Derbi DRD 125 – opravdové enduro?

Matěj Oliva, Foto: Filip Tichý 18.8.2011

fotka

Na trhu je celá řada osminek tvářících se jako terénní motorka. Většina z nich by ale po pár kolech na motokrosové nebo enduro trati odhodila několik více či méně potřebných dílů a začínajícímu jezdci by rozhodně moc radosti z jízdy v terénu nepřinesla. Mezi ně ale nepatří Derbi DRD.

Motorka zapůsobí na první pohled hodně mohutným a velkým dojmem. Tedy než váš zrak dojde k motoru, který jako jediný prozrazuje, že se jedná „jen“ o stopětadvacítku. Motor je uložen v trubkovém rámu osazeném velice kvalitními komponenty. O tlumení se starají USD vidlice na předku a centrální tlumič vzadu, obojí nese značku Paioli. Sedlo je tvrdé, jak se na enduro sluší, plasty houževnaté a ohebné, měly by něco vydržet - i když levý kryt nádrže už při našem testu držela pohromadě izolepa po testování jedné z redakcí.

Kola jsou obutá do univerzálních terénních pneumatik, které by měly zvládat středně těžký terén i nějaký ten siniční přesun. Po usednutí za řídítka mám pocit, jako bych seděl na dospělém enduru. Motorka je úzká, řídítka akorát široká, gripy domino padnou do ruky. Palubka je hodně minimalistická, ale je dobře vidět a ukazuje vše, co je třeba. Malé zklamání mě čeká po nastartování patnáctikoňového, karburátorem krmeného agregátu. Ten má hodně utlumený zvuk a na okolí s ním teenager moc nezapůsobí. Po prohřátí ale reagje na přidání plynu velice rychle a ukazuje svůj sportovní charakter.

Jednička zapadá, přidávám a motorka se jen zvolna dává do pohybu. Takhle by to nešlo, musím to zkusit trochu jinak - víc plynu, dýl podržet spojku a rozjezd je najednou mnohem svižnější. Od patnáctikoňového agregátu na silnici nečekám zázraky, ale když otáčky nespadnou pod šest tisíc, dá se mluvi o slušné jízdní dynamice. Silniční přesun nakonec není takovým utrpením, jaké jsem čekal. Díky vysokému a přímému posazu se motorka dobře kontroluje a jízda zejména pomalými zatáčkami je celkem zábavná.

Nás ale zajímá především to, jak se bude stroj chovat v terénu a má-li vůbec smysl se do něj se čtyřtaktní 125 pouštět. První sjezd ze silnice na polňačku jsem pojal hodně opatrně, nicméně zbytečně, podvozek je velice dobře naladěn, i když na mojí váhu by mohl být přeci jen o něco tvrdší. Při rychlé jízdě ale pobírá nerovnosti stejně samozřejmě jako nezaměstnaný sociální dávky. O něco horší je to ale ve skoku, kde tlumiče brzy dojdou na svůj limit a je slyšet cvaknutí dorazů. Jinak se ale Derbi na odskokách a lavicích chová vzorně, když máte dostatečný rozjezd, skoky nejsou žádným problémem.

Motorka se ovládá stejně jako dospělá hard endura, jediné, co DRD chybí je razantní reakce na přidání plynu, která by jezdce vytáhla z tobogánu nebo poslala do skoku. Na výjezdu ze zatáčky je třeba si pomáhat spojkou, stejně jako ve výjezdech. Na druhou stranu je třeba uznat, že jsme na testovací trati nenašli výjezd nebo pasáž, kterou by se mi nepodařilo projet. V opravdu prudkých výjezdech je sice třeba použít trojkombinaci jedničky, spojky a odrážení nohama, ale na konec jsem se vždy nějak dostal.

Čím Derbi jednoznačně vyniká, je lehkost a ovladatelnost. S motorkou si můžete dělat doslova co chcete, stačí přenášet váhu, nebo trhnout za řídítka a Derbi velice poslušě následuje Vaše přání. V neposlední řadě po nepovedeném manévru motorku v pohodě seberete. Váze pomáhá i malá palivová nádrž, která při spotřebě okolo tří litrů naturalu na sto vydrží přes 200 km, které jsem za den v sedle Derbi absolvoval.

Odpověď, na otázku, zda je Derbi DRD 125 plnohodnotným enduremje, tedy je jednoznačně kladná. Motorka má vynikající podvozek, rám a ovladatelnost. Pro terénní řádění bych uvítal ještě pár koní navíc, ale v rámci legislativních možností je patnáct koní jasný strop, přesto dokáže Derbi projet hodně a neztratí se ani na vyjížďce s daleko silnějšími stroji. Vzhledem k použitým komponentům a technice je přijatelná i cena lehce přesahující sto tisíc korun.

 reklama

Videa

Instagram




Motodenik.cz

© 2010-2018 motodenik.cz, Pointera Solutions s.r.o.