Podzimní Alpy 2015

Marek Hrodek, foto: autor, Mára Barták 25.9.2015

fotka

Zářijové Alpy už jsou, jak by se dalo v našem okruhu říci takovým koloritem či tradicí. Prostě se nás sleze čtyři až šest a podle času a nálady se jedeme někam sklouznout. Někdy na lehko do penzionů, někdy s bagáží jako stany a spacáky.

Letos se nás dalo dohromady pět, ale zbyli jsme jen čtyři. Plán je trochu ohoblovat gumy na cestách kolem Cortiny, kde jsme už asi 3 roky nebyli. Plán je jasný a o to hůře se plní. :o) Já - FZS 1000, Mára – 1200ZRX, Tomáš – GS1200, Víťa – TDM 850. Skladba dobrá, tak jsem začal dirigovat cestu. Bohužel počasí v cílové destinaci je první víkend v září otřesné. Do deště se nikomu nechce, posunujeme na druhý víkend…., proto jeden odpadlík.

Stanovený odjezd na čtvrtečních 16 hod. Vsjo jásno! V Neděli před odjezdem jsem chtěl promazat Exup klapku, protože pískala a vrzala. Ostatní jsem měl servisované v K2 moto. Z šesti šroubů jsem dva utrhl hned a dva ukroutil, ale zbytky šly vyndat sikama. Zbylé dva jsem vytočil. Odvrtat, říznout závit otázka 3 hodin práce na moto i vleže pod moto. Svody se mi fakt sundávat nechtělo. Měděná pasta ve spreji je na to prý vhodná. Namazáno, šrouby nové, lanka seřízena. Jede to, vše funguje. Je pondělí 23:30 kdy odcházím z garáže. V úterý jdu přezout k Hamletovy. Zadek je na sračky z okruhu, 1500 km by už nedal, a kdyby jo tak dohadovat se s Rakušákama nechci. Ještě večer nýtuji DB killer a s Tomášem bastlíme (vaříme ohýbáme, brousíme) domo robo zadní plotnu místo madel. Jdu spát kolem 0:30 .. tedy ve středu.

Středa odpoledne montáž plotny na bagáž. Je to ok, zbytek se doladí potom. Hlavně aby mi neulítl vak s věcmi. Sáčkuju do vaku vše, co potřebuji. Zimní spacák se ne a ne vejít. Beru si tedy letní a vejde se mi to jen tak tak. Je devět večer, kdy mi volají z práce, že zítra je ještě potřeba zhruba v 15 hod cosi zařídit pro management. Obvolávám všechny, že odjezd posouvám o hodinu. Všem se to hodí. Tomáš veze prý ve tři železo a bude to akorát a Víta skejsnul v Brně na montáži. Mára je od rána doma a prý si přispí.., parchant.. přispí…! Za to bych ho vždy utlouk gumicukama. 

Ve čtyři jsem doma kopnu do sebe rohlík s máslem a 3 deci vody. Když se narvu hadrů, začínám mít pocit, že ten rohlík musel být zakletý. Ne přešlo to. Příště pomaleji.. Po 15 min kouzlo zafunguje a zas se musím svlíkat a …záchod mě během 5 minut vidí třikrát. Na místě srazu jsem ale pět minut s rezervou. Slezu, sundám helmu a začne lejt, rosničky se sekli. Koukáme na sebe, jak když nadloube volovi, prolhaný rosničkáři, mělo být celý den slunce. Z rádia zní info, že na Písecku je na silnici 10 cm krup všude po silnici. Čekáme do 18 hod a vyrážíme do lehčího deště. Oko „hurikánu“ na meteoradaru už nás minulo.

Leje až někam po Písek. Blbě se mi kouká, mám zamlžené plexi a co nezmáčí déšť, to si zafuním já. Kluci jsou na tom stejně. Zvenku mokrý od deště, zevnitř zapařený v nemoku. Chvilku čekáme na pumpě, až se přežene drobná sprcha a do Vimperka přijíždíme kolem 20:30. Camp Vodník je čistý s milou obsluhou a teplým jídlem do 21:30. Rychle stavíme stan na mokré trávě, dva tři rychlé hlty slivky a šup na jídlo. Výborná panenka a pár piv nás drží v náladě a doufáme v lepší zítřek.

V noci je mi trochu zima, ten zimní spacák by se zatraceně hodil. K ránu si oblékám do spacáku druhé triko a další ponožky. A i když spíme čtyři v jednom stanu, nijak zvlášť ta síťovina nehřeje…  Do doby než to prostě nevydržím a jdu se ohřát do sprchy. Na motorce má Mára teploměr. Ukazuje 2°C, asi se zblázním. Je mlha a mokro. V noci tutově mrzlo.

Když ráno zapínám vak, utrhnu zip, jak je vše ztuhlé. Naštěstí to kryje léga se sucháčem. Slova chvály na soudruhy z NDR neberou konce. Než vše pobalíme je 9 hodin. Za Vimperkem směr Passau je děsná mlha. Nic není vidět víc než 15 metrů. Plížíme se až na hranice. Tam jak když mávne Harry Potter hůlkou a je slunce. Návštěva u Louise v Pasově je taktéž tradiční a já si za 10E kupuji nový 30L vak. Ne na teď napříště! Podložku pod stojan atd. Kluci taky něco poberou a pálíme dál. Silnice jak vymetená, bez děr a slabší páteční provoz nám hraje do karet. Vimperk – Passau – Branau – Laufen – Bad Reichenhall – Lofer – Kitzbuhell – Mitersill – Erlsbach – Toblach. Před Toblachem je Olympia Camp. Kam přijíždíme asi v 20 hod je asi 8°C trochu mě zebou ruce a recepční když nás vidí, že jsme utahaný jak gumicuky, jen mávne rukou, že vše až ráno s čelovkama stavíme dva stany. Jsem utahanej a do toho Mára tahá slivku a víno. Probíráme dnešní přesun a nadáváme na Italský značení campu a trapný rakouský důchodce v merglech. Najedou do odbočky a zastaví.. málem jsem se mu i s Tomášem podívali co veze v kufru.

Sprchu nedávám, už jsem opravdu na usnutí vstoje. Dávám druhou dvojku vína a musím ho Márovi pochválit. Zapadnem do stanů a budím se až kolem 03:15 kdy mi je fakt festovní zima. Vynadal jsem si, proč jsem třeba nevzal o konzervu méně a zimní spacák by se možná vešel. Jinovatka na stanu je jasný signál pro třetí triko, mikinu a druhý pár ponožek. Ten letní spacák je fakt jen k moři… Zkouším se prohřát propínáním nohou a funěním na ruce. Moc to nepomáhá a začínají mi cvakat zuby. Od kolen dolů v podstatě nevím, že mám nohy. Na teploměru u motorky je něco pod nulou a nebo 0°C jdu se prohřát do sprchy. Paráda, když vylezu už je venku slunce a začíná topit. Přesto je stále kolem 2°C.

Všichni se svorně těšíme na Cortinu. Tomáš chválí pořád GS, že se to pokládá do zatáčky jak kolo. Trochu za to beru a na rovinkách mi nestačí, ale zatáčky kolem nohy jdou fakt báwu slušně. Kupodivu jsem se snad poprvé v Cortině neztratil. Trefil jsem výjezd na tu správnou cestu a už „vyšíváme“ na kopci k Passo Falzarego. Už asi dvě hodiny nemávám na pozdrav sám od sebe, nedělal bych nic jiného. Jsou tu mraky motorek a všichni včetně kochačů i hoblovačů stupaček si to užívají. Ano závidět se nemá, ale tohle jim závidím. Pár lidi jede s kuframa nebo bagáží, ale 90% jede nalehko jen si zajezdit. Nezbytný fotky na odpočinkových místech nebo na pěkných výhledech. Jinak jen drtíme plyn.

Asi 40 km oklikou přijíždíme kolem druhé odpoledne na Passo Falzarego, protože jsem se jal závodit s porsche carrera targa 4S, fakt mi to dává „sežrat“ brutální zvuk prokládá gumováním na výjezdech z vlásenek, to že mu stačím i když adrenalin teče proudem odměňuje na vršku palcem vzhůru. Fotky a jedem dál po SS244 passo Valparoa, kde odbočujeme na zkratku SP29 přes další Pas delle Erbe Wurzjoch na Brixen. Na vršku, když zastavíme, Mára zjišťuje, že někde přišel o telefon. Zpětnou dedukcí docházíme k tomu, že budu někde na Falzaregu. Volám na to jeho číslo. Kupodivu to zdvihá Italka komunikující trochu anglicky. Domlouváme se spolu, že telefon nechá na kase u lanovky, ale že je otevřeno jen do 17:00. Vůbec si neuvědomujeme, že je 15:45 a my se po těch vlásenkách musíme vrátit zas zpět asi 63 km. Ale prostě jsme se urvali jak prázdný vagon a řítíme se zpět. V 16:48 dojíždíme na Falzarego a telefon si s díky vyzvedáváme. A vymýšlíme novou rychlejší trasu. Takže zpět do sedla a svištíme na sever přes SS244 a E 66 do Aica.

Tam odbočujeme směr Vipiteno, kde nakupujeme zásoby na ráno. Pokračujeme přes Brener do campu u Natter See. Tady už je zavřena recepce, ale závora se zdvihne a tak přijíždíme v cca 21:30 na místo. Stavíme stan a snažíme něco sníst. Všichni jsme unavení ale spokojení. Dnešek i s návratem pro telefon byl opravdu výživný. V noci je relativně teplo, asi 8°C. Spinkáme celou noc jak mimina.

Ráno pobalíme, snídáme rozšafně dlouho a hodně. Povinná sprcha a dosušení věcí. Odjíždíme až v 11 hodin. Přes Rakousko nás brzdí policejní hlídky a kontroly asi kvůli migrantům. Policie prohlíží každou dodávku a motorkáře zas proto, když objíždí kolony. Naštěstí se nám to vyhlo. Vždy chytli někoho jiného.  Přes GaPa se vyhoupneme na dálnici na Mnichov a začíná nejnudnější část. Sice je již otevřen vjezd do tunelu pod Mnichov, ale stejně se to vleče a za Mnichovem je stálé zácpa až na Regensburg. Víc než 80 se prostě nedá jet. Hranice s ČR přejíždíme těsně po 16 hod. Hned na to zjišťujeme, že první Shell je v rekonstrukci a tak nám skoro dochází benzin u druhé Shellky. Pomáháme tlačit ke stojanu jednu WV - T5, kterému to fakt došlo asi metr před stojanem. Tady potkáváme armádu USA jedoucí na Prahu. Kolem 18:30 jsme doma. Přivítání, rozdání čokoládiček dětem a vybalení. Když beru do ruky spacák a uklízím boty, opět mám nutkání někam vyrazit. Najeto cca 1450 km a celkovými náklady necelých 5.000Kč včetně benzinu, restaurací, campů atd. Ale musím si nechat zajít chuť. Tak zas příští rok.

Další články z rubriky:

    

    Videa

    Instagram

    Motodenik.cz

    © 2010-2017 motodenik.cz, Pointera Solutions s.r.o.