Ukrajina a Černobyl

Matej Oliva 1.1.2009

fotka

V lednu jsem vyměnil jawu 350 za KTM a samozřejmě padlo rozhodnutí někam vyjet. Vzhledem ke zkušenostem padlo rozhodnutí na Ukrajinu. Plán byl projet Karpaty a dále jet na Kyjev a Černobyl. Času jsme měli 14 dní. Z původního počtu 5ti účastníků jsme vinou nedovolených dovolených, technických problémů a podobně zbyly jen dva. Já na LC4 Adventure 2003 a Jirka na 2005.

Den1. 360 Km

Je pátek ráno, sháním poslední věci na cestu, montuju na motorku padáky, kufry, snažím se do nich vše narvat. Beru benzín akorát na cestu do Prahy a z Popradu na ukrajinskou hranici, dál už by měl být levný benzín. V Praze nakládám moto do autovlaku a i přeš trochu toho chaosu se daří. Ráno vykládám v Popradu a vyjíždím směrem na Košice. Za pár Km mě GPS navádí na vesnici, kde se máme s Jirkou, který jel ze Šumperka, sejít. Trochu poprchává, ale nic hrozného, na Ukrajině prý už ani nekápne. Setkáváme se bez problémů a po pár hodinách zastavujeme u hraničního přechodu Ubĺa, který je zavřený. Sjíždíme tedy na jih a překračujeme hranici v Užhorodu. Na první benzínce měníme peníze v kurzu 675 Hřiven za 100EUR a bereme plnou za 4,60 hřiven. Dále jedeme směrem na Volosjanku, spíme kousek od hlavní silnice na pastvině.






Den2. 151 Km
Ráno jsme probuzeni psem místního pastevce, hodíme řeč, tradičně vylijeme pivo z kufru a razíme dál směr Volosjanka, odsud konečně vyjíždíme do vytouženého terénu, Jirka hází první tlamu za brodem a pokračujeme dále na Volovec. Sjíždíme do vesničky, kde dáváme nanuka a jsme pozváni na Brambory na špeku, necháváme krabičku cigaret a jedeme dále na Volovec. Tam jsme svědky kulturně sportovního dne, no za moc to nestálo, dáváme limonádu a pokračujeme na Filipec, v lyžařském centru uhýbáme dle Bebova popisu cesty po šotolině směrem vzhůru podél vleků na Poloniny, na konci normální cesty stál zaparkovaný mercedes a Ukrajinci na borůvkách.

Dál se jelo už jen borůvčím a vysokou trávou. Nahoře na vrcholech byly dokonalé výhledy na celé Karpaty, taky se tam válela láhev od rumu Božkov. Následoval sjezd zpět dolů a cesta do penzionu U lva. Můžu jen vřele doporučit, nocleh na zahradě za 5 Hřiven, výborné jídlo i obsluha za pár korun a mluví se tam česky. Tam jsme také poprvé spatřili krémovou škodu 1203. Druhá věc, kterou jsme viděli poprvé byl taky tekoucí olej z pod Jirkova válce.


Den3. 155 Km
Ráno okolo půl dvanácté vyjíždíme směrem na vodopády do Filipce, je k nim moc pěkná cesta se dvěma brody. Dál jedeme po šotolinách a horských cestách na Siněvir, kde je národní park. Cestu nám zde zkřížil kůň, obcházeli jsme ho uctivě s vypnutými motory a on nám na oplátku natáhl lano přes cestu. V Siněviru vidím po levé straně dvě postavy, jedna má na tričku napsáno motomania, zastavuji, otáčím se.
src="http://data.motoreport.cz/3/128.jpg">
Jedná se o české pěší turisty, vezeme je kousek do hospody, kde je zbytek party, hodíme řeč, doslýcháme se o nějakých magorech, co jely na poloniny na motorkách a domlouváme zítřejší odvoz na siněvirské jezero. My pokračujeme do Koločavy, kde nacházíme populární četnickou stanici. Jsme trochu zklamaní, pokoje pěkné, ale je to už přeci jen moc pro Čechy za ceny pro Čechy. Večer se jdeme projít vesnicí, ale nic moc zajímavého se nekoná.

Den 4. 111 Km
Vstáváme okolo desáté, ráno parkuje před četnickou stanicí výše zmiňovaná škoda 1203 a půl hoďky po ní suzuki 125, hodíme řeč, s posádkou auta domlouváme schůzku za dva dny na Solotvinu a razíme na Siněvirské jezero.


Cestou jsme nabrali kamarády z Čech, projíždíme stádem krav a za půl hodiny jsme u Jezera, on je to spíš takový větší rybník, ale zato s krásně čistou vodou. Dále chvíli hledáme muzeum vorařství, které celkem stojí za to, mají tam dobové oblečení, nějaké fotky, modely, atd. Na Ukrajinu nadstandard. Dále jsme pokračovali zpět do Koločavy na hřbitov, našli jsme hrob Nikoly i Eržiky a potkaly tam bandu Bramborů z Čech.

Pak následovala nejočekávanější cesta celé výpravy. Pokračovali jsme za vesnici, kde nás cesta svedla na 50m do řeky, dokonale jsem si nabral do bot, ale to bylo ještě ok, odbočili jsme z řeky do jejího přítoku a po 30ti metrech nás čekalo nepříjemné překvapení, asi 4m celkem strmé skály směrem vzhůru. To už se ale okolo seběhl dav dětí a pár větších, kteří nám pomohly doslova vytáhnout motorky nahoru. Dostali pivo a cigarety. Dál byla cesta celkem bez problémů, nepršelo, takže obávané úseky byly sjízdné až na cesty s velkými kameny. Vyjeli jsme pod první nižší televizní vysílač, ze kterého vyběhl místní, který se již těšil na další divadlo. Před týdnem tam prý byly EXC 525 a byly za 5 minut nahoře. My to zvládli za dvě hodinky. Problém byl v tom, že motorka s kuframa chtěla jet v příkrém výjezdu stále po zadním, ale zadařilo se, dál vedla cesta na sedlo Kosmonolsk. Tam bylo vše ještě ok, pak následoval prudký sjezd, rána a ležící oranžová KTM, výsledek byl rozpáraný kufr, nějak jsme to poskládali, věci rozdělili mezi sebe a pokračovali dál, bylo okolo deváté večer. Byly jsme ve výšce cca 1500 m a foukalo tak, že postavit stan se tam opravdu nedalo. Popojeli jsme po hřebeni ještě další tři kilometry do lesa, kde jsme narazili na obydlí pastevců. Opodál jsme postavili stan a usnuli prakticky okamžitě.




Den 5. 92 Km
Ráno pokračujeme dále po hřebenech a cesta pomalu začíná klesat. Cesta jde mírně z kopce zhruba 6 kilometrů, jedeme v klidu dolu, najednou slyším za zatáčkou ránu, přijíždím, KTM na zemi, ze zadní brzdy dým, opodál leží zrcátko a blinkr. Příčinou je přehřátá zadní brzda. Dole v Usť čorne zprovozňujeme alespoň jedno zrcátko, nacvakáváme blinkr, s odřenou kapotáží už ale nepohneme. Jedeme dále 50km do Solotvina na solné jezero. Je fascinující, jak dokáží Ukrajinci dokonale využít louži slané vody, okolo jsou kempy, hotely, obchody, hospody. Jezero je k našemu překvapení umělého původu, jedná se o vodu vyplavenou z místních solných dolů. Pocit plavání ve vodě, kde se nedá plavat, je celkem zajímavý. Setkáváme se s 1203, nakládáme jim zničený kufr a večer v hospodě potkáváme dvě
Češky, které tu jsou vcelku nedobrovolně přes léto na brigádě.


Den 6. 421 Km
Ráno nás z kempu vyhání místní výběrčí s tím, že máme zaplatit další dvě hřivny. Balíme, loučíme se, roztlačujeme 1203 a vyrážíme na Kyjev. Jedeme na Ivano – Frankovsk, spíme kousek před Chmelnickym. Zastavíme na kraji lesa, po deseti minutách přijíždí náklaďák a nakládá seno, nás si nikdo nevšímá.

Den 7. 380 Km
Ráno děláme tradiční servis, dopínáme řetěz, kontrolujeme stav tekoucího oleje a vyrážíme dál na Chmelnickyj. Cesta už ubíhá rychle, je zde relativně kvalitní silnice a za chvíli jsme byly na cestě na Žitomir. Stihla nás pokuta za vysokou rychlost. Policista neměl radar ani vysílačku, ale to je jedno, měl naše dokumenty, stálo nás to 40 Hřiven. Za Žitomirem nás stíhá Prudká průtrž mračen, Jirka přede mnou dává blinkr doprava ke stánku, já vidím brzdové světlo, šlapu na zadní brzdu a nějak instinktivně i jedním prstem na přední, voda, E09, brembo a klouzavý ukrajinský asfalt dělá svoje a já se kloužu po dálnici, naštěstí za mnou nejel kamion ani žádné auto, bleskově zvedám motorku a tlačím jí na krajnici. Výsledek je odřený padák, kufr a roztržená kapsa na bundě, kvalitní oblečení se vyplatí. Tou dobou jsme byli 50km před Kyjevem, vzhledem k dešti a předchozí události jsme se rozhodli najít ubytování v hotelu už tuto noc.

Spíme v hotelu s hlídaným parkovištěm za 500 Kč na noc, což není v této oblasti zase tak velká tragédie. Sušíme co jde, děláme ze sebe lidi.

Den 8. 0 Km
Vzali jsme si den volna od motorek a vydali se místní dopravou do Kyjeva. Podle průvodce jsme postupovali po památkách a postupně nám došlo, že tohle město je skoro o ničem. Je tu draho jako v Praze, stánky se suvenýry útočí naprosto stejně a Mcdonaldy jsou na každém rohu. Zajímavá byla cesta metrem.

Večer se nám nedaří chytit mikrobus k hotelu, tak bereme taxi, původně za 50 hřiven, nakonec nás vzal za 30. Večer nedbáme rad Beby a nějak to přeháníme s vodkou, ráno lituji.

Ráno se scházíme v Kyjevě s Jurijem, který je naším průvodcem po Černobylu. Jedeme za ním asi 120 km na sever směrem k černobylské zóně, necháváme motorky v jedné vesničce u jeho známých a dále pokračujeme autem. Návštěva černobylu byl neskutečný zážitek, který by se dal popisovat velice dlouho, takže snad někde jinde zvlášť. Večer jedeme kus za Žitomir, kde přespáváme.

Den 10. 670 Km
Vstali jsme relativně brzo a vyrazili přímo na Lvov a hraniční přechod s Polskem. Cesta ubíhala bez problému a po dvou hodinách čekání na hranici jsme stáli v Polsku s vidinou rychlého přejezdu po kvalitních dálnicích. Skutečnost byla ale jiná, jelo se pomalu a zdlouhavě. Spíme před Krakowem na benzínce na zemi, ve dvě ráno nás budí déšť, bereme nepromoky a jedeme na Česko.
Den 11. 560 Km
Ráno v 7:30 stojíme v české republice, telefonujeme domů, bereme drahý benzín a jedeme na Šumperk. Já potom dále na Prahu.

Celkem mám doma najeto 3600 Km.
Závady: Tekoucí olej na jedné LC4, jinak bez problémů, pokud pominu věci zničené nehodami.
Utratili jsme za celou dobu 300EUR včetně návštěvy černobylu.
Ukrajina je pro mě naprosto kouzelnou zemí. Byli jsme odrazováni jak průvodci, tak známými, žádná z našich obav se nevyplnila, okradeni jsme nebyly, řidiči jezdí podstatně lépe než v Čechách, s korupcí jsme se taky téměř nesetkali.


Další články z rubriky:

    Videa

    Instagram

    
    

    Motodenik.cz

    © 2010-2018 motodenik.cz, Pointera Solutions s.r.o.