Aprilia Dorsoduro 1200 – motard pro velký chlapy

Matěj Oliva, Foto: Matěj Oliva, Filip Tichý 21.7.2011

fotka

Prapůvodní myšlenka supermota je skloubení výkonného a lehkého endura, či motokrosu se silničními koly a utaženými zatáčkami. Lidé ale na slabé krosce po silnici jezdit nechtějí a tak se do „motárdů“ začaly tlačit větší objemy. Aprilia se samozřejmě nenechala zahambit a po úspěšném modelu Dorsoduro 750 přišla pro letošní rok s ještě větším objemem, kterým Dorsoduro pasovala do role nejobjemnějšího supermota, dá-li se mu ještě supermoto říkat.

Na první pohled je dvanáctistovka od sedmapade k nerozeznání, designové linie jsou zachované a myslím, že velice povedené - motorka v sobě kloubí eleganci ostrých křivek s agresivitou, která už na parkovišti dělá z Dorsodura dravce. Dorsoduro rozhodně zaujme na první pohled a budí okolo sebe respekt, což je přesně to, k čemu bylo předurčeno. Vysoký blatník, blastery a „motokrosové“ plasty okolo nádrže dokreslují dojem supermota. Motorkáře pak zaujmou zlaté vidlice a na boku umístěný zadní tlumič.

To nejzajímavější ale tentokrát v Aprilii ukryli uvnitř. Začněme motorem, tím je vidlicový dvouválec se čtyřventilovou technikou disponující výkonem 130 koní při pouhých 8700 otáčkách a hodně zajímavým točivým momentem 115 Nm při 7200 ot. Na starosti má 223 kg provozní(!) hmotnosti. O přenos síly na vozovku se stará velice sofistikovaná elektronika v čele s pětistupňovou kontrolou trakce. Její nastavení je ze začátku trochu oříšek, přijít na kloub počítači od Italů není jednoduché, ale dá se to zvládnout. Kontrola trakce se dá samozřejmě úplně vypnout, nebo nastavit tak, jak moc vám má „kecat“ do řízení. Za pomoci menu palubního počítače se dá kromě intenzity podsvícení, jazyka, a dalších maličkostí také vypnout systém ABS. Poslední elektronickou „vychytávkou“ je možnost zvolit si palivovou mapu, na výběr máte ze tří možností, Sport, Touring a Rain, přičemž každá změna na elektronice je hodně znát.

Když dvouválec probudíte k životu, získáte si okamžitě respekt všech přihlížejících. Nevím, jak to v Aprilii dokázali, ale navzdory plnění evropských emisních i hlukových norem má Dorsoduro naprosto úžasný zvuk, který koncovky pod sedlem nijak extrémně nedusí. To už se u dnešních motorek jen tak nevidí. Stejně, jako je slyšet motor, je slyšet i převodovka, jednička zapadne s ocelovým klapnutím, dál už je to ale v pohodě, nicméně je třeba důsledně dořazovat: Převodovka se občas při nedůsledném lechtání řadičky nechá nachytat u falešných neutrálů, které skáčí vždy v tu nejnevhodnější dobu.

Posaz na Dorsoduru je příjemně uvolněný, sedlo není ani měkké, ani zbytečně tvrdé, jezdec má nohy akorát pokrčené a ruce instinktivně chytí hodně široká řidítka. Ovladače i palubka jsou bez výhrad. První dojem, který jsem měl po rozjezdu byla obava, zda není testovací Aprilia bouraná na předek, přední kolo je pocitově až někde pod jezdcem a řízení tím pádem opravdu hodně ostré. Jde ale jen o chvíli zvyku, jakmile přizpůsobíte styl jízdy hravé geometrii Dorsodura, začne vás jízda neuvěřitelně bavit. Překvapivě dobře se velký dvouválec chová ve městě, tam se dá s motorkou manévrovat bez větších problémů a spolu s podporou elektroniky je řízení hračka. Je ale hodně znát, jakou palivovou mapu máte nastavenou, v případě nastavení na Sport je motorka dost nervózní a je třeba s plynem pracovat opatrně, naopak na další dva režimy se motor hodně zklidní, neztratí ale téměř nic ze svého zátahu. Daní za točivý moment a výkon je spotřeba, která se během testu nedostala pod 8 litrů na sto. To není úplně málo, ale je to dáno hlavně tím, že tahle bestie vás prostě nenechá jet jen tak v klidu.

Podvozek je nastavený ideálně pro každodenní použití, snese hodně sportovní jízdu po kvalitní silnici, ale i přejezd dlažebních kostek nebo typických českých okresek, na kterých si s Dorsodurem můžete dovolit opravdu hodně. Špatný pocit jsem měl jen díky špatně sjeté zadní pneumatice, na které byla typická středová ploška, která při přechodu do hlubšího náklonu motorku drobet rozhodila. Jinak je ale ovládání Dorsodura přesné a podvozek dává dobře najevo, co se pod koly děje. Je ale pořád třeba myslet na to, že motorka má 220 kilo a je hodně vysoká, takže chyby se napravují těžko. Nejvíc ale Dorsoduru sedí rychlé dlouhé zatáčky, kde může vyniknout výkon dvouválce.

Samostatnou kapitolu by si zasloužil systém kontroly trakce. Tu jsme testovali především ve dvou krajních režimech, tedy zapnutou naplno a úplně vypnutou. Pokud máte kontrolu trakce zapnutou na stupeň 3, tedy ten nejvyšší, nenechá zadní kolo prohrábnout ani o centimetr, testovali jsme to na asfaltu, hlíně, ve štěrku, na vodě. Zejména na mokrém nebo špinavém povrchu dokáže kontrola trakce hodně zpříjemnit život, když jsme jednu sérii vlhkých zatáček jezdili stále dokola a měnili režimy elektroniky, bylo opravdu hodně znát, o kolik náročnější je krotit výkonný dvouválec bez pomoci chytré elektroniky.

Na Dorsoduru 1200 se Aprilii opravdu povedly brzdy, ty obstarala značka Brembo a fungují velice dobře, nemají sice tak ostrý nástup jako třeba na SM-T, ale jejich účinek stojí za pozornost, ani po dlouhém řádění v zatáčkách navíc brzdová soustava nevadla. ABS je nastaveno dost sportovně a nezasahuje zbytečně brzy, jak jsem již zmínil, dá se i vypnout, pokud zatoužíte po nájezdech do zatáčky v driftu.

Aprilia prostřednictvím Dorsodura 1200 dohnala a mnohdy i předehnala konkurenci v kategorii velkých supermotárdů. Postavila motorku, která má dost koní, aby ukázala záda každému, na koho si vzpomene, ale zároveň je díky elektronice dobře ovladatelná a nezáludná. Začátečníkům do ruky ale rozhodně nepatří, i přes veškerou elektroniku stačí jedna chyba a z krásných plastů Dorsodura mohou zbýt jen kytarová trsátka. Pro méně zkušené jezdce je tu ale připraveno Dorsoduro 750. Dvanáctistovka je jednoznačně jednou z nejzajímavějších motorek letošní sezony a rozhodně to není jen sedmpade s větším motorem. Od prapůvodní myšlenky supermota je každopádně hodně vzdálené a spíše bychom ho mohli nazývat dnes populárním pojmem „funbike“, protože zábavy si s ním užijete opravdu hodně. Navíc z téhle mašiny jen tak „nevyrostete“, naopak vám bude třeba i pár sezón trvat, než ji dostanete plně do ruky yvyužijete veškerý její potenciál.



Videa

Instagram




Motodenik.cz

© 2010-2019 motodenik.cz, Pointera Solutions s.r.o., supported by AmbitionPro, s.r.o.