Okruhová motoškola Lukáše Peška i v zimě

Jan Altner, foto: Jan Altner, Filip Tichý 28.12.2017

fotka

Motoškoly, školy bezpečné jízdy i sportovní okruhové školy v posledních letech přibývají jako houby po dešti, a to je určitě dobře. Většina z nich ale své působení omezuje výhradně na hlavní sezónu mezi dubnem a říjnem. Zaujala nás proto výjimečná škola sportovní jízdy Lukáše Peška, která funguje i v zimních měsících na motokárové trati.

Lukáš je skvělý závodník, o tom svědčí třeba jeho dvě zlaté medaile ze závodů MotoGP (2007, Čína a Austrálie v kategorii 125 ccm). O svých trenérských schopnostech přesvědčil v uplynulých sezónách vedením jednoho z našich nejnadějnějších závodníků - Olivera Koniga, který i díky jeho vedení udělal obrovské pokroky. Proto nás trochu zarazilo, že jeho nový kurz bude začínat na kryté motokárové trati a na „malých“ motocyklech.

Hned po setkání v radotínském Kartcentru jsem vyveden z omylu. Radotínský motokárový areál nabízí zázemí, kde je možné trénovat i v zimě. Dalším příjemným překvapením jsou motocykly. Značku Ohvale jsem dřív neznal a obava že se budu muset vejít na minibike je naštěstí po prvním seznámení s tímto strojem pryč. Tyhle stroje žádné minibiky nejsou. Nejsou to ani stroje kategorie MiniGP, spíše je to kategorie sama pro sebe.

Ohvale potěší dobrým zpracováním i použitými materiály. O kvalitách těhle motorek hovoří výmluvně i fakt, že v rámci přípravy si je pořídili například bratři Marquezovi, Sam Lowes nebo Chaz Davies. Pokud si myslíte, že důvodem je to, že dostali za propagaci těchto strojů zaplaceno, tak opak je pravdou. Tito závodníci si stroje Ohvale museli sami koupit! Za vývojem tohoto motocyklu stojí lidé, kteří dříve pracovali pro Ducati nebo Aprílii a je to znát. Stroj je vyráběn ve čtyřech specifikacích o objemu od 110 až po 190 ccm. Volit můžete dokonce i mezi automatickou či manuální převodovkou.

Na úvod nám Lukáš předává informace o průběhu kurzu, o trati a seznamuje nás se stroji. Jeho škola disponuje čtyřmi stroji o objemu 160 ccm a s manuálním řazením. První kola absolvujeme na malé trati, abychom se seznámili s technikou a aby nás měl Lukáš na očích. Hned od začátku jsem překvapen tím, jak dobře stroj jede a jak funguje. Nechci tvrdit, že je srovnatelný s velkými závodními stroji, ale svým charakterem a chováním má rozhodně blíž k velkému motocyklu než k minibiku. Jízda je mnohem náročnější než jsem čekal, a po několika kolech mám problém s fyzičkou a odchází mi především ruce. Na malém motocyklu jsou řídítka dost blízko a tak je na rukou velká část mé váhy – nejvíc samozřejmě při brždění. Lukáš si toho všimne a radí mi jak zpevnit tělo, abych nedržel celou váhu pouze na rukou.

Na chladném a hladkém povrchu mám velký problém s přilnavostí pneumatik. Motocykl nemá navíc žádnou kontrolu trakce nebo ABS. Lukáš se jen směje a vysvětluje mi, že díky tomu mám možnost naučit se hodně o chování stroje a řešení krizových situací. Ubezpečuje mě, ať se nebojím pádu a přitlačím na pilu. Beru si jeho slova k srdci a opravdu zrychluji. S rostoucí rychlostí přibývá nejen radosti z jízdy, ale geometrickou řadou i krizových situací. Mám radost z jejich zvládání. Tedy až do chvíle kdy přichází nevyhnutelné. V levé zatáčce přidávám příliš agresivně plyn, zadní kolo jde do smyku a já jdu k zemi. Díky nízké rychlosti, hladkému povrchu a dobře uzpůsobené motorce nedochází k žádným škodám. Dokonce ani na kombinéze nenacházím žádné stopy po pádu. Otřepu se a jedu dál. Díky pádu, který mám za sebou znám lépe hranici a to mi dává víc sebedůvěry.

Malý, a hlavně lehký motocykl má pro mě jedno úskalí – při pokládání do zatáček je vratký. Zatímco s velkou motorkou se musíte na okruhu prát a věšet se na ní, aby se do zatáčky složila, tahle motorka padá do zatáček v podstatě sama. Dost často musím náklon naopak korigovat, aby nespadla do zatáčky úplně. Lukáš mi vysvětluje důvod, že jezdím pod své schopnosti a zkrátka jsem v zatáčkách pomalý. Zkouším se v jednom z dalších kol pověsit na Lukáše, jenže je to pro mě moc velké sousto a za chvíli se znovu válím. Otřepu se a za pár vteřin jedu dál. Vážně nejsem škodolibý, ale malou satisfakcí mi je to, že za chvíli vidím na zemi i Lukáše. Jenže na rozdíl od jízdy po běžné silnici, jsou naše pády bez následků a oba se chechtáme jako malí kluci. Po necelých třech hodinách padám únavou a jsem rád, že je konec. Slíbím si (jako už tolikrát), že něco udělám se svou fyzičkou a převlékám se zpátky do civilu.

Podle Lukáše nebude jeho škola na nijak úzce profilovaná. Jeho motoškola je sice teprve v počátcích, ale několik prvních termínů má vyprodaných a hlásí se mu jak začátečníci, tak i pokročilí, a dokonce i závodníci. Lukáš má v plánu pracovat se žáky i dlouhodobě a speciálně se závodníky dává tento způsob zimní přípravy smysl, aby se alespoň občas mimo sezónu dostali za řídítka. Přihlášky má dokonce i ze zahraničí.

Musím konstatovat, že ve mně zanechaly kurz i motocykl Ohvale dobrý dojem. Nejenže si myslím, že mi trénink něco dal, ale hlavně jsem se i skvěle bavil a zajezdil si. Lukáš je nejen skvělý jezdec, ale umí číst i jízdu ostatních. Během chvíle vás má přečteného a dokáže poradit, co je třeba změnit. Pro mnoho motorkářů to bude navíc i dobrý způsob, jak si ukrátit dlouhou zimu bez jízdy na motorce, navíc pod vedením jednoho z našich nejlepších závodních jezdců se zkušenostmi z MotoGP.

 reklama

Videa

Instagram



Motodenik.cz

© 2010-2017 motodenik.cz, Pointera Solutions s.r.o.