Jak se řídí tříkolový náklaďák s řídítky Piaggio APE50

Můžete si vybrat, zda nasednete levými nebo pravými dveřmi, ale nasoukat se do malé kabiny není pro dvoumetrového redaktora snadný úkol. Jedinou možností je napřed nacpat tělo a pak procpat pod řídítky i nohy. Ještě že tento autoskútr nemá volant, pod ním už bych nohu neprotáhl.

Široká koženkou potažená lavice má optimisticky i bezpečnostní pás, ovšem o jeho smyslu lze vzhledem k miniaturním rozměrům a minimálním výztuhám karoserie jen spekulovat. Nechybí stěrač s ostřikovačem, blinkry a hlavně vesele naladěný klakson na rozhánění turistů. Na základě italských skútrů Vespa („vosa“) vznikly hned po válce i malé tříkolové křížence mezi skútrem a náklaďákem. A ty logicky dostaly název Ape, v překladu „včela“.

Od roku 1948 se vyrábějí až dodnes, jde totiž o jedinou možnost zásobování v úzkých uličkách italských měst. Bez nich by se neobešla žádní prodejna, stavební či úklidová firma v od Neapole až po Janov! Potkat se s nimi můžete i v Čechách na výstavách a festivalech, kde italským designem lákají na italskou kávu. A právě během výstavy motorek se nám podařilo přemluvit paní baristku, aby nám ráno před vybalením kavárny APE půjčila na krátkou projížďku.

Naleštěné vozítko vzbuzuje kdekoli v provozu nadšený zájem, tolik mávajících dětí a veselých úsměvů jsem snad nikdy s žádným vozidlem nezažil. Konstrukce s jedním kolem vepředu, navíc jednostranně zavěšeným, maličkým vzduchem chlazeným dvoutaktním motorem 50 ccm a dvěma koly vzadu je doplněná malou kabinou od velmistra automobilového designu Giorgetto Giugiaro a jeho studia Italdesign. První modely ještě měly jediné světlo jako skútry, dnešní verze už má dvě světla. Mačkám startér a okamžitě se ozývá vzteklé štěkání maličkého dvoutaktního jednoválce, které už samo o sobě dokáže v dnešním čtyřtaktním světe vykouzlit nostalgický úsměv na tváři.

Na podlaze je jediný pedál, který ovládá brzdy na zadních kolech – pěkně klasicky pomocí lankových převodů, na hydrauliku nebo ABS rovnou zapomeňte. O zbytek se postarají řídítka okopírovaná z prvních modelů Vespa. Řadí se levačkou otáčením rukojeti, při řazení je třeba zmáčknout páčku spojky a otočit. Zařazený převodový stupeň se ukazuje na mechanickém číselníku.

Ppokud byste potřebovali zpátečku, zařadíte pákou u levé nohy zpětný chod a máte na couvání zase čtyři rychlosti. Jednodušší je ale vyskočit z kabiny a lehoučký stroj na parkovací místo zatlačit ručně. Jednoválec o skromném výkonu 1,8 kW je typický dvoutakt a říká si o vytáčení, je ale zpřevodovaný na pomalý chod a na vytočenou jedničku jede vlastně jen tempem rychlejší chůze. Když postupně nasázím další kvalty a skončím u čtyřky, APE peláší zhruba čtyřicítkou a v kabince mám pocit jako v závodním speciálu. Přední kolo poskakuje na nerovnostech a před každou zatáčkou zpomaluji skoro k zastavení, protože nechci riskovat převrácení s těžkou nástavbou s kavárnou.

Celková hmotnost bez nástavby je pod půl tuny, nástavba může být dalších 300 kg. V nabídce Piaggia už ale jsou i podstatně silnější modely se zážehovou dvoustovkou nebo vznětovým motorem 400 ccm a nosností až 650 kg a jsou dovážené i do ČR. V Itálii berou tyto malé křížence mezi náklaďáčky a skútry za své národní dědictví a úvahy o ukončení výroby by byly snad i kacířstvím. Piaggio APE se vyrábí v moha verzích a provedeních také v Asii, kde po doplnění o korbičku se sedadly slouží jako rikša taxi.

V italském San Marinu zase funguje speciální závodní klub, kde startují sportovní APE RR bez korbičky a s vyladěnými závodními motory na speciální tratě, které projíždějí prakticky neustále v driftu. Samotná jízda za řídítky náklaďáku je svérázný zážitek a já jen lituji, že se kvůli těžké kavárně za zády nemůžu odvážit vyzkoušet ostřejší průjezdy zatáčky s odlepením jednoho zadního kola od země. Určitě bych rozbil hrnečky a pak musel za trest celý den umývat nádobí a vařit kafe, i když to jsem si samozřejmě také vyzkoušel.

Fotogalerie

Další články z rubriky:

• 
  Cestovní endura pohledem generála Pavla