Moto Guzzi Stelvio NTX 1200

Matěj Oliva, Foto: Autor, Tereza Kubátová 23.5.2012

fotka

Dalo by se říct, že nejnovější cestovní enduro od Moto Guzzi zraje jako víno. Zatímco z první generace jsme byli tak trochu rozpačití, současný poslední model už je dokonale vyladěný a může se rovnat těm nejlepším ve své třídě. Jeho schopnosti jsme se vydali otestovat na 1300 km dlouhý víkendový trip do Polska se svezením na písečných dunách.

Verze NTX k cestování vyloženě svádí. Máte tu totiž vše, co vás může napadnout. K dispozici jsou dva hliníkové kufry, kryt motoru, vyhřívané rukojeti, zásuvka na 12V, padací rámy a mlhová přídavná světla. K tomu standardní velké, výškově nastavitelné plexi, široké a pohodlné sedlo a není, co by vám chybělo.

Poslední generace Stelvia dostala novou elektroniku, která celé motorce hodně prospěla. Motor má nový management a do bezpečnostní výbavy přibyla k ABS také kontrola trakce. Stejně jako ABS jde vypnout, jen to bez návodu napoprvé asi nezvládnete. Ale i ovládání palubních přístrojů se u Guzzi hodně zlepšilo.

Na cestu!

Naložili jsme věci pro dva na celý víkend a vzhůru na sever. Motor má klasický projev, na který jsme u Guzzi zvyklí, včetně vyšší mechanické hlučnosti, která ale k velkým italským twinům prostě patří a mně osobně se líbí. Oproti etalonu této kategorie - konkurenčnímu BMW - se inženýři u Guzzi tolik nezabývali kompenzací efektu podélné kliky, takže při přidání plynu na místě ucítíte slabé cuknutí vpravo. Za jízdy už tuhle skutečnost téměř nevnímáte, jen pocitově alespoň podle mě padá Stelvio lépe do pravých zatáček.

Co oceníte při dálničních přesunech je výborná ochrana přední kapotáže. Plexi bylo i na mých 186 cm akorát a odklánělo vzduch na horní hranu přilby. Dobrému proudění pomáhají i plexi deflektory na boku kapotáže, které odklání vzduch od nohou. Kolena pak máte schovaná za válci. Dobře je na tom i spolujezdec, který má k dispozici velká pohodlná madla a široké sedlo. Stupačky jsou rozumně vysoko a není problém na Stelviu urazit několik set kilometrů v kuse. Rozumná přesunová rychlost se pohybuje okolo 150ti km/h, velký motor by samozřejmě jel daleko víc, ale ve vyšší rychlosti přijdete o to pravé pohodlí a stabilitu.

Dálnice ale není to pravé místo, kam byste se Stelviem chtěli vyrážet. Daleko větší zábava je s motorkou v táhlých zatáčkách na okreskách. Díky širokým řídítkům je ovládání velice přesné a i v utažených zatáčkách se dá s motorkou pohodlně proplétat. O něco horší je to ve městě. Kufry na NTX jsou hodně široké a přesahují přes řídítka, projet kolonou tak není úplně jednoduché. Vysoká hmotnost motorky není překážkou, jakmile se dá stroj do pohybu, je manipulace i v nízkých rychlostech velice snadná.

Průběh výkonu velkého dvouválce je překvapivě sportovní. Osmiventilový motor nemá příliš silné spodní pásmo otáček a nejlépe se cítí nad 3000, kde je cítit znatelný zátah bez zbytečných vibrací. Ten pokračuje lineárně až k omezovači. K využití výkonu je třeba přesná převodovka, ta je u Guzzi tradičně trochu hlučnější, ale vždy zařadí přesně bez falešných neutrálů a vypadávání rychlostí. Testovaný stroj byl navíc sotva zajetý a po pár tisících se chod převodovky pravděpodobně ještě zkultivuje.

Samostatnou kapitolou je elektronika. Stelvio dostalo propracovanou kontrolu trakce, která rozhodně zvyšuje bezpečnost jízdy. Velký dvouválec totiž při nešetrném přidání nebo ubrání plynu rád trhá zadní kolo do smyku. Kontrola trakce funguje velice citlivě a zasahuje až na hraně. Nepříjemná byla jen při rychlé jízdě po hodně rozbité cestě, kde začalo zadní kolo odskakovat a ATC rychle utnulo stroj v rozletu. Jinak podvozek funguje příkladně a zvládá i hodně ostrou jízdu.

Do bahna

Stelvio spadá do třídy „Cestovní Enduro“, no a i když už se sem řadí v podstatě vše, co má rovný posez, není špatné se zkusit projet terénem. Vydali jsme se do Blezowské Pustiny v Polsku, kde jsou kilometry písečných plání a nesčetně cest, kde může Stelvio vyniknout. Na cestovních Metzeler Tourance to s tím vynikáním sice není až tak slavné, ale zkusit jsme to museli. Největší překážkou jízdy v terénu je samozřejmě hmotnost, což na písku platí dvojnásob. Při troše opatrnosti jsme ale projeli každou cestu, kterou jsme našli. Stelvio při dobrém obutí bez problémů zvládne šotolinové cesty i polňačku k chalupě, ostrou jízdu po motokrosové trati ale rozhodně nečekejte. Výhodou jsou rozhodně padací rámy a kufry, které zabrání poškození motorky při odložení.

Závěr

Se Stelviem jsme najeli 1400 kilometrů a rozhodně to stálo za to. V Moto Guzzi urazili velký kus cesty a dotáhli své cestovní enduro k dokonalosti. Letošní model může směle konkurovat GS od BMW, ostatně BMW už se také netají tím, že aby udrželo náskok, chystá kapalinou chlazený motor do nového GS. Model NTX má hned v základu vše, co byste mohli na cestách využít. Potřebovat nebudete ani moc paliva, na rozdíl od první generace, která se jen těžko dostávala pod 7 na sto, letošní Stelvio jezdí při vcelku sportovní jízdě za 5,5!


Technické údaje


 reklama

Videa

Instagram

 reklama

Motodenik.cz

© 2010-2017 motodenik.cz, Pointera Solutions s.r.o.