KTM MX 2013 – Orange heaven

Matěj Oliva, Foto: Radek Lavička, David M. Bodlák 10.9.2012

fotka

Uteklo to jako voda, ještě jsme se nepřestali divit nad novými KTM 2011 a už je tu zbrusu nová modelová řada, která přináší opět hodně zajímavé novinky a hlavně jízdní dojmy. Ty jsme vyrazili nabrat na trať ve Vranově u Brna.

Každý rok se nám zdá, že jsou KTM už dokonalé a každý rok nám Mattinghofenští znovu vytřou zrak. A podařilo se jim to i letos. Sama KTM ale novou modelovou řadu neprezentuje jako nijak revoluční a novinky se nesou spíše ve stylu drobných změn a malých, jednoduchých úprav. Což je pro KTM typické, nejsou tu třeba revoluční experimenty, jako třeba obrácený motor, prostě vše funguje a továrna to jen dolaďuje k dokonalosti.

Úpravy se týkají především rámů a podvozků. Všechny KTM modelového ročníku 2013 mají zcela přepracované tlumiče WP. V těch je nový olej, který by měl udržovat konstantní vlastnosti i při vysoké teplotě, ke které dochází ke konci závodů, kde se většina olejů přehřeje a začíná ztrácet své vlastnosti. Pracovalo se i na rámu, který by měl být zase o něco tužší a stabilnější při přejíždění rolet a nerovností. Čeho si ale všimnete hned na začátku je nový design. Ten souvisí s novou ergonomií, airboxem a zajímavým předním blatníkem. Ten má jednoduchý důvod. Testovací a závodní jezdci KTM si přáli, aby se blatník při jízdě nehýbal ze strany na stranu a oni měli přehled, kam směřuje přední kolo. No a tak se nový blatník ani nehne.

S novou ergonomií souvisí také jiný tvar a profil řídítek, který vznikl rovněž na popud závodních jezdců. Na řídítkách jsou navlečené nové gripy, ale to už je celkem detail. Zajímavější je výfukový systém, který využívá expanzní nádobku na svodu a podle KTM už nejde vyrobit lépe, což prý dělá vrásky na čele panu Akrapovičovi.

Motory

Změnám se nevyhnuly samozřejmě ani motory. Největší 450 i nadále zůstává jednovačková, což je dobře, má ale nové kartery, které jsou menší a lehčí, také tolik nevystavují motor terénu. Všechny čtyřtaktní agregáty ale definitivně přišly o startovací páku! U 450 je přepracovaná hlava a lehčí píst, motor by tak měl být točivější. Tomu pomáhá i snížení hmotnosti rotujících částí o 0,8 Kg! S tím souvisí i posunutí omezovače a zvýšení maximálních otáček, ve kterých byl posílen výkon. Ten je u 450 60 koní a točivý moment 50 Nm.

Obdobné změny se udály i u 250 a 350, kde motory budou dosahovat vyšších otáček a nižší hmotnosti. Je tu i navýšení výkonu, konkrétně na 54 koní u 350 (+4 koně) a 45 koní u 250 (+5 koní). Ladili se i detaily, jako palivový filtr u vstřikovače, zdvihátka ventilů.

Do sedla

Ve Vranově jsme k mému potěšení neměli k dispozici celou trať s náročnými vysokými skoky, ale jen její část, druhá polovina byla zasvěcena enduru. I tak tu ale nechyběla lavice, několik odskoků a oblíbený skok přes horizont s dlouhým dopadem. K tomu rovinky a zatáčky snad všech profilů na rovině i s tobogánem.

První jízdu jsem absolvoval na 350, kterou jsem sedlal přes den ještě několikrát, protože tahle motorka mi jako hobíkovi prostě sedí. Vyhovuje mi její ovladatelnost spojená s dostatečným výkonem, který vyžehlí nějakou tu chybu, ale zase zbytečně neunaví. V sedle mě jako první nadchla ergonomie, nová řídítka spojená s upraveným posezem a hlavně užší stavbou dovolují mnohem lepší pohyb na motorce. Není problém rychle přesednout na nádrž až k řídítkům a zase se rychle přesunout až na zadní blatník. Tady se inženýrům v KTM opravdu dařilo.

Kolegové si trochu stěžovali na příliš tvrdý podvozek, já jsem byl se svými 90ti kilogramy naprosto spokojený a KTM pode mnou dokázala pobrat rychlé malé rolety i doskoky na rovinu. Tradičně dobré jsou brzdy, které mají citlivý nástup a dobře se dávkují. I v další generaci tedy KTM SX 350 F zůstává strojem, který uspokojí hobby jezdce, začátečníka, ale i profesionála, motorka dokáže být přívětivá, ale i zatraceně rychlá, každopádně se chová vždy předvídatelně a mě osobně dokáže výborně bavit!

Výborně se mi ale jezdilo i na letošní 450. Ta má kromě změn na motoru i přepracovanou převodovku, která dělá jízdu plynulejší. Celou trať objedete na dvojku, nebo trojku a motor se silným krouťákem vytahuje čtyřipade ze zatáčky dost razantně. Překvapivě se ale nemusíte bát žádného brutálního nástupu, který by vás někde vyškolil, Čtyřipade zatahuje naprosto lineárně od nejnižších otáček až po omezovač a nestalo se mi, že bych měl na zadním kole víc výkonu, než jsem původně chtěl. Hodně znát to je ve výjezdech ze zatáček, ke je motorka stabilní a nestane se, že by zadní kolo létalo ze strany na stranu a motorka nezrychlovala. Stejné je to i na skoku, prostě přijedete, pod nájezdem přidáte a pak už jen kontrolujete plynem úhel letu. Papírově není nárůst výkonu oproti 350 nijak dramatický, nicméně realita je jiná a vezete se hlavně na vlně krouťáku, který je hutný v celém otáčkovém pásmu.

Nová 250 F byla k dispozici jen jedna, takže se na mě dostalo až úplně nakonec a skoro by se chtělo říct „nejlepší na konec“. Ano, koně tu trochu chybí a musíte se sakra snažit, aby byl motor alespoň v poslední třetině otáček, pak je ale jízda úžasně svižná, motorka vás nutí jet aktivně, lehce se ovládá a odpustí kdejakou chybu. Jediné, co vám neodpustí je špatné řazení, jakmile motoru klesnou otáčky, ze zatáčky vás prostě nevytáhne a soupeři se přeženou okolo. Kdo je ale zvyklí z dvoutaktu, ze kterého se na 250 většinou přechází, nebude mít problém. Podvozek a rám pracují perfektně a na motorku jsem si zvykl během pár zatáček, no a co ten blatník? Fakt se ani nehne! Chvíli je to celkem zajímavý pocit, pak si zvyknete a možná to i nám hobíkům k něčemu je.

Dvoutakt má stále smysl

Musím se přiznat, že ač v enduru dvoutakty vyhledávám, na motokrosu se mi do nich moc nechtělo. Motory mají stejné jako předchozí generace, takže jen jeden test, který ale rozhodně stál za to. Vytáhl jsem oblíbenou SX 150, která je pro mě asi ideálním náčiním, má čitelný nástup výkonu i dost koní, aby vás dobře svezla. To co platilo na 250 F tu platí dvojnásob, musíte řadit, řadit, řadit, motor musí být v poslední čtvrtině otáček, kde má dost silný zátah, který ale není nijak ucukaný a dá se plynule dávkovat. Na dvoutaktu mi trochu vadil tuhý plyn, který dost unavoval zápěstí, navíc na 2T přidáváte a ubíráte jako nikde jinde. Fascinující je ale lehkost, se kterou se stopadesátka ovládá, jede kam si zrovna vzpomenete, mění směr naprosto hladce a na skoku si s ní můžete dělat co chcete. Pořád tedy platí, že dvoutakty žijí dál a je to dobře! Buď me tedy KTM vděční, protože většina výrobců už dvoutaktní produkci definitivně zastavila.

Video

 reklama

Videa

Instagram




Motodenik.cz

© 2010-2018 motodenik.cz, Pointera Solutions s.r.o.