Harley-Davidson Roadster na dlouhodobý redakční test

Proč jsem si do garáže nakonec vybral právě dvanáctistovku Sportster? Dřív jsem řešil, kolik má která motorka koní, kolik váží nebo jaké má brzdy. Čím víc zraju (stárnu), tím víc mě zajímá charakter motorky a užívám si to jinak.

I když bych se před deseti lety hádal s každým, kdo by mi tvrdil, že si pořídím Harleye, teď už jsem uzrál a došel jsem si k němu sám a zakoukal se do tohoto krasavce. Za rok vystřídám hodně motorek, ale trochu mi v garáži chyběl vlastní stroj, tak jsem to musel napravit. Kritéria přitom byla jasná – charismatický motor, který „má koule“ a je maximálně zábavný. Spíš na kratší projížďky a jízdy za prací po Praze a okolí. Z toho jednoznačně vyšel dvouválec, ten pravý, Véčkový!

Chvíli už to vypadalo na nějakého přerostlého motarda, ale ten už v redakční garáži pár let byl, v podání Ducati Hypermotard. Takže teď nějakou změnu. Chtěl jsem motorku, na které si užiju každou minutu, budu se s ní moci trochu poprat a nebude tak poslušná a nabitá elektronickými asistenty. A když se k tomu přidala cenová akce na Sportstery a fakt, že je již brzy nové emisní normy vytlačí z trhu, bylo rozhodnuto.

Volba modelu Roadster byla jednoznačně hlasem srdce. Rozum zasáhl jen ve chvíli, kdy už jsem váhal nad objednávkou Fat Boba, který je o pořádný kus dražší, ale i těžší. Navíc mezi Sportstery je Roadster jediný model s dvěma předními brzdovými kotouči a je to nejlepší základ pro případné další úpravy.

A poslední impuls, který mě rozhoupal k volbě H-D, je úžasná komunita na Šalamounce a přístup značky k dealerům a servisům. Nějakou dobu už fotím na akcích H-D a Šalamounky a teď se těším na jejich akce na vlastním Haryku ještě víc.

Další články z rubriky: