Ducati Multistrada Enduro 1260 vydrží všechno

Jan Altner, foto: autor 1.9.2019

fotka

Ducati Multistrada je osvědčený italský stroj, který už je na trhu dlouhou dobu a je jedním z úspěšných konkurentů GS. Přestože se jedná o cestovní enduro, její kvality vyniknou hlavně na silnici, kde BMW téměř po všech stránkách překonává. Jenže Ducati se podařilo zaútočit i v terénu a po úspěšné první verzi Enduro 1200 jsem byl o to zvědavější na novou generaci s označením Multistrada Enduro 1260.

Stroj konstrukčně vychází z loňské novinky, cestovního modelu Multistrada 1260. Základem je trubkový rám kolem motoru, masivní zadní kyvná vidlice, typické úzké světlomety opět doplněné šesticí silných led světel, které v náklonu přisvěcují zatáčku. Vzhledem k cestovatelským ambicím nepřekvapí velká nádrž. Ta má objem 30 litrů a předpokládaný dojezd přes 450 kilometrů. Opět ji kryjí hliníkové bočnice. Vyšší řídítka, velký spodní plechový kryt motoru a drátěná kola nenechají nikoho na pochybách o offroadových ambicích stroje. To koneckonců podtrhuje i pouštní zbarvení, které Multistradě sluší.

Minulá generace nebyla zrovna pro prcky a ačkoliv jsem 175 cm vysoký, i já jsem s tím měl občas problém. Proto bylo u nového modelu sníženo sedlo a i já se cítím na 1260 hlavně při manipulaci na místě lépe. Nezvykle vysoko jsou i řídítka, ale to oceníte, když si stoupnete do stupaček. Pak se na motorce cítíte skvěle přirozeně a stroj vodíte nejen řídítky, ale i pevně sevřenými koleny s naprostou jistotou a pohodlně. Za širokou nádrží a velkým plexi štítem se pohodlně schováte před větrem i vodou, čelní štít je snadno nastavitelný jednou rukou a to i za jízdy. Ergonomie je celkově na jedničku a jak jsem měl možnost zkusit, tak porce několika set kilometrů za den není na multistradě problém.

Barevný multifunkční displej oproti předchozí generaci povyrostl, vylepšeno bylo i uživatelské prostředí a jeho ovládání je celkem intuitivní. Je dobře čitelný i na ostrém slunci a všechny ovládací prvky jsou dostupné multifunkčními ovladači na řídítkách. V menu si můžete vybrat nejen jízdní režim, ale v několika stupních volit účinnost kontroly trakce nebo ABS, můžete regulovat zvedání předního kola při akceleraci – Wheelie Control, případně nastavit tuhost podvozku. Tímto ale nekončí, protože přes bluetooth můžete motocykl spojit s telefonem nebo navigací a ovládat ji prostřednictvím ovladačů motorky, případně sledovat na displeji kdo vám volá. Zrcátka jsou dobře čitelná a doplněna zabudovanými LED směrovkami. Chytré řešení, které je v provozu skvěle vidět, ale při případném pádu na bok znamená vyšší investici za rozbitou směrovku.

Hlavní změnou je motor Testrastretta DVT 1262 osvědčeným v poslední generaci velké Multistrady. Jako první v tomto segmentu přišel s proměnlivým časováním ventilů. Ducati vyvinula vlastní unikátní mechanické řešení - překvapivě jednoduché a díky tomu zřejmě i spolehlivé řešení. V praxi má motor velmi dobrý zátah už od přibližně 2500 tisíc otáček, při kterých kultivovaně vrčí, ale s narůstajícími otáčkami výkon motoru roste a před dosažením deseti tisíc otáček se z něj stává opravdová bestie, která dovolí držet plný plyn delší dobu jen zkušeným a otrlejším motorkářům. Než dostaly motory Testastretta systém variabilního časování ventilů, mohly být naladěné buď na hladký chod v nižších otáčkách, nebo na špičkový výkon v horním spektru otáček. Teď nabízí motor obojí a přitom se nejedná o kompromis, ale o to nejlepší z obou variant. Pokud vás nezajímají pocity, ale čísla, pak potřebujete vědět, že maximální krouťák 128 Nm vás čeká v 7500 otáčkách a maximální výkon 158 koní čeká až těsně před omezovačem v 9500 otáčkách. Motor splňuje Euro4 a podle informací z vývoje je i s drobnými změnami připraven na Euro5.

Elektronika dává na výběr ze 4 jízdních režimů, potažmo palivových map Sport, Touring, Urban a Enduro. S jízdním režimem se nemění jen výkonové křivky motoru, ale i chování podvozku, nastavení ABS, kontroly trakce nebo anti-wheelie systému. Skvělý motor v sobě má dostatek (nebo spíš pořádný přebytek) výkonu a nezapře své sportovní DNA. Motor nejen skvěle akceleruje, ale zároveň vám pomůže i při brždění, kdy se o něj můžete spolehlivě opřít. Vibrace dvouválce jsou zanedbatelné a spolu se zvukem výfuku dokreslují emoce a sportovní charakter. Šestistupňová převodovka je příjemně hrubá a spolehlivá.

Pokud jste se někdy prali s rozjezdem naložené motorky do kopce, tak oceníte i rozjezdový asistent. U Ducati funguje naprosto jednoduše – žádné složité mačkání tlačítek. Stačí tvrdě zamáčknout brzdu a na třicet vteřin se vám zablokují obě kola, která se plynule povolují při rozjezdu. Funguje to snadno a spolehlivě. Brzdy jsou nejen dostatečně účinné, ale i dobře dávkovatelné – k zastavení motorky vám spolehlivě stačí jeden prst. Obrovský pokrok udělalo opět ABS. Jedná se o zatáčecí ABS (anglický výraz cornering ABS je přeci jen srozumitelnější), které vyhodnocuje i náklon motorky a nedovolí vám přebrzdit stroj v zatáčce. Účinnost ABS je možné nastavit ve více stupních. Praktická věc je i možnost vypnutí pouze ABS zadního kola a to je pro zkušenějšího motorkáře praktická věc nejen v terénu.

Ale nejdůležitější jsou samozřejmě jízdní dojmy. Na silnici je to stále ta ultimativní překoňovaná vysoká potvora. To co vám stroj v náklonech, při akceleraci i v driftu dovolí, to už dávno není jen v rukou řidiče, ale i vizitkou pokročilých asistentů. Často nás chrání až příliš a klepnou nás přes prsty dřív, než je nám milé. Tenhle stroj má ale ty nejmodernější systémy kontroly trakce a zatáčecího ABS a hlavně tolik výkonu, že ponechává dost divokosti a zábavy. Drtivou většinu najetých kilometrů jsem absolvoval v režimu Sport, motocykl byl extrémně zábavný, divoký a přitom pohodlný. Plyn reagoval hodně rychle na sebemenší pohyb a agresivitu podtrhoval i občasný lehký prokluz zadního kola, který ale ihned krotila kontrola trakce. Dělala to ale tak decentně, že mě nikdy nedostala do krize, a přitom jízda neztrácela na svižnosti a zábavě. Elektronické systémy se dají nastavit citlivě v několika stupních, takže si můžeme opatrně najít najít svou vlastní hranici, kam až nás má nechat elektronika zajít. Nezapomínejte ale na svou bezpečnost a na to, že existují fyzikální limity, které neošidíte.

Protože se jedná o model Enduro, vydal jsem se i do lehčího terénu. Multistrada Enduro je relativně velká a těžká motorka, takže jsem z ní měl patřičný respekt. Zvlášť když mám Multistradu za superbike maskovaný za enduro vyššími zdvihy. Při rychlé jízdě po asfaltu jsem si váhu stroje (suchá hmotnost 225 kg) moc neuvědomoval, ale při jízdě krokem a při překonávání nerovností si ji hodně uvědomíte. Nicméně po přepnutí na režim Enduro se mi ani nechce věřit, že sedím stále na stejné motorce. Změní se nejen chování elektronického podvozku, ale diametrální změna je v reakci elektronického plynu. Už ho nemusím dávkovat po milimetrech, ale klidně za něj můžu vzít. Nejenže je omezený maximální výkon, ale hlavně nástup síly je krásně dávkovatelný a italská dračice jako by na sebe navlékla beránčí roucho.

Tím by mohly jízdní dojmy pomalu končit, ale trochu neochotně musím přiznat, že se mi povedlo udělat i lehčí crashtest. V táhlé zatáčce jsem si užíval průjezd a na výjezdu zatáčky mi najednou někdo ukradl obě kola. V zatáčce byla rozlitá nafta, kterou není na rozdíl od rozlitého oleje na některých typech asfaltu vůbec vidět. Je jasné, že během jízdy můžou přijít momenty, kdy vám žádný asistent nepomůže, olejový pás na vozovce si svými vlastnosti nezadal s ledovou plotnou. Motocyklu to rozhodně nemůžu zazlívat, naopak se musím poklonit jeho odolnosti. K pádu došlo v rychlosti kolem šedesáti km/h a po boku pokračoval i se mnou ještě asi 10 metrů. Přestože mi zůstala noha pod motocyklem, byla v bezpečí a stroj mi jí nepřimáčkl k vozovce. Malinko hrůzostrašně vypadalo během pádu jiskření bočního hliníkového plátu nádrže, po kterém se motocykl klouzal. Ale jinak byly celkové škody minimální a na motocyklu se dalo pokračovat v jízdě. Mimo odřeného hliníkového krytu nádrže, zničeného blasteru pravého řídítka a lehce odřené stupačky stroj menší skluz zvládl bez ztráty bodu.

Multistrada Enduro 1260 je neskutečně zábavná a pohodlná univerzální motorka. Aby taky ne. Teď přijde to malé ale – a tím je cena, která u tohoto modelu začíná na 538tisících. Zkrátka Ducati, tahle značka asi nikdy nebude vyrábět nízkorozpočtové stroje, její doménou jsou prémiové motocykly. Takže vzhledem k celkovým kvalitám stroje zase takovým překvapením není a za svou cenu nabídne spoustu emocí a zábavy.

 reklama

Videa

Instagram




Motodenik.cz

© 2010-2019 motodenik.cz, Pointera Solutions s.r.o., supported by AmbitionPro, s.r.o.