160 koní ve dvoutaktu, Polaris Titan Adventure 155

Filip Tichý, foto: Jan Altner 17.3.2019

fotka

Svezení na sněžném skútru Polaris Titan Adventure 155 s dvoutaktním dvouválcem o výkonu přes 160 koní působí jako návrat do starého světa bez limitů. S vysokootáčkovým ječením velkého dvoutaktního motoru se dnes setkáte vlastně jen u amerických sněžných skútrů. Jinde už je „zařízly“ emisní limity a vyšší výrobní náklady.

Na úplném začátku značky Polaris bratři Heettenovi v Minessotě sešroubovali pohon ze starého pásového dopravníku s dvojicí lyží vyrobených z automobilových nárazníků a vyrobili první sněžný skútr. Od té doby se do této kategorie přidaly i další velké značky. Polaris však stále patří k zavedeným pojmům. Navíc stále k jejich pohonu používá výhradně dvoutaktní motory a pracuje na jejich modernizaci a plnění emisních norem.

V našich horách známe sněžné skútry především jako pracovní stroje pro horskou službu, vlekaře nebo majitele odlehlých penzionů, a většinou spadají do pracovní kategorie univerzálních strojů Utility nebo Touring. V severních státech Evropy a Ameriky, kde sněžných skútrů jezdí desetitisíce, se tyto stroje dělí do několika dalších kategorií podle zaměření, jako jsou Mountain, Trail, Touring, Performance nebo Utility.

Speciálních sportovních modelů u nás jezdí jen minimum a jejich majitelé mají šanci se pořádně svézt vlastně jen na několika tratích při závodech nebo třeba při expedicích do rumunských hor. Proto většina běžných zájemců o sněžné skútry požaduje spíše univerzální stroje, které si na sebe musí časem vydělat.

Tuhle roli u Polarisu asi nejlíp vystihuje model Titan Adventure 155. Dlouhá dvoumístná stavba, velký motor s nadbytkem síly na tahání saní, pohodlí za řídítky s širokým plexištítem a měkkým sedlem na první pohled působí dojmem klidného dříče. Ten posiluje i opěrka a vyhřívaná madla pro spolujezdce či velký plastový box zavazadla za sedlem.

Jenže nejlepší řada odpružení FOX, ale třeba i poloha řídítek nastavená na jízdu ve stoje s nohama zaklesnutýma pod držáky špiček naznačují něco jiného. Po vyhoupnutí na „palubu“ sněžného korábu a prvním nastartování motoru se začíná karta obracet a Titan začíná ukazovat svoji drsnější tvář. Na rozdíl od ryze pracovních skútrů má pod kapotami sportovní dvouválec, a tím také úplně jiný charakter.

Dvoutaktní dvouválec o zdvihovém objemu 795 cm³ má elektronické vstřikování a bohatě dimenzovaný systém chladičů. Ten musí zvládnout starty a prohřívání promrzlého stroje, ale současně třeba manévrování a couvání se zapřaženým nákladem, kdy je většina chladicích mřížek zavátá sněhem. )

Převodovka je rozdělená na H-L-N-R, tedy kromě neutrálu a zpátečky ještě rychlé H (High) a pomalejší L (Low). Dvoutakt totiž přeci jen potřebuje vyšší otáčky než čtyřtaktní tříválce, které jsou jinak v této kategorii obvyklejší, proto má na pomalé manévrování nebo rozjezdy s taženým nákladem pomalý převod. I tak ale vyžaduje pomalé najíždění k saním trochu opatrnosti, dvouválec se musí roztočit aspoň do středních otáček, než variátor zabere.

Hlavní devizou motoru a vlastně celého skútru je ale rychlý převod a maximální výkon přes 160 koní. Takovou hodnotu čtyřtaktní stroje nabídnou jen se čtyřválcovými litrovými motory, které ale naberou výrazně větší hmotnost. Už po prvních metrech je znát, že Polaris Titan má o nějakých 40 až 50 kilogramů méně než srovnatelné čtyřtakty.

Jakmile pravým palcem naplno stisknu páčku plynu, skútr vystřelí dopředu a současně lehce přizvedne přední lyže nad sníh. V hlubokém sněhu je to nádhera a skútr perfektně poslouchá, je však nutné poctivě řídit celým tělem, pracovat s těžištěm a snažit se před zatáčkou skútr naklonit a zakrojit do sněhu.

Proti čtyřtaktům je Titan pocitově lehký a působí i užším dojmem. Na rozježděné trati pak většinu času pluje jednou lyží ve vzduchu a chvíli trvá, než si jezdec zvykne, že se neustále pohybuje tak trochu na pomezí převrácení. Přitom je však ovladatelnost lepší než u těžších strojů a široký pás o délce 155 palců nakonec skútr zase srovná.

Titan má těžiště o něco víc vzadu než obvyklé pracovní skútry, takže při přejezdu vyjetých kolejí je nutné ubrat a střídavým dávkováním plynu nechat vodicí lyže nabrat trakci, ale i tady jako u každého sněžného skútru platí, že bez plynu prostě nezatáčí. V menších rychlostech se naopak vyplatí popadnout brzdu a poslat skútr do zatáčky už trochu bokem.

Lehčí dojem zůstává i při sjezdech do údolí, kdy se Titan i přes svůj název tolik neřítí z kopce a zůstává lépe ovladatelný – pokud se tedy vůbec o sněžném skútru valícím se dolů ze sjezdovky dá něco takového říci. Jinak ale na brzdu téměř není třeba sahat, přestože jde o dvoutakt, brzdění motorem a valivým odporem pásu většinou stačí na spolehlivé zpomalení. A to se bavíme o opravdovém titánovi, suchá váha je 274 kilogramů (s turistickou výbavou u verze Adventure 298 kilogramů) a po natankování 53 litrové nádrže se ručička váhy přehoupne přes 300 kilo. I přesto však působí lehkým a dravým dojmem, a pokud zrovna netáhnete náklad, za chvíli vás vyláká postavit se do stupaček a pořádně si užít a vzít za plyn.

 reklama

Videa

Instagram




Motodenik.cz

© 2010-2018 motodenik.cz, Pointera Solutions s.r.o.