodlné ploché sedlo, které ocení i spolujezdec, nebo neutrální poloha stupaček a řídítek. Na EX se budou cítit dobře dlouháni i krátkonožky, bojovat s ní budou jen začátečníci, protože při zastavování a rozjezdech je dost cítit mohutná čtvrttunová hmota. Ta je hodně znát i při překlápění mezi zatáčkami, pokud do nich vyrazíte v rychlejším tempu. Zatáčení je vzorně předvídatelné ale do větších náklonů to chce se nahrbit dopředu a přenést víc váhy na řídítka, pak si užijete i trochu té adrenalinové zábavy.

Honda CB1100EX je za jízdy pocitově hodně jiná než RS a pokud váháte mezi těmito modely, pak vězte, že rozdíly jsou docela citelné. EX má širší řídítka, jiný posaz a větší kola než RS a díky tomu je obratnější a lépe ovladatelná ve městě a nižších rychlostech. Svádí spíš k důstojnému brázdění krajinou, ať už na odpolední projížďce po práci, nebo na týdenní dovolené do Itálie. Vždy v majestátním stylu a bez jediné chybičky. I když… jedna by se našla, a tou je cenovka 330 tisíc korun, což není málo. Za takových 299 by se prodávala jako housky na krámě, ale možná by právě tím přišla o kus ze své výjimečnosti.

Fotogalerie

Další články z rubriky:

• 
  Cestovní endura pohledem generála Pavla