Suzuki GSR750 na českém asfaltu

Příznivci naháčů, kteří si vyberou stále populárnější třídu na rozumné hranici mezi ječivými šestistovkami a překoňovanými litry, to při výběru vůbec nemají jednoduché. Trojice japonských výrobců nabízí trojici podobně laděných strojů.

Dříve zde kralovala jen Kawasaki Z750 s úžasným motorem, ale trochu slabším podvozkem, který se ale výrazně zlepšil s v nové verzi Z750R s výborným odpružením. Pak se přidala Yamaha, když mezi osmistovky zařadila FZ8 - „sociální“ verzi naháče FZ1 s menším objemem. A jako nejnovější příspěvek zde máme právě Suzuki GSR750. Když je nejnovější, je proto nejlepší? A jak se tato novinka popere s nástrahami provozu na českých silnicích?

V otázce designu jsou si všechny tři zmíněné stroje až bezostyšně podobné a laik bude mít dost práce poznat FZ8, Z750 a GSR750. Hlavní body jako světlomet, ostrá nádrž, nahé boky či černý výfuk jsou opravdu laděné do stejného stylu. Přesto musím Suzuki přiznat, že coby nejnovější přírůstek vypadá také nejmoderněji. Na GSR750 všechno krásně ladí a navazuje a jako celek působí výrazem hodně ostrého streetfighteru! Zvláště boky a světlomet se fakt povedly a při setkání naživo vás chytnou za srdce.

Úzký zadek s diodovým koncovým světlem zase připomene něco z ostrých emocí řady GSXR, která poskytla motor. No a napůl opláštěný výfuk, to je doslova pecka, tohle je asi první černá koncovka, které nelze nic vytknout. Když se na GSR podíváte z boku, nádherně vynikne souhra bočních linií světlometu a sedla i výfuku ve stejném úhlu.

Po nasednutí si hned všimnete tuhého sedla a uvolněné jezdecké pozice. Sedlo hned naznačuje, že tady se nepočítá s žádnou velkou turistikou, na to přece máte pořídit polokapotovaného Bandita! Zato vysedávání na strany v zatáčkách sedlo podporuje skoro stejně dobře jako GSXR. Na rukou spočívá jen relativně malá váha, takže při razantnější jízdě budete mít sklony se trochu hrbit nad řídítka.

Přístrojovka obstojí i před nejkritičtějším pohledem - přehlednější uspořádání než výrazný analogový otáčkoměr doplněný displejem s ukazatelem zařazené rychlosti i tachometrem prostě nenajdete. Jako bonus zde najdete i palivoměr, no a okolo pár nezbytných kontrolek. tady opravdu není co zlepšovat a můžeme jen pochválit Suzuki, že zatím nepřešla k levnějším LCD přístrojovkám.

O technice motoru už jsme podrobně psali v prvním testu od Kevina ze Sardinie (viz výše uvedený odkaz), takže stačí jen stručně zopakovat, že základem je agregát GSXR750 K5 naladěný na 106 koní a slušný zátah od středních otáček. Precizně vyladění vstřikování nenachytáte na sebemenší nepřesnosti, přitom umí nabídnout super spotřebu do 6 litrů i při razantnější jízdě. Motor se ochotně točí, a i když nemá tu okruhovou špičku jako GSXR, zase vám ochotně přizvedne přední kolo i ve středních otáčkách. Bohužel za dokonalost se platí až moc zkroceným zvukem a taky trochu nudnějším projevem motoru, kterému schází trochu chuligánství. Například s Kawasaki Z750 se budete muset trochu víc prát, víc se nadřete při řazení a celkově třeba budete i malinko pomalejší, ale mnohem víc si užijete razantnějšího projevu i drsnější reakce motoru. U dnes testované Suzuki GSR750 se to správné nadšení z jízdy dostaví až v hodně nelegálních rychlostech, kde by to ale už zase sneslo i vyšší výkon géesixera.

Ocelový rám twin-spar i odpružení jsou rozumným kompromisem mezi cenou a výkonem a pro tuhle kategorii perfektně plní svoji úlohu. Kámen úrazu ale jsou rozbité české silnice, protože na průměrně záplatované a zvlněné státovce motorka prostě nedává tu správnou důvěru pro nějaké odvážnější tempo. Při testu jsem ještě zkoušel si trochu pohrát s nastavením předpětí odpružení, ale předvolený standard se nakonec ukázal jako nejlepší stav, se kterým ladil i pevně určený setup útlumu. Při jízdě ve městě bylo všechno v pohodě, dobře ovladatelná spojka, vzpřímená jízdní pozice i obratné řízení dělají z průletu každou aglomerací vcelku příjemnou záležitost.

Neklid na rozbitých silnicích vám Suzuki více než vynahradí, jak se dostanete na nově položený kvalitní povrch. Táhlé zatáčky ve vyšší rychlosti jsou dokonalou odměnou a jak jednou nasednete, nebudete vůbec chvít přestat, protože i motoru to v tomhle tempu mnohem víc chutná a svezení začne mít tu správnou chuť adrenalinu.

Stejně jako motor i rám jsou i brzdy někde na pomezí hodných šestistovek a ostřejších okruhovek. Přední brzda v pohodě ustojí i krizové brzdění se zadním kolem poskakujícím nad asfaltem. Zároveň to ale není žádná kousavka a začínající jezdce nepřehodí přes řídítka, když pudově popadnou páčku. Snad jen při jízdě se spolujezdcem by se hodila trochu účinnější a citlivější zadní brzda, ale s jízdou ve dvou se ú téhle mašiny asi až tolik nepočítá. Krásně zpracované zadní partie vystrčené do výšky totiž přinášejí pohodlí spíš na úrovni supersportů než cestovních naháčů.

Na závěr testu jsme z Suzuki GSR750 měli tak trochu dvojaký dojem. Tváří se jako ostrá zbraň a radikální stroj, ale nakonec je docela hodná mašina. Libuje si spíš ve vyšších rychlostech a na kvalitním povrchu, ale i rozbité silnice či městský provoz přitom ochotně skousne. Kombinace podvozku a designu by přitom byla velmi slušným základem pro litrový naháč Suzuki, o kterém se už delší dobu také spekuluje.

Podívejte se také na naši galerii Dívka Měsíce se Suzuki GSR750

Fotogalerie

Další články z rubriky:

• 
  Cestovní endura pohledem generála Pavla