Aprilia & Moto Guzzi Test Rides 2011

FilipT, foto: Stephen 30.5.2011

fotka

Minulý týden byl asi špičkou sezóny motocyklového novináře. V úterý Honda den v Brně, ve středu Ducati den v Mostě a ve čtvrtek Aprilia & Moto Guzzi den v Příchovicích mezi Jizerkami a Krkonošemi. Nádherné horské silnice na Harrachov i k přehradě Souš opět ožily duněním příčně i podélně usazených véčkových motorů. A protože společnost A Spirit rozšířila svoji působnost na českém trhu, letos se přidalo ještě bzučení skútrů Vespa, LML a Piaggio, o kterých připravujeme samostatný článek na Skútrmanii.

Na této akci určené pro zájemce o vyzkoušení italských mašin jsme byl již po šesté, proto jsem letos zvolil trochu jiný přístup a se Stephenem jsem vždy vyrazili na dvojici motorek s úmyslem zpracovat z hodinové projížďky krátký srovnávací testík. Napřed jsme ale aspoň kousek projeli zajímavý stroj Piaggio MP3 doplněný o dlouhatánský plexištít.

Svezení v naprosto klidné bublině vzduchu, kdy plexištít téměř přerůstá v jakousi skleněnou střechu, je opravdu bomba! Jediný problém je, že bez odporu vzduchu vůbec neodhadnete rychlost a zdá se vám, že skoro stojíte. Čtyřstovka s variátorem přitom umí mohutný jednostopý kabriolet rozpohybovat přes 100 km/h. A k tomu ještě dvojité přední kolo se stejným stylem řízení jako u běžného skútru, ale navíc s bonusem dvojnásobné adheze! Pak ještě chvíli obdivujeme Sportku v limitované speciální edici a konečně přichází svezení na velkých mašinách.

Dva styly cestování

Na první výlet s velkými motorkami vyrážíme na Moto Guzzi Norge GT 8V a Moto Guzzi Stelvio 1200 ABS. V přímém srovnání dokonale vyniknou drobné rozdíly a odlišné pojetí obou cestovních strojů.

U cesťáku Norge je znát, že se hodně myslelo na ochranu před větrem i pohodlí v sedle i začlenění bočních kufrů. S touhle mašinou už jsem ale letos absolvoval krátké seznámení, takže se nebudu opakovat a přesednu na novou verzi silničního cendura Stelvio.

To se letos prohání na litých kolech a dostalo o hodně kultivovanější motor i uhlazenější vzhled. Po přesednutí z Norge ihned oceňuji, jak mám pohodlně natažené nohy a i řízení je na úzkých silničkách kolem přehrady Souš mnohem příjemnější. Motor je tady mnohem líp slyšet a podstatně lepší odezvu dává i převodovka. Celkově pak nové Stelvio úplně ztratilo nádech trochu neurvalého bucharu, který měla první verze. V řízení, stabilitě i ve všech dalších ohledech je obrovsky znát, že letošní ročník je mnohem vyzrálejší a dořešený. Delší redakční test nás sice ještě teprve čeká, ale už teď si dovolím konstatovat, že nové Stelvio se dotáhlo na svůj hlavní vzor a hlavního konkurenta R1200GS.

Dva styly řádění

Druhá projížďka bude o agresivnějším svezení, pro které jsme zvolili novou dvanáctistovku Aprilia Dorsoduro 1200 ABS/ATC a Moto Guzzi Griso 8V Special Edition.

Griso je moje stará láska, se kterou jsem obvykle každoročně tyto podkrkonošské jízdy zakončoval pod heslem „to nejlepší nakonec“. Impozantní a těžká mašina, ovšem s nádherným dojmem z průjezdu zatáček, navíc v této verzi trochu poladěná, takže umí krásně zatáhnout za ruce s naservírovat strhující odpich ve středních otáčkách.

Přesednutí na vysoké Dorsoduro 1200 bylo samozřejmě jako přestup do úplně jiné ligy. Vysoká posaz s tělem nakloněným nad řídítky dává úplně jinou chuť ze zatáček, ale ten náznak motardové lehkosti jako u menší sedmpade úplně zmizel. Dvanáctistovka má totiž proti 750 navíc skoro 40 koní, velký nárůst krouťáku, ale také téměř 20 kilo navíc. K tomu se přidal mohutnější rám a pozvolnější úhel řízení, a velké Dorsoduro je i přes téměř stejný design pocitově úplně jiná motorka.

Zatímco menší sestru mám ještě zažitou jako obratnou mršku, se kterou jsem se proplétal silničkami provensálských alp, velká „Důra“ je proti tomu mnohem rozvážnější a nadupanější. Spíš než na uzoučkých horských serpentinách se jí líbilo v táhlejších zatáčkách na Harrachov a nakonec si libovala v podobném stylu jako již zmíněné Griso. Stále je to ta zábavná bestie jako první Dorsoduro 7550, ale dvanáctistovce se prostě chce jet mnohem rychleji a stejný zážitek z jízdy se zde dostavuje asi ve o 40-50 km vyšší rychlosti. I tady se moc těším na pořádný redakční test, kde budeme moci pořádně vyzkoušet třeba kontrolu trakce ATC.

Aprilia Tuono V4 R APRC

Pod již zmíněným heslem „to nejlepší nakonec“ jsem Harrachovskou odysseu zakončil svezením na zbrusu novém Tuonu. Jen velmi mírně pokrocený Aprilia RSV4 s civilnějším posazem a řízením nabízí ty samé emoce a výkony jako jeho superbikový vzor, však má také kromě pohonné jednotky i téměř stejný rám a komponenty.

Zběsilý jekot čtyřválcového véčka letí spolu s ručičkou otáčkoměru stále výš a výš a je těžké se ho nabažit, dokonalý podvozek zase v každé zatáčce dává najevo, že má snad nekonečné rezervy. Tuhle mašinu bych chtěl prohnat po závodním okruhu! Na běžných silnicích si s ní neskutečně užijete, ale jen do chvíle, kdy přijdete o papíry. Nové Tuono je totiž neskutečně rychlé a zábavné a bude strašně těžké uhlídat pravačku na plynu!

 reklama

Videa

Instagram




Motodenik.cz

© 2010-2018 motodenik.cz, Pointera Solutions s.r.o.