Kawasaki ER-6n a ER-6f - zábava především

FilipT, Martin Houška 27.9.2012

fotka

Nová verze populární řady ER6 se zdvojeným trubkovým rámem i kyvkou je zase o pořádný kus lepší. Ale co je hlavní, je zase o kousek nejzábavnější - tohle už není jen naháč, tohle je funbike!

Až když vedle sebe postavíte starší a novou verzi, zjistíte, že jde vlastně o úplně novou motorku s navazujícím designem. Tedy aspoň v případě naháče, u kapotované cestovnější verze je design komplet nový po vzoru současných supersportů od Kawasaki, ke kterým se řadí i pěnou zelenou metalízou. Kapotovaná verze má určitě také své výhody, ale celkový charakter stroje míří spíš ke kratším vyjížďkám s neuvěřitelnou porcí zábavy, tedy naháčům.

Musím přiznat, že pro mě osobně byla ER6 vždy hlavně o té nahaté verzi se sympaticky vypouklým světlometem, který skvěle vynikne zvlášť v námi testované žluté barvě. Je hodně znát, že se před sebou máme již třetí generaci této řady. Nový model je zase o něco agresivnější a má čistší linie, které skvěle vyzdvihují řešení rámu i zadní kyvky z dvojité ocelové trubky.

Nádrž dostala v přední části plastový překryt, samozřejmě zůstaly charakteristické znaky, kterými se řada ER v době svého vzniku pořádně zviditelnila - odpružení zadního kola vyvedené na bok motocyklu a výfuk dole pod stupačkami. Možná je trošku škoda, že se směrovky přestěhovaly z bočních krytů chladiče na klasické stopky vedle světla, tady asi dostalo přednost levnější řešení z hlediska výroby ale i z hlediska případných oprav. ER6 je hodně vyhledávaná mašina i pro začínající jezdce přecházející ze stopětadvacítek a boční kapoty s blinkrem byly příliš „na ráně“.

Jak se vyhoupnu do sedla, v případě N-aháče i kapotovaného eFka musím ocenit téměř dokonalou přístrojovku. V obou případech má stejný základ, ale pokaždé vyzní úplně jinak. Dominuje velký analogový otáčkoměr - to je po úletech s digitálním ukazatelem u předchozích verzí rozumný krok! Na displeji najdete všechny zbývající údaje, v této třídě i docela luxusní doplněk v podobě údaje o zbývajícím dojezdu na nádrž.

Jako u všech nových Kawasaki i zde můžete jet „na spotřebu“ s pomocí indikátoru Eco - ten svítí, pokud jedete pod 6tis otáček a máte plyn jen zhruba napůl otevřený. Klidně tak můžete brázdit dálnice stotřicítkou, stále pojedete Eco. Hodně tady ale chybí ukazatel zařazené rychlosti, to je v této třídě vyhledávané začínajícími jezdci dost užitečná věc.

Po stránce ergonomie jsem musel nechat posouzení na menším kolegovi. Kawasaki ER-6n prostě není pro větší jezdce a se svými dvěma metry jsem vypadal jak vosa na lentilce. Cestovní eFko je na tom o něco lépe, ale i tak si musíte dávat pozor, abyste na motosrazu nezaparkovali třeba vedle V-Stroma 650, protože Kawa bude vypadat jako minibike. I přes kompaktní rozměry, které oceníte třeba ve městě nebo manipulaci na místě, jde o solidně pohodlné mašiny. Pohodlné sedlo zvládne i týdenní dovolenou v sedle, výhled do zrcátek je sice jen na průměrné úrovni, ale zase zrcátka netrčí tolik do stran a při průjezdu mezi stojícími auty jste v pohodě.

Mačkám startér a ozývá se radostné zařvání řadového dvouválce. Ten zvuk si díky uložení výfuku pod motorkou mnohem víc užijete než u mašin s výfuky klasicky vzadu. Je to hodně znát i za jízdy, navíc to příznivě ovlivňuje rozložení hmotnosti. Jen na křižovatce vás občas překvapí, že vám na nohu foukne z výfuku...

Motor je téměř shodný s loňskou verzí, ale i tady se dost vylepšovalo a měnilo se jeho mapování. A je to znát, mašina je ve středních otáčkách ještě uhlazenější a umí nabídnout dostatek síly na pořádné svezení v ostřejším rytmu. Při cestovním tempu není nutné nijak často podřazovat a vesnici v klidu projedete na pětku a levačkou můžete spolujezdkyni ukazovat pamětihodnosti ;-) Zvuk motoru ale neustále svádí k tomu, abyste ho pořádně roztočili a změnili cestování v menší závod.

Odpružení u nové řady ER6 se díky vyšším zdvihům a trase odpružení podstatně lépe vypořádá s nerovnostmi a tuhle mašinu lze nyní jednoznačně doporučit na rozbité české silnice. Podvozek se v pohodě vypořádá s nároky kladenými výkonem 72 koní, umí rychle změnit směr a kličkovat v provozu. Až když začnete víc tlačit na pilu a rvát ER6 do větších náklonů, mašina se trochu rozhoupe a sama vám jasně naznačí, kde je rozumná hranice a na co už byste si radši měli pořídit Ninju. Brzdy také odpovídají celkovému zaměření této řady, i když tady jsem osobně čekal nějaké zlepšení, tyhle mašiny totiž umí tak krásně vylákat k svižné jízdě, že by si trošku ostřejší brzdy zasloužily.

Oba stroje Kawasaki ER-6n a ER-6f umí skvěle plnit i úlohu praktického a cenově dostupného dopravního prostředku třeba na dojíždění do práce - spotřeba kolem pěti litrů, dojezd kolem 300 km na 16litrovou nádrž, nízké provozní náklady. K tomu připočtěte pohodlné svezení i se spolujezdcem, který má slušné pohodlí. Jen nás dost rozladilo záhadné uložení stupaček spolujezdce, které jsou kvůli potlačení vibrací hodně volné a cestují snad centimetr do strany. Asi se na to dá zvyknout, ale na začátku bude mít slečna pocit, že má nohy na mýdle. Naproti tomu jezdec je v pohodě a při jízdě ve dvou ocení dostatečný krouťák. eFkovou verzi s kufry si umím v pohodě představit jako slušnou variantu třeba na dovolenou k Atlantiku.

Kawasaki na příkladu řady ER-6 ukázala, že i tento zábavný a praktický model jde udělat ještě zábavněji, pohodlněji i úsporněji. A to dokonce za stejnou prodejní cenu, za kterou dostanete hlavně velkou porci dvouválcové srandy.

Technické údaje najdete na stránkách modelu Kawasaki ER-6n a Kawasaki ER-6f.





Videa

Instagram




Motodenik.cz

© 2010-2019 motodenik.cz, Pointera Solutions s.r.o., supported by AmbitionPro, s.r.o.