KTM E-XC Freeride 2018, budoucnost je elektrizující

Filip Tichý, Martin Haušild, foto: Jan Altner 20.3.2018

fotka

Elektrický pohon má zatím u motorek smysl ve dvou oblastech: u skútrů pro ježdění v centru, a pak u lehkého endurka, se kterým se díky ekologickému a tichému pohonu můžete vypravit prakticky kamkoli do přírody. A s touhle elektrickou kátéemkou si přitom užijete stejně terénní legrace, jako u čtyřtaktního dvěpade.

První zážitek, když zaperete za rukojeť plynu…. ehm, vlastně už bychom měli říkat spíš rukojeť akcelerátoru, je doslova jako vstup do jiného světa. Tak lineární krouťák a všude stejný zátah nikde u benzíňáků nenajdete a je třeba si na to chvíli zvykat. V trialových pasážích a výjezdech to chce dost soustředění a až druhý či třetí den konečně zapomenete na spojku a všechno se naučíte řešit plynem. Prudce přidat, pozvolněji přidat, lehce ubrat, a nakonec si na spojkování vzpomenete jen občas. Jenže trochu tím upadá taky zábava z jízdy, přeci krouťák je pořád stejný a svezení je takové trochu moc…jednoduché a snadné. Benzíňák umožní instinktivně pracovat se spojkou a momentem motoru, prokluzem a podobně a to přináší při jízdě v terénu přeci jen víc zábavy.

Mnohem víc práce nám všem dalo si zvyknout na to, že motorka má zadní brzdu na levé páčce řídítek místo na pravou nohu. Zadní brzda na noze nám prostě chyběla a občas jsme kvůli tomu elektrického Freerida tahali ze křoví – tady bych se skoro přimlouval, aby KTM časem přešla na klasické řešení pro enduráře, pokud se nechce orientovat na zákazníky z řady jezdců na horských kolech. Zvláště velký pozor na to musíte dát, pokud jste zvyklí se občas projet po zadním kole, nezapomeňte si mentálně připravit ruku na levou páčku brzdy!

Rovnou zapomeňte na pověsti, že elektromotorky jsou těžké kvůli baterii. Freeride E-CX má 111 kilo, tedy stejně, jako má 250 F. Přitom tu logicky odpadá rozdíl mezi prázdným a plně natankovaným strojem. KTM se pro vloni podařilo prodloužit dojet na baterii a podařilo se nám na nejsilnější režim jezdit přes hodinu a půl, a to už je hodně slušná hodnota – a ještě Vám zbyde trochu energie pro pomalé nouzové dojetí 10-15 km. Ručím za to, že takovou dobu v sedle vydrží jen málokdo, my se přitom střídali ve třech. Pokud by ale někomu tahle elektrika učarovala, určitě by se vyplatila investice do druhé baterie, která by se mezi jízdami nabíjela.

Nová baterie s kapacitou 3,9 kWh a napětím 260 V umožní nabití rychlonabíječkou už za dvě hodiny, na osmdesát procent už za hodinu. Přitom můžete baterii nechat v motorce, nebo si ji odnést domů. Při jízdě můžete nastavit tři různé režimy spotřeby a výkonu, nejúspornější jedničku s rekuperací výkonu, pak střední dvojku a nejsilnější trojku pro opravdu závodní pocit z jízdy. Škoda, že i pro tuhle mašinu potřebujete řidičák na motorku, ovšem výhodou je, že stačí kategorie A1 a díky tomu se můžou do sedla vyhoupnout už šestnáctiletí kluci.

Martin Haušild, pohled enduro závodníka - Odpoledne s elektrikou pod zadkem

Po vyložení z dodávky koukám na KTM E-XC Freeride 2018 jak chleba z tašky… copak že to má klíček to chápu, nějak se tam ty proudy musí přeci dostat, ale ještě je na řídítkách klasická červená kolíbka a pak tlačítko startéru tak to je mazec. Otáčím klíčkem a rozsvítí se na mne příjemný display, který je umístěn na rámu nad nádrží, signalizuje stav nabití baterie a zvoleny jízdní režim. Jízdní režimy jsou 3 a jsou označeny číslicemi. Na mě svítí červená trojka, maximum co jde. Bohužel přepínání režimů je pod sedačkou, takže nemám možnost vyzkoušet jinou variantu. To beru jako ne úplně vychytané. Z druhé strany, oranžoví inženýři určitě vědí, co dělají.

Máčkám tlačítko startu a nedůvěřivě otáčím plynem, Káťa se dává do pohybu za zvuku autíčka z autodromu na matějské. Přidávám plný plyn, najedu na muldu a přední kolo začíná stoupat vzhůru, Super tak to by šlo. Počáteční nedůvěra je ta tam a já držím full gas a tlemím se do helmy, jak motorka upaluje. Chvíli se pak ještě peru z brzdami, neboť zadní brzda je na místo spojky, takže když chci brzdit před vinglem, hledám pravou nohou páčku zadní brzdy a kde nic tu nic. Chvíli trvá mozku, než zpracuje informaci a pošle ten správný signál do levé ruky, naštěstí se to obešlo bez wozemboucha.

Motorka je lehká, hravá a příjemně ovladatelná. Možná bude pro někoho vyšší v kohoutku, ale to kompenzuje její váha, takže se není čeho bát. Reakce na plyn je úžasně lineární a nepřekvapí žádným kopancem nebo naopak dírou ve výkonu. Brzdy jsou skvěle dávkovatelné a celkově motorka nutí hodně zlobit. Otočku okolo nohy na ní zvládne i zarytý chooperista. A výjezdy ze zatáček s protáčejícím se zadním kolem jsou hračkou.

Oproti klasické motorce je vše uživatelsky příjemnější, člověk se nemusí trápit ze spojkou a zvyknout si na brzdy na řídítkách je kouzlo okamžiku a pak už je vše jen zábava. Každý kopec, skok nebo roletka je vyzvou, tam se cítí opravdu dobře jak motorka, tak jezdec. Určitě se jí nebude líbit na dlouhých rovných pasážích, na to opravdu není stavěná, ale pokud ji vezmete na nějakou krkolomnou stezku, odvděčí se Vám neskutečnou zábavou a hlavně je naprosto tichá takže s ní můžete zlobit skoro kdekoliv a nikdo na Vás nepřijde s vidlema. Překvapila mne i výdrž baterie, která je cca hoďku a půl což na vyblbnutí opravdu stačí a pokud by někdo uvažoval, že na ní bude jezdit do práce a přitom si užívat svobody a offroadu proč ne

 reklama

Videa

Instagram



Motodenik.cz

© 2010-2017 motodenik.cz, Pointera Solutions s.r.o.