Bimota DB6 R Delirio – luxusní svezení

Všechny dnešní motorky jsou dobré, pěkné a na většinu z nich se v redakci těšíme. Někdy se ale poštěstí usednout do sedla něčeho výjimečného a co by mohlo být více výjimečné, než právě italská Bimota, po všech směrech perfekcionalistický stroj plný zajímavých řešení a hlavně emocí!

Bimota po svém znovuzrození vsadila především na agregáty Ducati, na kterých má momentálně postavenou celou modelovou řadu, ať už se jedná o vzduchem chlazené jedenáctistovky, nebo superbikové testastretty. Až dosud byly Bimoty především kapotované supersporty, ale je jasné, že naháč může mít na trhu daleko větší úspěch, takže přišla DB6 (Ducati – Bimota – šestá). Základem je motor Ducati 1100 s dvouventilovou technikou a suchou spojkou, která je na Bimotě navíc otevřená. Okolo něj je postavený trubkový rám kombinovaný s frézovanými díly z hliníku. To dělá konstrukci opravdu výjimečnou.

Bimota není jen tak poskládaná z dílů různých výrobců, vše je uzpůsobeno konkrétně pro italskou manufakturu, takže logo dynamického písmene b najdete na všech komponentách včetně podvozku, brzd, nebo víčka nádrže. Zpracování motorky je naprosto perfektní, jediný detail, který nás trochu zklamal byla viditelná kabeláž v přední masce. U takto luxusního stroje to trochu kazilo dojem. Jinak opravdu není co vytknout a ani největší rejpal by tu asi nic nenašel.

Testovaná motorka byla navíc ve verzi R, tedy s celou řadou karbonových doplňků, které jednak snižují váhu stroje, ale hlavně hodně dobře vypadají. Na motorce najdete řadu nádherných detailů, jako jsou brýle přední vidlice, karbonový kryt stojánku, nebo třeba zadní kyvná vidlice trubkové konstrukce bez přepákování. Přes spoustu designových a technických lahůdek působí motorka hodně uceleně a kompaktně, což oceňujeme.

Posez zdaleka naní tak pohodlný, jak by se na první pohled mohlo zdát. Tvrdé utopené sedlo vás usadí spíše do motorky, než na ní a nízká, ale dost široká řídítka nakloní dopředu. K tomu jsem čekal hodně vysoko umístěné stupačky, ty jsou ale velice přirozeně a příjemně usazené. Start dvouválce je sám o sobě rituálem a jeho zvuk v kombinaci s otevřenou spojkou nemůže nechat nikoho chladným. Ačkoliv je ovládání spojky hydraulické, je spojka dost tuhá a popojíždění po městě je pro zápěstí dost strastiplné.

Naopak na jedničku fungují monobloky Brembo v kombinaci s radiální brzdovou pumpou. Takový nástup brzd jsem u žádného naháče nikdy nezažil a něco mi říká, že ani dlouho nezažiju. Přes hodně kousavý nástup se dá brzda velice dobře dávkovat a podvozek dá včas vědět, když má na mále. Na nějaké ABS a podobné systémy zapomeňte, pokud neumíte brzdit, nemáte na Bimotě co dělat.

Pokud bych měl jedním slovem charakterizovat jízdu na Bimotě, napadne mě slovo „přesná“. Bimota reaguje na povely jezdce okamžitě. Pokud do zatáčky najedete dobře, odměnou bude perfektní průjezd, ze kterého budete mít radost další dva kilometry, pokud ale ne, motorka nic neodpustí. Rám je perfektně tuhý a o nějakém kroucení nemůže být řeč. Díky nízkému posazu máte pocit, že jste součástí motorky, což je pro rychlou jízdu ideální.

Bimota je především sportovním strojem a tomu je přizpůsoben i podvozek. Pokud máte pod koly kvalitní asfalt, jízdu si neuvěřitelně užijete, ale třeba přejezd centra Prahy je peklo, rány dostáváte jak do řídítek, tak do pozadí a motorka ve výletním městském tempu nefunguje, což dává vědět i spojka a motor. Nepříjemný je tu i hodně malý rejd. V krizových situacích často může pomoct tlumič řízení, který byl na Bimotě hodně cítit a nenechal nám nikdy řídítka jen v náznaku rozkmitat.

Na silnicích tedy tento italský skvost uspěl a nás na konci srpna čeká ještě jeho okruhová premiéra. Uspěje i tam?

Fotogalerie

Další články z rubriky:

• 
  Cestovní endura pohledem generála Pavla