Honda CB1000R, svaly v retro obleku

Stále je spousta lidi, co volala po klasickém naháči s kulatým světlem. Trochu míň jich bylo s požadavkem, aby to byl klasický naháč s kulatým světlem a byl fakt silný. A dlouho tu takový stroj napříč konkurencí nebyl. Ale teď tu je. Už jen na místě je jasné, že tahle mašina má koule. Prostě už jen to jak Rko vypadá, dává tušit, že to nebude žádné ořezávátko.

Když jsem ji viděl na fotkách, skoro mi z papuly ulítlo uááá. Naživo nadšení lehce opadlo, hlavně kvůli trpasličím rozměrům a chybějícím zadním partiím, kde je to nahrazeno sice pěknou, ale přesto plastovou lopatou za zadním kolem. Fascinující je pro mne hlavně zadní letmák a přední světlomet, který jasně ukazuje, že stroj není žádný důchodce, ale moderní stroj. Linky z nádrže se ladně překlenou na hlubší vybrané sedlo a tady z něj mám ten pocit, že sedím skoro v motorce a ne na motorce. Není to stále to, co si pamatuji z dob dřívějších, že jsem si v klidu opřel břicho o nádrž, ale stále je to lepší, než z něj sklouzávat dopředu až na nádrž. No a vystouplý zadní tvar přijde na pořad, až za to pořádně řidič vezme. Tam je umístěn i zámek sedla. Sedlo je tvrdšího charakteru, ale dává pocit sounáležitost se strojem. A to se mi líbí.

Jasně svalnatý čtyřválec se zlatavými svody s krátkou koncovkou a leštěnými linkami pod ventilovými víky se už z počátku jeví jako silák. A vůbec se nedrží toho, že by se měl umět krotit podle nějaké EU normy. Se svými 107Kw a 104 Nm v podstatě ani nemůže za to, jak je krásně naladěn. Přední vidle, je čistá práce stejně tak obě kola, i když k zadnímu se ještě dostanu. Tady jsem rád, že Honda přišla s klasicky čistou linií a líbí se mi to.

Budíky

Display je čitelný, ale tolik naflákaný údaji, že budete mít problém se v tom v první okamžik orientovat. Už jen to, že CB1000R má čtyři palivové mapy. Ta co je navíc má označení USER a v ní si manuálně můžete naklikat snad všechno, možná i počasí. V jakém modu se právě nacházíte, je odlišeno barevnou kontrolkou. Modrá, zelená, červená a tak pořád dokola při startu, až se to zastaví na barvě, kterou jste si zvolili naposledy. Přepínače, řídítka o nestejném průměru, materiály..., všechno to budí dojem solidnosti, funkčnosti a kvality.

Odpružení

Tak a jsem u zadní letmé vidlice, která je prostě boží. Sice do absolutního vrcholu elegance pár bodů ztrácí, ale u mě boduje fakt na plný pecky. Bohužel dost rozměrná krátká koncovka kryje kolo z druhé strany a tak tolik nevynikne ta výborná práce od designových specialistů. Tady to asi dost vlastníků bude řešit laděnou koncovkou. Nejen kvůli vzhledu, ale i kvůli zvuku. Sice hučí hezky, ale přidušeně. Není to ten chraplavý bručák co by se k tomu hodil. A s tou silou co je v motoru, bych fakt uvažoval o hlubokém naštvaném barytonu, aby zážitek byl stoprocentní.

No a jak to jezdí

Zkusil jsem prvních pár km dát volbu RAIN, abych si oťuknul podvozek a sílu stroje. V první zatáčce mě překvapily brzdy, jak lineárně nastupují a progrese účinku jen s dvěma prsty je naprosto perfektní.

Motor působil tak trochu jako váhavý střelec, co se ráno probírá z propařené noci a tak jsem si po dvou kilometrech dovolil přepnout na Sport. A projev při rozjezdu byl o malinko živější a tak zatáhnu za plyn o trochu víc a otáčky vystřelili, jak zběsilé jen co ručička minula 3ku a při 6tce v motoru ožije snad dalších 50 Nm. Hned bych si za to nafackoval, protože jsem to nečekal a lehce zahnědlý proužek mi to připomněl ještě večer na trenclích. Bez spojky a bez varování se mi totiž odlepilo přední kolo od země, a kdybych nezaklapl, pokračovalo by to dál. I když jsem se po celých 50 km cestou na focení snažil přijít režimu SPORT na chuť, nějak se mi to nedařilo. Stále tam bylo něco, co mi nesedělo. Bud bylo plynu málo nebo moc. Tento režim jsem ocenil v táhlých dlouhých zatáčkách, nebo opravdu když jsem pospíchal a držel hodně vysoké cestovní tempo, kdy otáčky neklesaly pod 3 tisíce. Do města nebo při častějším zastavování to podle není vůbec vhodná mapa. A na naháči stále držet 140+ taky moc nejde.

Takže jsem zvolil režim STANDARD a ejhle CBčko se projevilo jako to, co jsem chtěl. Klidný rozjezd, kterému nechybí drive, ale není zběsilý. Silný střed s mohutným nástupem a obrovským potencionálem pro nejčastější použití, který je cítit a nabušeným vrškem který použiji, jen když opravdu chci. Řazení, spojka.. no jak to popsat. Asi prostě sametově hladké jak jsme u Hondy zvyklí. Jen u stupaček mám pocit, že jsou dost nahoře, možná je to i tím, že sedlo je trochu níže, kvůli vybrání. Na koncích stupaček jsou hlásiče a to pekelně dlouhé. Ale dokud jsem nenaložil spolujezdce, nepovedlo se mi s nimi v běžném provozu „hlásit“ tady je možná prostor pro další úpravu a popuštění stupaček o nějaký ten centimetr níže.

Podvozek

A jsme u podvozku. Oproti předchozímu modelu je stroj kratší, hravější a o celých 10 kg lehčí. Jakmile jste v režimu Sport, musíte hlídat to, aby Váš zadek zbytečně nesjížděl na konec sedla a váha se nepřesunula moc vzad, nedej bože, aby se spolujezdec zaklonil. To se CBčko stává jemně nervózní na předku a je znát, že by mohlo být zle. Proto co nejvíc u nádrže a tělo přikrčit nad ní a frčíme. Stroj tím získá stabilitu a přestane otravovat chvěním řídítek. V tomto režimu prostě musíte makat, a nedá se to nijak oddiskutovat. Když se budete jen snažit vozit a navíc sedět jak pecka, nebude to příjemné. Pokud tedy nejste až tolik akční, přepněte do režimu Standard a můžete tento styl provozovat, protože na zadní kolo motor neposílá takový pecky. Stále je to živý a silný projev, který baví. Podvozek dává najevo neutralitu i tak a předek neztrácí tolik adheze jako v režimu Sport.

Přední i zadní vidlice jsou Showa, plně nastavitelné a vůbec jsem na to nesáhl, nebylo potřeba. I když na okruhu by to asi potřeba bylo, hlavně přitvrzení, aby při výjezdech guma měla co největší trakci. Ale do běžného provozu to není třeba. Tlumení dostávalo na frak jen na výmolech, jinak vše filtrovalo vcelku dost dobře. Spotřeba se ustálila na nějakých 6,3L/100km, ale tankoval jsem jen dvakrát, protože 16litrová nádrž mi vždy vydržela na nějakých 250 -270km než se rozsvítilo hladové oko. A i tak mám pocit, že by to dalších 50 km naprosto v klidu dalo.

Za mě hodně živý a živelný stroj, který jde zkrotit umem, nebo nastavením map. Užil jsem si pár desítek kiláků, kdy se dalo vzít za plyn a nechat se tlačit výkonem a krouťákem, ale na cestování nebo do města to pro mne nebylo úplně ono. Ale také jsem naprosto bytostně přesvědčen, že tento stroj si najde svou klientelu, protože nic takového na trhu aktuálně není a CB1000R umí dávat opravdu širokou škálu zážitků. A to musí každý ocenit, tedy i já. Je jedině dobře, že je na světě.

Fotogalerie

Další články z rubriky:

• 
  Cestovní endura pohledem generála Pavla