Yamaha YZF-R3, super supersport

Marek Hrodek, foto: Jan Altner 5.8.2019

fotka

Design je věc, která je v téhle třídě naprosto na nejvyšší příčce. A Yamaha to s R3 střihla tak skvěle, že tohle navozuje pocit už od pohledu dospělého stroje. Ani po usazení nemám se svou výškou pocit, že by se mi prostoru zásadně nedostávalo. A v podstatě až cvaknutí na startér připomene třídu stroje, který přede jako kotě. Drnčivě jemně…

Pro tentokrát snad ani nemá cenu zbytečně popisovat sportovní vzhled kapot, bude lepší, když se podíváte na fotky nebo si ji ještě líp okouknete na showroomu. Bylo slunečno a fotky se povedly. Jediné co na první pohled zasvěcené trkne, jsou užší pneumatiky (110 a 140) a jednokotouč vpředu. Jinak vše vypadá jako šestistovka. Jeden z mála detailů, které mi až tak pod fousy nejdou, je zakrytování napojení výfukové koncovky. Podle mne by to mohlo zůstat odhalené, ale kdo ví co pod tím je  no takže takovou drobnost bych snad ani nemusel zmiňovat. Protože zlaté vidle a většinově pěkná modrá se mi opravdu líbí. A i modře lakovaná kola prostě sedí k celku.

Ergonomie posazu je sportovní, ale opět není to řádná radikální poloha. Takové to správné nahrbení za řídítky, kdy už při prvním usazení víte, že na rukou spočine více váhy. Pro mě příjemné a i po 150 kilometrech jsem si na nic výraznějšího nestěžoval. Řídítka a ovladače padnou do ruky na první dobrou. Displej je přehledný, ale chce si zažít, co kde zobrazuje. Stále bych preferoval aspoň ručičkový otáčkoměr. Chápu ten vývoj i to, že elektronika kraluje i na poli cenovém a proto vyloženě proti tomuto displeji nic nemám, jen to pro mne úplně není ono. Jedna z dlouhodobých bolístek je výhled v zrcátkách. Tady prostor kam nevidím, při běžném usazení je celkem dost velký a když jedna červená fabie najela dost blízko, úplně se mi ztratila v mrtvém/slepém místě zrcátek a až nadzvednutí loktu mě lehce vyděsilo.

Překvapila mě pozitivně velmi dobrá funkce štítku i celkový odklon proudu vzduchu za kapotami. Když jsem se pěkně zabalil, tak ani při plném kalupu na mě výrazněni nefoukalo. Při běžném usazení začne už po osmdesátce proud vzduchu tělo nadlehčovat a tlak na ruce pomalu mizí. Proud vzduchu je přímý, konstantní a nemá tendence dělat turbulence. Drobností s tou pověstnou pihou na kráse je potom usazení spolujezdce, kde se určitě počítá spíš s drobnějšími postavami a spíše menší sedací částí mladších ročníků. Opticky je odlehčena a osekána na minimum, takže táhnout sebou 120 kilového kámoše nebude úplně to pravé. Ale pro odvoz svlečny na koupák jistě postačí a okolní oči jistě potěší.

Tak a jdeme na největší potěšení, což je na tomhle stroji jízda. Něco takhle jednoduše se zdajícího a funkčního jsem pod zadkem dlouho neměl. Přispívá k tomu i nízká váha (169kg včetně náplní) a skvělý podvozek. Trochu pokrčit lokty, přenést váhu na širokém a vcelku pohodlném sedle (na sportku) a v podstatě se R3 drží stopy jako žiletka pevně zařízlá do kůže. Motor ze sebe dokáže vyprodukovat 30,9kW při 10.750 ot/min a ty koně jsou sakra znát. Kde se to v objemu 321ccm vezme nevím, ale jde o příjemné dvouválcové stádo papírových 42 kobyl. Už od 3,5 tisíce je cítit lehký tah, kolem 5 tis jsou už použitelné otáčky pro běžnou jízdu, kdy je to pravé pásmo a motor přestane být jemně udýchaný a jen otočit plynem a nad sedm tisíc se to roztočí k nádhernému tahu a pro sportovní jízdu ho chce držet mezi 9 a 11 kdy na obě strany je rezerva a motor to krásně pobírá. Takže start, ohřát, cvaknout jedna a točit, točit, řadit, točit, řadit točit. Prostě paráda.

Zatáčky jsou R3 v podstatě jedno, podvozek dovoluje držet vracáky i dlouhé táhle oblouky nádherně pod kontrolou, jako by člověk řídil těžší kolo. Ano je potřeba řadit, a to hodně řadit, ale i proto se mi tahle mašinka moc líbí. Kvalty tam padají samy a frčí to nahoru dolů jak rychlovýtah. Tenhle stroj by měl naučit spousty lidí jak využít z motoru to nejlepší. Ne tam nakopat šestku a přes cukání motoru to rozjíždět jak TDI. A také v dlouhých zatáčkách můžete i řadit nahoru nebo dolů jak je potřeba. I náklon řidič koriguje jen lehkým vykloněním. Nemá cenu zbytečně rvát koleno ven, i když věřím, že ho dostat na zem nebude vůbec problém a podvozek se s tím bez problémů srovná a hlavně udrží stopu přesně tak, jak si ji řidič zvolí. Hmotnost dovolí brzdit později a být ostřejší brzdy, bylo by to ještě lepší.

Malá ošemetnost je pro mne s přední brzdou. Její nástup je trochu vlažný a i při rasantním zamáčknutí působí odtažitě, až jakoby nepatřila k perfektnímu celku. Přišel jsem na to, že poměrně velký jednokotouč se musí ohřát, aby začal fungovat o dost lépe. Ale i přes to bych chtěl brzdy trochu ostřejší. V žádném případě nechci tvrdit, že jsou nedostatečné jak pro zamýšlený segment uživatelů, tak pro stroj samotný, ale jejich řekl bych skoro mdlý účinek mi trochu zastínil jasný názor na jiskřivý pocit z tohoto stroje. Není to ani o zdvihu vidlic nebo ergonomii, ale možná výměna desek by to vyřešila. Případně tuším, že větší část si zvykne a bude to brát jako vlastnost. Když se vrátím ještě k podvozku, tak je pozitivní že pobírá i rozbité Středočeské silnice. Při přejetí nerovností nemůžeme čekat endurové zhoupnutí, ale je dobře naladěn a tak jen malé ducnutí do řídítek a sedla informuje, že tam menší nerovnost byla, i když jsem se jim snažil poctivě vyhýbat něco jsem přeci jen vymetl a byl jsem naladěním potěšen.

Udávaná spotřeba 3,8L na stovku kilometrů se mi povedla udržet při jízdě zhruba do stovky, ukazovalo to 3,6L. Jakmile drží řidič vyšší otáčky, o které si vyloženě motor říká spotřeba stoupá k 4,5 litru a při osazení dvěmi osobami a udržovaní tempa s okolními stroji na vyjížďce, tedy 110 – 130 a plus pak se spotřeba vyšplhala na 5 litrů. Přesto si myslím, že tohle je od výrobce přesto co si dnešní mládež žádá. Za mě by to byla perfektní volba.



Videa

Instagram




Motodenik.cz

© 2010-2019 motodenik.cz, Pointera Solutions s.r.o., supported by AmbitionPro, s.r.o.