Moto Guzzi V7 Stone

Marek Hrodek, foto: FilipT 25.7.2012

fotka

Tak trochu moderní retro? Ano Guzzi má tohle přesně tenhle model - pro lidi, kteří se nechtějí moc krčit za řidítky a honit se za rychlostí, ale přesto si užít tu pěknou chvilku na silnici. Letošní model doznal menší změny jak v oblasti designu i větší změny na motoru.

Tahle motorka už u zrodu měla něco do sebe, co se jen těžko definuje na papír. Stačí jen pochopit motor s rozevřenými válci, hlavně jeho styl a charakter… No, prostě se to na ní musí zažít. Rukou přejet po sedle a nádrži, lehce dosednout a stisknout startér. Pak to člověka, který má alespoň trochu stroje rád, lapne a bude se do sedla těšit.

Řidič má před sebou dva jednoduché budíky, na kterých je vidět i LCD displej a na něm pár užitečných hodnot jako teplota vzduchu nebo hodiny, ale hlavně koleny svírá kovovou nádrž. Ta byla u předchozích soukmenovců V7 plastová, tady je pořádný plech. Odpadá tedy problém co s magnetickým tankvakema tolik nehrozí ošoupáním barvy, jak jsem to zažil dříve..

Také stavitelné zadní tlumiče jsou novinkou u tohoto modelu. Za sebe mohu říct, že je to krok správným směrem, ale stejně to není žádné sportovní náčiní. Stroj při razantnější jízdě stejně cvakne o dorazy a na horší cestě řidiči pěkně „naklepe řízky“. Tohle je úděl rodiny café racerů, které umí s nedostatků udělat přednosti a nabídnout požitek ze svezení s trochou nepohodlí. V nové verzi jsou také odlehčená kola a na celkové úspoře 3kg oproti předchozímu modelu se podílí hodnotou 2,3 kg - ovšem na tom nejdůležitějším místě, tedy v neodpružených hmotách.

Změny na motoru

Designově se změnila víka a válce motoru, ale celková koncepce je samozřejmě stejná. Jenže výrobce udává změny u více než 2/3 dílů motoru. Přepracován je spalovací prostor, zvětšené sací ventily, také se zvýšil kompresní poměr. Úplnou novinkou je jedna škrtící klapka pro oba válce, která distribuuje směs do Ypsilon potrubí. Výrobce udává vyšší výkon a to 51 koní při 6200 ot/min. A nejvyšší kroutící moment byl posunut až na hodnotu 5000 ot/min a nyní má hodnotu 58 Nm.

Jak to jezdí

Stroj je už na místě lehce ovladatelný a těch 179 kg provozní hmotnosti opravdu působí jako těžší kolo. Po nastartování si motor zahudruje a pak se za tikotu ventilů líně převaluje na volnoběh. i tady je důležité nechat stroj prohřát a netrápit studený motor, který pak má tendenci chcípat a kuckat. Po cca 3 min prohřátí (nasadit helmu, rukavice, dopnout bundu) je prost všech těchto neduhů a má se v rámci této kategorie čile k světu.

Lehčí ovládání spojkové páčky je to, co ocení každý. Ale méně hlučnější a přesnější převodovku jsem ani moc nezaznamenal. Jednička klapla stejně hlučně a další kvalty zaskakovaly bez problémů jako u předchůdkyň. Ovšem musím pochválit, ani jednou jsem nenarazil na problém zvaný falešný neutrál, takže vyšší přesnost tam přeci jen je.

Posaz na širokém a rovném sedle je ergonomicky čistý a jen postavy nad 195 cm budou mít s koleny trochu problém. Na mě to bylo snad ušité, takže solidní pocit „vplutí do židle“. Rychlost, s jakou se sžijete se strojem, je okouzlující. Vše je tam, kde to čekáte a v dosahu. Takže spojka, jedna, plyn a jedem… řazení probíhá lehce a pokud motor vytočíte až k pěti tisícům, řazení opět provází nepatrné pohupování do strany, jako když na místě přidáte plyn.

Na okreskách je V7 jako ryba ve vodě, rychlosti do stovky jsou ideální, ale pocitově se musí motor více točit, protože kroutící moment je posazený výš, dříve vrcholil někde u tři a půl tisíce. Ted je škoda hnát ručíčku až na pět tisíc, aby bylo znát, že to jede. S tím přicházejí menší vibrace, které motor rozdává do každého konečku stroje. Chvíli do stupaček, chvíli do do řidítek. Prvních sto kilometrů je z toho člověk nadšený, ale po 450km za den už tolik ne. Ovšem uznávám, že málokdo si takové porce na tomto stroji bude ordinovat, jde spíš o mašinu na požitek z kratších cest.

Při pohodové cestovní rychlosti, kdy ručička tachometru nevyleze nad 120, se dá spotřeba udržet na výborné hranici 4,2L/100km(spíše níž). Pokud se snažíte zjistit, jestli ručička tachometru vydrží i dlouhodobě nad 160tkou, je spotřeba jen lehce na 6,1L. Ale i tak se 22litrovou nádrží ujedete bez tankování nezvykle mnoho kilometrů, mě se povedlo právě 350 km a stále se kontrolka rezervy nerozsvítila.

Přední brzda pobere celkem dost, i když se na ní musí použít více než dva prsty jak jsem zvyklý a trochu mi chyběla možnost si páčku nastavit. Být jen o pár milimetrů dál od řidítka, musel bych přehmatávat. Zadní brzda má tendenci se při zašlápnutí bloknout, takže na ni opatrně, ale je dobré v určitých chvílích si s ní vypomoci a při jízdě ve dvou bude dobrým pomocníkem.

Stroj je poctivá práce a je vidět odvedené řemeslo. Stále „trpí“ na zhoupnutí doleva při přidání plynu a není to na škodu. Okamžitě víte, na čem sedíte, a v podstatě tento charakter je deviza, která se neopouští. Mám pocit, že je to ponecháno schválně a konstruktéři to tak nepotlačují jako u jiných značek, třeba soudruzi od vrtule… To samé platí pro projevy kardanu, i tady se občas ozve hučení nebo cuknutí, ale i tady to stroji rádi odpustíte a jen to zesílí dojem z projížďky.

Moto Guzzi V7 Stone mi nabídla i netradiční zážitek, kdy stroj najednou začal být dost hlučný. Oblezl jsem u benzinky snad vše a na volnoběh bylo vše v pořádku. Přesto při přidání plynu to u válců zarachotilo, jako když se odpalují petardy. Nakonec stačilo dotáhnout kolena výfuku, těsnění totiž dotažené za studena neudrželo tepelnou roztažnost a jízdou se matky lehce povolily. Po rozbalení nářadíčka bylo vyřešeno za 3 min. Musím přiznat, že mě to ani nenaštvalo, jen jsem si vzpomněl, jak jsem tohle u Jawky dělal každých 500km o po cestách opravoval a dotahoval...i tuhle vzpomínku mám rád. Tady to byla jediná drobnost za celých 800 km co jsem na stroji najel a majitelé tohoto modelu mají šanci se s tím setkat asi jen při zajíždění...

Závěr

Moto Guzzi V7 Stone rozdává pocity, které měly možná jezdci před pár desetiletími, kdy stroj byl prost elektronických systémů a syrovost stroje dává dojmy jedinečného zážitku. Tady jasně vede osobitost a design. Chybí koně a kroutící moment je možná až moc vysoko, ale přesto je to něco, co čistí hlavu a předává výbornou náladu. Pro pocit ještě většího retra a trochu zavodních genů jsou tu její soukmenovci Speciál a Racer. A každý je o tom samém a přesto o něčem lehce jiném.

Technické údaje a aktuální cenu najdete na pod tímto odkazem.

Videa

Instagram

Motodenik.cz

© 2010-2017 motodenik.cz, Pointera Solutions s.r.o.