KTM Duke 690 – první svezení

Jan Altner, foto: FilipT, David M. Bodlák 24.4.2012

fotka

V silniční sekci KTM dne v Bělé jsme měli možnost otestovat KTM Duke 690. Projeli jsme ho po silničkách kolem Bělé, sólo i ve dvou, no a nakonec jsme ho prohnali po motardové dráze Motorlandu Bělá a sáhli mu až na dno sil.

Tahle motorka je pro KTM poměrně hodně přelomová v tom smyslu, že se nejedná o nekompromisní nářadí pro závodníky a vyznavače adrenalinu - jak tomu u KTM zpravidla bývá - ale jde o „hodnou“ mašinu, která dostupnější cenou a větším pohodlím osloví i normální motorkáře. Oproti předchozí generaci objevíte pár kompromisů, ale vzhledem k ceně a k tomu, že duch motorky zůstává, se to dá s přehledem odpustit.

Největší designová změna je asi v přední masce. Ta je sice proti původním čočkám z pohledu individuálnosti krok zpátky, ale to je řeč peněz a většinového vkusu... Další podstatný rozdíl je v pohodlném sedlu, na kterém na rozdíl třeba od bratříčka 690SMC není problém strávit delší cestu nejen pro řidiče, ale i pro spolujezdce. Vzpřímený posaz za vysokými širokými řidítky je pohodlný hlavně v nižších rychlostech, kdy člověk nadbytečně nenamáhá ruce ani záda. Dokonalá pozice hlavně do města, ale nebude problém skousnout i nějakou tu stovku kilometrů po dálnici.

Na motoru se naštěstí nešetřilo, a tak vás čeká už pod třemi tisíci otáček velmi slušný zátah. Čtyřtaktní jednoválec nabízí sedmdesát koní a v celém rozsahu otáček je průběh plynulý a přitom drze výbušný. Přenos na zadní kolo koriguje antihopingová spojka, takže z jednoválce je najednou hodný pomocník, kterého nerozhodí ani nešetrné podřazení.

Převodovka je odstupňovaná spíše pro běžný provoz, rychlostní stupně jsou nastaveny dál od sebe. Při rychlostech okolo stotřiceti tedy nemusíte motor přehnaně točit a stačí pohybovat se mezi čtyřmi a pěti tisíci otáček. Elektronické dávkování plynu systémem „by ride wire“ funguje výborně a málem jsem ani nepostřehl, že motorce chybí klasické lanko. Vibrace motocyklu jsou sice o něco tlumenější než u předchozí generace, ale stále výrazné, což je však vlastnost jednoválce tohoto charakteru. Vibrace stěžují pohled do zrcátek a ani do rukou nejsou v některých otáčkách moc příjemné, ale to je jen malá daň za radost z jízdy, jakou vám motorka poskytuje a řada lidí si bude i tuhle stránku projevu motoru spíš pochvalovat.

Koncovka výfuku má drsný zvuk, který vás ubezpečí, že nesedíte na žádném ořezávátku. Po seznámení s motocyklem ve mně vzbuzovala nedůvěru jednokotoučová brzda, ale po otestování musím uznat, že svou práci odvádí čtyřpístkové Brembo dobře. Na rozdíl od konkurenčních šesti- a sedmi-stovek je totiž Duke neuvěřitelně lehoučká a obratná motorka. A těch 30-40 kg (!) úspory hmotnosti proti běžným naháčům pak bohatě ukočírujete i s jednokotoučovou brzdou a razance brzdění je ještě mnohem větší.

Testovaný Duke mne trochu překvapil svou tvrdostí na rozbitých silnicích, ale o to lépe se choval na kvalitní vozovce. Přikládám to tvrdě nastavenému odpružení WP, které je však stavitelné a určitě by se dalo změkčit, to ještě důkladně vyzkoušíme v připravovaném redakčním testu.

Celkově byl stroj výborně ovladatelný a jeho manévrovatelnou je příkladná. Na to má samozřejmě podstatný vliv i fantastická suchá váha 150 kg s kterou není ani 70 koní žádným handicapem! Komu je to málo, může si Duka pomocí power parts „vytunit“ a srazit váhu ještě o deset kilo a nahnat do motoru dalších deset koní a získat tak pořádnou bestii.

Závěrem nezbývá než konstatovat, že Duke i přes své „zcivilnění“ zůstal dravou a zábavnou motorkou a jízda na něm je silně návyková. Tak bacha, ať na něm taky „neujedete“!

Další články z rubriky:

    

    Videa

    Instagram

    
    

    Motodenik.cz

    © 2010-2019 motodenik.cz, Pointera Solutions s.r.o., supported by AmbitionPro, s.r.o.