Honda CBR1000RR Fireblade je zpátky na špici

Předchozí generace patřila při svém uvedení před deseti lety k tomu nejlepšímu, vynikala hlavně svou spolehlivostí a ovladatelností. Po devíti letech na silnici ale Firebladu docházel znatelně dech, konkurenční motocykly byly postupem času stále výkonnější, lehčí a do okruhového ježdění se stále více prosazuje elektronika.

Honda si tento handicap jistě uvědomovala, ale přesto příchod nového stroje neuspěchala žádným faceliftem. Nový model přepracovala od základu a rovnou představila i radikálnější verzi SP2. Jako mnoho dalších výrobců přestala vyvíjet šestistovkový supersport a veškeré úsilí vložila do litrového superbiku.

To, že je nový model zpravidla lehčí a výkonnější je takřka pravidlem, ale v případě Hondy jsou změny opravdu výrazné – stroj zhubl o neuvěřitelných 15 kilo a výkon narostl rovnou o 8 kW. Nový stroj se naštěstí nezcvrkl, průměrně vysoký jezdec se na něj bez problémů poskládá, místo toho fároš zeštíhlel.

Pocítíte to hned po usednutí do sedla. Na pravém řidítku najdete tlačítko startování a vypnutí motoru, na levé straně je ovládání složitější, ovládají se zde směrovky, světla, houkačka, tlačítko výběru jízdního režimu a šipky sloužící k pohybu v menu. Tlačítka jsou tvarově rozdílná a díky tomu se v nich dobře orientuje i jen po hmatu a po chvíli je jejich používání intuitivní. Barevný displej je dobře čitelný i na slunci, jak se sluší na sportovní motocykl, většinu displeje zabírá otáčkoměr, ale najdeme zde i digitálně zobrazenou rychlost, zařazený převodový stupeň, zvolený jízdní režim, nastavení kontroly trakce, ABS, motorové brzdy, teploty motoru. Zrcátka jsou dobře čitelná a z přední strany disponují integrovanými směrovkami.

Plexištít i přes své malé rozměry až překvapivě dobře plní svou funkci. Pozice jezdce se od předchozího modelu příliš neliší, pouze cítíte, že stroj je užší a před pohodlím logicky převládá sportovní charakter. Stále ale platí, že Fireblade nabízí výbornou ergonomiii téměř každému typu postavy od dlouhánů až po krátkonožky, což se o konkurenčních litrových superbajcích tak úplně říci nedá.

Motor byl výrazně přepracován a 8 kW navíc se podařilo z motoru vyždímat díky přepracovaným pístům, ojnicím, vačkám a ventilům. Nejenže byl zvýšeny maximální otáčky, ale už ve středních otáčkách má motor lepší nástup. Nárůst výkonu je zkrátka znatelný a v jeho projevu je dost emocí, které nám u japonských strojů někdy chyběly. Fireblade a zvláště vymazlená verze SP zkrátká „má koule“!

Koncovka motoru vás svým zvukem nenechá zapochybovat, že máte co do činění se sportovní motorkou. Mimochodem právě výfukový systém je jedním z největších podílníků úspory váhy. Vibrace motoru nejsou úplně neznatelné, ale rozhodně nejsou na obtíž. Naopak bych řekl, že určitá míra vibrací a odezvy motoru je na okruhu žádoucí a přidává to na radosti z krocení stáda koní.

Námi testovaný stroj disponoval elektronickým podvozkem Ohlins. Tlumení tohoto výrobce už samo o sobě pracuje výborně, ale v kombinaci s pokročilou elektronikou funguje přímo skvěle. Elektronika a potažmo tlumení se chová rozdílně podle toho, zda jste na brzdách v nájezdu do zatáčky, na výjezdu v ní nebo na rovině. To vše je propojeno s brzdami a protože se Honda snaží nabídnout co nejlepší komplet, disponuje brzdiči Brembo. Fungují skvěle a pochválit musím i ABS o kterém jsem téměř nevěděl. Opět je nastavitelné v několika stupních a elektronika vám pomůže i s přizvedáváním předního kola, aby pilot nepřebrzdil a neletěl přes řidítka.

Převodovka řadí hladce a s připlatkovým rychlořazením můžete řadit nahoru i dolů bez spojky, což je nejen komfortní, ale pomůže vám to soustředit se na jízdu a snížit čas na kolo. Projev stroje se výrazně liší od zvoleného jízdního režimu. Na výběr máte z pěti možností. První tři jsou předdefinované, ale každý majitel motocyklu má možnost přednastavit si dva vlastní sety, v kterých si nakombinuje vše dle svých představ.

Na většinu sportovních motocyklů a superbiků obzvlášť obvykle usedám a ochutnávám první kilometry s velkým respektem a stroj pomalu poznávám a dostávám ho do ruky postupně. Fireblade mi ale padá do rukou téměř okamžitě. Měl jsem možnost otestovat tuhle raketu tam, kam patří, tedy na závodní trati. Mostecký okruh je na takové testování přímo ideální. Pokud jsem měl z chování motocyklu na silnici dobrý pocit, po otestování na okruhu to bylo ještě silnější. Na okruhu jsem teprve poznal potenciál stroje, respektive jsem se mu snad alespoň přiblížil.

Přestože se bike chová skvěle, laborováním s kontrolou trakce a nastavením jízdních režimů zjišťuju, že se společně s nastavením stroje dokážu posunout ještě dál. Jenže ejhle vzhledem k teplotám přes 35 stupňů zjišťuji, že kolabuji nejen já, ale i pneu Sportmax GP RACE, které se přehřály a začaly pekelně klouzat. Překvapuje mě, jak si s tím elektronika dokáže poradit. Vzhledem k elektronice nastavené ve sportovním režimu mi dovolí kontrolované slidy, na které bych si bez její pomoci netroufl. Za prvé nechci zničit pneu a za druhé rozstřelit motorku, takže v nejlepším je potřeba přestat.

Honda připravila skvělý komplet a čekání na neuspěchání nového modelu se rozhodně vyplatilo. Nový „blejd“ opět vyniká nad konkurenčnímmi litry hlavně vyváženým charakterem a pořád je stejně sametový a nezáludný. S maximálním výkonem 192 koní se tento model vrátil na špici.

Fotogalerie

Další články z rubriky:

• 
  Cestovní endura pohledem generála Pavla