Ducati Tour v sedle Scrambleru 1100 a porovnání Multistrád

Filip Tichý, foto: Radoslav Holan, Ducati 3.5.2018

fotka

Na první zastávce testovacích dnů, které Ducati pořádá s vybranými dealery po celé republice, jsme si krátce vyzkoušeli průřez modelovou řadou Ducati. V následujících pěti víkendech (viz seznam termínů a míst) si můžete tu „svoji“ vyhlídnutou Italku osedlat i vy. Pro nás novináře to ale byla hlavně první šance se svézt na nových modelech, které jsme obdivovali na podzim v Miláně a na jaře na českých motovýstavách.

Před hotelem v U Milína je vyrovnaná desítka Ducati a uprostřed nechybí hlavní novinka, čtyřválcový superbike Panigale V4, který začíná psát novou kapitolu historie této italské značky. Na svezení na Panigale ale bude rozumnější si počkat až na okruhový DUCATI DEN ve středu 20. června. Na Ducati Tour jsme si mohli vyzkoušet i další horké novinky, jako je Multistrada 1260S a Scrambler 1100. Loňský držitel titulu Motocykl Roku Multistrada 950, dále je tu Monster 821 v uhrančivě žluté barvě limitované edice, vedle něj decentně šedý Monster 1200S, Multistrada 1200 Enduro, X Diavel S, SuperSport S a na druhý den má dorazit ještě Ducati Scrambler Desert Sled.

Ostatní novináři se po příjezdu věnují italské kávičce a pomalu se loudají na oběd, já ale mám hlad hlavně na nového Scramblera 1100, po kterém bude celé odpoledne společně s V4 asi největší zájem. Než se ostatní najedí, mám ho na hodinku pro sebe a nedočkavě startuji velký vzduchem chlazený motor. Ano, Scrambler 1100 je vzducháč, přestože před má motorem mohutný chladič, ve kterém ovšem koluje pouze olej. Je to hodně znát na zvuku motoru, tohle je ta správná klasická dukna, u který si užijete i zvuk z rozvodů, mít to ještě suchou spojku tak to bude dokonalý koncert.

První dojem po vyhoupnutí do sedla je trochu rozpačitý, dosedám na široké ploché sedlo a motorka kvůli tomu najednou působí dost široká a robustní. Zkrátka dojem jako kdysi třeba XJR. A vzhledem k tomu, že Scrambler není tak obratný třeba Monster 1200S s podstatně ostřejším řízením, mi dost dlouho trvalo si na něj zvyknout a přijít mu na chuť. Jenže o to víc návykový pak Scrambler je. Výfuky pod sedlem vám nakrmí uši klasickým zvukem vzducháče dobře naladěného na střední otáčky, široká řídítka propůjčí dojem totální nadvlády nad silnicí a motorka navíc ochotně zatáčí a dá se s ní jet na pohodu i bez vysedávání a pečlivého řízení tělem, jak to vyžadují ostatní naháče od Ducati. Navíc jako jediný stroj v "retro" kategorii má poslední generaci Cornering ABS s udržením rovnováhy i při aktivaci v náklonu v zatáčce.

Celkově je jedenáctkový Scrambler možná až trochu moc hodný a dokonalý a slušelo by mu trochu víc neurvalosti a neposlušnosti, aby jízda byla zábavnější. Podvědomě ho pořád porovnávám s konkurenční NineT, která si pořád žije tak trochu vlastním životem a jezdec musí motor i podvozek krotit. Pro většinu zájemců o tuhle mašinu ale samozřejmě bude kultivovanost a poslušné ovládání přínosem. Jak si na motorku postupně zvykám, po pár desítkách kilometrů se mi nakonec najít to správné tempo (a taky palivovou mapu Active místo předchozí Journey) a probudit ve Scrambleru neskutečně zábavného společníka.

Stačí ho trochu rozdivočit a vyhnat motor do vyšších otáček a rázem se ukáže, že umí i podmanivě prásknout do výfuku po ubrání plynu. Umí se pořádně položit do zatáčky a sportovně z ní vystřelit a podvozek navíc přestane být tak hodný a přesný a začne ta pravá zábava. Tedy alespoň na dobrém asfaltu, na rozbité silnici jsem okamžitě zvolnil zpátky do klidu… a začal se těšit na Multistradu. Pokud chcete sami vyzkoušet, jak „chutná“ nový Scrambler 1100, určitě přijeďte první červnový víkend do Dubé na akci MOTOEMOTION a Ducati Scrambler Land of Joy, kde bude pro veřejnost připraveno 7 testovacích Scramblerů.

Pro srovnání přesedám na poslední generaci Monster 1200S a všechno je jako z jiného světa. Tohle je zkrocený superbike, který se řídí a chutná úplně jinak. Vše je tu rychlejší, přesnější a radikálnější, motorka se při každém prudším otočení plynem chce přizvednout na zadní, zkrátka divočina!

Multistrada 1260 vs Multistrada 1200 Enduro

Druhá dvojice, kterou jsem měl díky předváděcímu dni Ducati Tour možnost přímo porovnat, je nová Multistrada 1260 s předchozí verzí ve zvýšeném terénním provedení Enduro. O letošní novince 1260 už jsme zveřejnili první recenzi z podzimních jízd na Kanárských ostrovech, proto jsem se mohl soustředit jen na dojmy a pocity ze srovnání.

První jízda na nové Multistradě moc rozdílů neodhalí. Tahle motorka je prostě dokonalá, umí to samé co konkurenční maxiendura této cenové kategorie, ale hravě je trumfne dravým výkonem a italským designem. Po doplnění quickshifterem navíc umí řadit jako závodní speciál. A letošní verze 1260 navíc umí být i přívětivá společnice. Až když přesednu na loňskou 1200 reprezentovanou v Milíně verzí Enduro, hned cítím, že se konstruktérům u nové 1260 podařilo trochu jakoby „obrousit hrany“. Je pořád neskutečně zábavná a nádherně překoňovaná, ale už je trochu naučená lepším mravům a nechce se s vámi prát.

Pro ty nejlepší řidiče (ovšem znám jen asi 4 takové), kteří umí naplno využít 160 koní, možná nebude tak emotivní. Pro nás běžné smrtelníky (zbývajících cca 100 mých motoristických kamarádů a známých), kteří většinou na asfalt nikdy nepřenesou víc než nějakých 120 koní, bude nová MTS mnohem zábavnější.

Na obou Multistradách je požitkem vyrazit na rozbité silničky, kterým jsem se předtím vyhýbal, a sledovat, jak elektronicky regulovaný podvozek všechno vyžehlí a pobere. I tady se každou chvíli přední kolo odlepí od země, ale od toho je tu v dnešní době elektronika, která ho podrží jen pár čísel nad asfaltem a citlivě položí na vozovku.

 reklama

Videa

Instagram

 reklama


Motodenik.cz

© 2010-2018 motodenik.cz, Pointera Solutions s.r.o.