fotka

Redakční test BMW G650GS

  • vydáno: 3.5.2011
  • autor: FilipT, foto: Jan Altner
reklama

Při jarním redakčním testu jsme po rozbitých a zaštěrkovaných silnicích prohnali jednoválcové GéeSo, lehké univerzální endurko, které pro letošní sezónu dostalo nový motor a design připomínající většího bráchu R1200GS. Zavítali jsme i do terénu a vyzkoušeli, jak si stroj obutý do litých ráfků a silničního obutí poradí s polňačkami, protáhli jsme GS městem a teď je čas všechno sepsat a podělit se s vámi o dojmy a zkušenosti s nejmenším strojem v nabídce BMW.

Tak tohle je hodně zajímavá historie. Ještě před dvaceti lety byla značka BMW symbolem pro velké cestovní mašiny pro vyzrálé jezdce a s menšími objemy nebo nedej-bože jednoválci nechtěla nic mít. S růstem značky ale bylo jasné, že musí nabídnout i stroj pro začínající jezdce nebo zájemce o lehčí a ovladatelnější mašiny třeba pro slečny. Přesto cesta k dnešnímu jednoválci nebyla vůbec jednoduchá! V roce 1993 se na trhu objevil první jednoválec F650GS, ovšem jednalo se o stroj poháněný jednoválcem Rotax s designem a konstrukcí vyvinutým společně s italskou Aprilií, která tento model prodávala pod označením Pegaso. V roce 2000 BMW opustila spojenectví s Aprilií, model inovovala a přidala i endurovitější verzi Dakar. Model měl slušný úspěch, ke kterému přispělo i dvojnásobné vítězství Richarda Saincta v soutěži Paříž-Dakar na speciálu BMW F650RR v letech 1999 a 2000.

V roce 2006 značka BMW končí s motory Rotax a začíná si vyrábět inovovaný vlastní jednoválec G650, který se po jistou dobu montoval v továrně Loncin v Číně, i když i zde se odebírala řada dílů od Rotaxu. Místo F650GS se objevuje trojice Géčkových modelů, ze kterých je eFku nejbližší BMW G650 Xcountry. Tato řada se ale na trhu moc dlouho neudržela a už o dva roky později označení F650GS dostala odlehčená a levnější verze dvouválce F800GS na litých kolech. Tohle už je hodně úspěšný model a i na českých silnicích na něm potkáte spoustu spokojených začátečníků a manželek z "bavoráckých" rodin. Poptávka po jednoválci ale evidentně zůstala, na amerických trzích se dokonce dále prodávala starší verze F650 s géčkovým motorem. A to je taky důvod, proč dnes můžeme testovat jednoválec G650GS. Tak, a teď už konec historie a jdeme se podívat na samotnou mašinu.

Design novinky BMW G650GS ukazuje, že bavorská značka tímto modelem konečně přijala jednoválce plnohodnotně do své rodiny endur a přidělila malému GS charakteristický kukuč asymetrického dvojitého světla. Samozřejmě nechybí ani kachní zobák, bez toho by géeso nebylo géesem, u tohoto modelu se ale natáčí i s řídítky a předním kolem! Téma z většího bratříčka R1200GS se opakuje i na bocích nádrže krytých plastovými kryty i u sedla s dvoubarevným prošívaným potahem. No a od pasu dolů už je zjevná podoba i společná konstrukce s posledním modelem jednoválcovým F650GS. O tom svědčí motor BMW, který se ovšem tomu od Rotaxu hodně podobá tvarem i řešením, jednoduchá zadní kyvka a dvojice výfuků pod sedlem. Spaliny ovšem blafají pouze z pravé koncovky, ta levá schovává katalyzátor a přepouští pročištěné exhalace doprava, kde teprve foukají ven.

Jezdec má před sebou zajímavě poskládanou přístrojovku s velkým tachometrem, přehlednou řadou kontrolek napravo a displejem nalevo. Na displeji se schovává i digitální otáčkoměr - tohle řešení nemám zrovna v oblibě, ale u Géčka jsem se s ním docela skamarádil, protože sloupeček otáčkoměru je těsně vedle tachometru a otáčky se dají odečíst i zběžným mrknutím, no a navíc tohle je přeci jen endurko, kde o otáčkoměr až tolik nejde. Vlevo vedle přístrojovky vás za chladných dnů potěší přepínač dvoustupňového vyhřívání rukojetí, naopak spínač výstražných blinkrů bych si představoval spíš na levém řídítku, takhle je trochu mimo dosah a nemůžete s ním třeba zablikáním poděkovat řidičům aut, že vám uvolnili cestu k předjetí. Co vám ale při výletu mimo asfalt určitě udělá radost, je červené tlačítko vypínání ABS, které jde vypnout i za jízdy. Za zmínku stojí ještě klasické ovládání směrovek jedním tlačítkem na levém palci, a pak také použití nastavitelných páček.

Srdce bavoráčníka potěší tankovací hrdlo nádrže umístěné na bok motorky těsně vedle sedla, nádrž se totiž nachází těsně u motoru a snižuje tak ještě víc těžiště motocyklu. Naopak hrdlo pro dolévání oleje je pro změnu vyvedené až nahoru pod levé řídítko. Další luxusní zvláštností je odlitek bočních madel spolujezdce přecházejících do zadního nosiče připraveného na nacvaknutí kufru. Uvnitř nosiče je ještě malá uzamykatelná schránka na lékárničku a pár drobností. Najdete tu také táhlo odemykání sedla. U tak levné a jednoduché mašiny také příjemně překvapí hydraulická regulace předpětí zadní pružiny vyvedená v podobě otočného regulátoru na pravé straně nad motorem.

Po zapnutí klíčku vám přívětivě zamává ručička tachometru, kontrolky zablikají na pozdrav, zabzučí vstřikování a pak už se na první dotyk startéru rozblafe vodou chlazený jednoválec. Hodnoty výkonu a krouťáku zůstaly na stejné úrovni, jako u původních jednoválcových F560GS. Maximální výkon 48 koní př 6500 ot/min a pěkná porce krouťáku 60 Nm při 5000 ot/min ovšem jsou doprovázeny skoro až zázračnou spotřebou, kdy při stálé rychlosti 90 km/h bude vaše motorka žrát pouze 3,2 litru na sto a ve 120 km/h to bude stále velmi příznivých 4,3 L. Za to agregát vděčí nejen konstrukci DOHC s dvěma vačkami a modernímu elektronickému vstřikování, ale i použití dvou svíček, vyšší kompresi 11.5:1 a optimálně sestavené pětistupňové převodovce.

Hlavní je ale na jednoválec neuvěřitelně kultivovaná dodávka výkonu, protože motor ochotně táhne skoro od volnoběžných otáček a zvlášť v terénu vás svojí pružností vytáhne z každé složitější situace prostě jen tím, že i bez podřazení zabere a nenechá vás ve štychu. To nejlepší ze sebe vydá ve středních otáčkách a i ve vyšším pásmu vcelku ochotně spolupracuje, přestože na nějakou sportovní špičku jako u čtyřválců samozřejmě můžete zapomenout. Motor vysílá do kostry mašiny docela dost vibrací, ale díky krásně naladěnému blafavému zvuku z koncovky výfuku tyhle vibrace dostávají docela sympatický výraz a spíše bych je zařadil na stránku plusů celého stroje. U mašiny jako dělané jednodenní výlety a ježdění pro radost si je majitelé podle mne budou spíš chválit než zatracovat.

Je zvláštní, jak díky nízké pozici sedla (780 mm ve standardu, ale můžete si objednat i snížené na 750 mm nebo zvýšené na 820 mm) působí celá motorka úžasně lehoučce a obratně. Přitom papírově zas až tak lehká není, 175 kg suché váhy u jednoválcového endura není nijak málo a po natankování 14litrové nádrže se to ještě změní na 192 kg provozní hmotnosti. Ale spolu se vzpřímenou jízdní pozicí a perfektní ovladatelností zkrátka G650GS působí dojmem hravé lehkonožky, se kterou je radost prodírat se městem, vrhat do zatáček a občas si to rozdat s nějakým tím výletem do lesa. V tom vás podpoří i slušné zdvihy 170 mm vepředu a 165 mm vzadu. Hlavní doménou jsou ovšem malé silničky za městem, kde je GS jako ryba ve vodě a dokáže plně zužitkovat svých téměř padesát koní. Rám shodný s předchozí verzí (jednoválce F650GS) a klasické odpružení vás podrží i v zatáčce na rozbitém povrchu, s podporou ABS se nemusíte tolik starat o štěrk číhající po zimě před zatáčkou.

Sjíždíme ze silnice, abychom mohli posoudit posoudit, jestli tahle mašina opravdu má nárok na ta dvě hrdá písmenka "GS" v názvu. Litá kola a spíše silniční vzorek pneumatik samozřejmě neslibují žádné crossové peklo, ale na polňačce si malé báwo nechá docela dost líbit a i ve vyšší rychlosti zvládá kopírovat terén. Stačí vypnout ABS, postavit se do stupaček a šestpade se nechá ochotně roztancovat na trávě i lesních cestách a slibuje docela slušné chování pro nabírání prvních "terénních" zkušeností. Litá kola samozřejmě budou určitým limitem a já jen pevně doufám, že BMW časem přijde i s nějakou drátovou verzí - že bychom se třeba dočkali oživení verze Dakar, která by rozměry kol 19 vepředu a 17 vzadu vyměnila za jednadvacítku?

Dvoupístkový brzdič na jednom kotouči přední brzdy svoji úlohu v pohodě zvládá, díky vypínatelnému ABS si zase v terénu hodně usnadníte život zadní brzdou. Pro jízdu ve dvou na delších cestách možná předek bude trochu slabší, ale tahle mašina je primárně dělaná pro jednoho. Ne že byste s ní nemohli vzít na víkend spolujezdce, ale jako mašinu pro dva si ji asi moc lidí kupovat nebude. Od ostatní jednoválcové konkurence se GS odlišuje kvalitou zpracování, výbavou a pohodlím. Ovšem ono té konkurence moc není - Aprilia Pegaso se už přestala vyrábět, takže nejbližší model na trhu asi bude malá Ténéré od Yamahy případně XT660R, obě ovšem s trochu jiným stylem. BMW G650GS je výborná mašina pro začínající jezdce, ale díky atraktivnímu designu i dobrá volba pro každého, komu jde o jednoduché a snadné ovládání se spoustou zábavy v podání stádečka padesáti koní.

Technické údaje a aktuální cenu (184 tis Kč ke dni 20/4/2011) najdete pod tímto odkazem.

Copyright © 2010-2016 motodenik.cz