fotka

Victory Cross Country

  • vydáno: 26.7.2011
  • autor: FilipT, foto: Matěj Oliva

Výjimečný stroj výjimečné značky, to je americký rodák z Iowy, který spojuje rysy cruiseru a cesťáku do velmi zajímavé kombinace. Ochrana proti větru, pohodlí pro dva a mohutný zavazadlový prostor lákají k poznávání dálek, zcela odkrytá střední část mašiny zase ukazuje nádherný V-Twin a přitahuje milovníky čistých cruiserů.

Model Cross Country odvozený z luxusního cesťáku Victory Vision, se kterým jsem měl tu čest setkat v krátkém testu před dvěma lety, míří stejně odvážným designovým směrem. Trojúhelníkový rámeček světlometu obklopený širokou přední kapotáží působí hodně moderním až futuristickým dojmem. S tím je tak trochu v kontrastu přední blatník old-timer s prodlouženou zadní částí, velkou část pozornosti na sebe strhává také boční ochranný rám s chromovanými boky.

Stejně tak pohled zezadu ukazuje, že se designéři nebáli zahodit všechny konvence s podobně jako u cesťáku Vision vymodelovali moderní záď, a přitom se jim podařilo dosáhnout elegance a majestátu ve stylu Cadillacu. A k tomu je ještě třeba připočíst obrovský praktický potenciál úložného prostoru, protože oba kufry mají dohromady na 80 litrů, tedy o dost víc, než najdete u obdobné konkurence. Oba kufry navíc lze po odjištění dvou závlaček snadno sejmout, pokud si třeba chcete užít projížďku s odlehčenou motorkou.

Nejhezčí pohled na mašinu je samozřejmě z jejího sedla, a u Cross Country to platí dvojnásob. Pohodlné křesílko sedla prozrazuje cestovní rodokmen, placatá nádrž s víčkem po straně i dlouhé pohodlné plotny místo stupaček také slibují pohodlné svezení do dálek. Nejvíc bodů ale sbírá design usazení řídítek, přístrojovky a ovladačů. Uchycení řídítek je totiž kryté spodní částí přístrojového panelu a celá přední kapotáž se světlem se natáčí současně s řídítky. Moderně řešené ovladače na řídítkách přitom dokázaly pojmout desítky funkcí rádia či tempomatu, aniž by působily přeplněným dojmem a nepřehlednou změtí tlačítek.

Samotná přístrojovka pak vyzařuje podobný styl jako design celé mašiny - moderní řešení dokonce se dvěma displeji, a přitom naprostá klasika s čtveřicí chromovaných budíků. Na horním displeji najdete vše potřebné pro sledování najetých kilometrů, teplotu i ukazatel zařazené rychlosti, dolní je vyhrazen ladění rádia a nastavení hlasitosti. Trochu neobvyklé je „zahuštění“ stupnice tachometru v rychlostech na 120 km/h, se kterým kontrastuje naopak dost prázdná stupnice otáčkoměru. Dalším trochu záhadným prvkem je ukazatel napětí baterie úplně napravo, u strojů této třídy na tomto místě obvykle bývá spíše ukazatel teploty chladicí kapaliny.

Po prvním vyhoupnutí do sedla a zaklapnutí stojánku si řidič okamžitě uvědomí dvě věci. První je úžasné pohodlí měkounkého sedla, tou druhou je pak dojem těžké váhy celé mašiny. Hodnota 347 kg provozní hmotnosti je sice ještě nižší než u obdobné konkurence, ale až neobvykle nízké sedlo a nízké těžiště pocitově ztěžují manipulaci na místě. To se ovšem okamžitě po rozjezdu změní ve výhodu a Cross Country již při rychlosti chůze dává jistou a ovladatelnou odezvu. Kratší postavy možná budou třeba při otáčení natahovat ruce za dlouhými řídítky, ale pro nás dlouhány je otočení na úzké silnici snadnou záležitostí. Naopak dlouháni si asi rádi připlatí za vyšší plexištítek, nízké standardní provedení sice perfektně vypadá, ale na dálnici hrne proud vzduchu přesně do hledí přilby.

Kvůli chromovanému žebrování a dovedně schovanému chladiči snadno přehlédnete, že je véčkový dvouválec Freedom® V-Twin o objemu 106 kubických palců (1737 ccm) ve skutečnosti vodou chlazený. I z toho plyne jedinečný zvuk i charakter této pohonné jednotky, a to ani nemluvím o podstatně vyšším výkonu, než jaký nabídnou konkurenční vzducháče. Zvuk motoru je podstatně tlumenější a „šeptavější“, ale přitom z něj je cítit, že skrývá mohutný zdvihový objem a pořádnou sílu. Na obrovský véčkový dvouvál je tenhle motor až nezvykle kultivovaný. Nikde žádné rázy, žádné vibrace, sametově hladké vstřikování nenachytáte při cukání motorem. V úplně nízkých otáčkách motor neprotestuje, ale také nijak bouřlivě nezabírá. Mnohem radši se ale pohybuje ve středních a vyšších otáčkách, kde řidiči vykouzlí na tváři úsměv ukrytý výkon 97 hp a krouťák 153 Nm, tedy opět o pořádný díl víc, než umí konkurence. Totální nadšení narušuje jen převodovka, která sice nabídce přesnost i dobrou odezvu a snadné nalezení neutrálu, ale řazení zde co chvíli doprovázejí pořádné kovové rány. Naopak od sekundárního převodu kevlarovým ozubeným řemenem se žádných projevů nedočkáte, tady si to sviští potichu a bez nutnosti údržby... Stačí nastavit tempomat a začít ukusovat míle - nejlépe třeba americké Route 66.

Jak už jsem zmínil, rozložení váhy a nízké těžiště dělají z téhle Victorky při zatáčení „lehkou holku“, i přes dlouhý rozvor. Jistě drží stopu, ochotně se vrhá do zatáčky, aniž by ale zavírala řídítka do zatáčky. Zkrátka na mapách si hledejte klikaté čáry, protože s Cross Country je v zatáčkách skvělé svezení. Nízké těžiště a navíc ještě hodně nízko položené sedlo (667 mm nad zemí) posílají celou mašinu při zatáčení i v nižší rychlosti do hodně výrazných náklonů. Zvláštní pocit - třeba na kruháči, kdy jedete skoro krokem, ale stroj je mohutně naklopený a každou chvíli jsem čekal, kdy začnu drhnout plotnou. Victory ale má poměrně velkou světlou výšku a drhnutí stupnou se během testu ani jednou nedostavilo. Při protahování mezi auty se příznivě projevila kombinace 130/70R18 vepředu a 180/60R16 obutá do pneumatik Dunlop Elite 3. Užší a vyšší kola pomáhají stroji rychle měnit směr a i ve městě se tak s touhle Viktorkou dá vcelku slušně přežít.

Na rozbitém povrchu se trochu rozeskákal předek a v zatáčce si mašina řekla o zpomalení, naopak zadní vzduchový tlumič s dlouhým zdvihem 120 mm pobere všechno a spolehlivě zajistí pohodlí posádky a zvláště spolujezdce, která i jinak má díky širokému, měkkému sedlu a samostatným vyklápěcím plotnám doslova na růžích ustláno. Ovšem kdo chce jezdit víc se spolujezdcem, asi by měl zvážit ještě objednání velkého zadního kufru Vision s opěrkou a madly spolujezdce.

Brzdy tak těžkého a luxusního stroje trochu překvapí absencí ABS. To možná na mokru bude trochu chybět, ale na suchu nás přední brzda plně přesvědčila o svých kvalitách, zvláště v kombinací s přední vidlicí, která se nijak výrazně nepotápí. Zadní brzdu využijete spíše při jízdě ve dvou, dávkování v jednom není tak přesvědčivé. Co se týče spotřeby, rovnou se přiznám, že jsme ji neměřili. Objem nádrže 22 litrů je zárukou důstojného dojezdu, podle internetových diskuzí členů Victory klubu se průměrná spotřeba pohybuje kolem 6-6,5 litru.

Pro řadu čtenářů možná tempomat a rádio s CD přehrávačem patří mezi zbytečnosti. Ovšem rádio a kvalitní ozvučení, které automaticky upravuje hlasitost podle rychlosti jízdy, se k image tohoto stroje perfektně hodí a projížďka za doprovodu rockové stanice má něco do sebe. Přispívá to k pocitu jízdy na ortodoxní „Americe“ s nádechem výjimečnosti. A to asi také bude hlavním lákadlem pro případné zájemce, kteří hledají ryzího amerického ducha, v tomto případě ještě obohaceného o moderní technologie z dílen mateřského Polarisu.

Technické údaje a aktuální cenu najdete pod tímto odkazem

Copyright © 2010-2016 motodenik.cz