Švýcarskem na Harleyích

Jan Altner, foto: autor 28.9.2016

fotka

Pro motorkáře jsou zakroucené silničky a alpské průsmyky s kvalitním asfaltem obrovským lákadlem, pro které zapomenou i na úzkostlivé a přísné švýcarské policisty a ceny odpovídající vysoké životní úrovni země. Pro cestování na motorce jsou místní hory jako stvořené. Jsou plné mnoha nádherných průsmyků, kde se neplatí mýtné a je v nich řídký provoz. A právě sem jsme vyrazili

Výchozím bodem pro pokoření Alp je pro nás Curych. Ten je s počtem čtyř set tisíc obyvatel překvapivě celkem malé město. Přesto je tu rušné letiště a jedno z nejvytíženějších nádraží na světě. Je to jedno z měst s nejvyšší životní úrovní na světě, ale potažmo také jedno z nejdražších. Čeká na nás velká porce kilometrů po švýcarských horách a předpověď počasí je stručně řečeno katastrofální. O tom, že se neplete, nás ujišťoval silný déšť a beznadějně zatažená obloha. Vzhledem k počasí byla má volba jasná: stroj se štítem. Velký koráb Electra Glide je sázka na jistotu. Je to sice poměrně velký a těžký stroj, ale také silný, obratný a jeho kufry poberou neskutečné množství věcí. Zhruba v polovině cesty se začíná obloha trhat, a tak shazujeme nepromoky. Bohužel nás ještě před naší další zastávkou dohnal silný déšť, a tak dojíždíme do cíle v horách promočení.

Monstein je malá vesnice, která je proslavená malým pivovarem, který se donedávna pyšnil tím, že byl v 1 600 metrech nad mořem nejvýše fungujícím pivovarem v Evropě. Pivo je ve Švýcarsku populární a přestože je to malý pivovar velikosti většího rodinného domu, produkuje se tady asi deset druhů piv. Prohlídku máme i se zajímavým výkladem a vzhledem k tomu, že se nám nechce zpátky do lijáku, trochu ji protahujeme. V lehkém dešti vyrážíme dál. Nechce se mi soukat do mokrého nepromoku, takže rezignuji na déšť a na zbývajících 12 km vyrážím v kožené bundě a v motorkářských džínách.

Dalším cílem je Davos, malé horské městečko s historií sahající až do dvanáctého století. Dnes je známý jako centrum zimních sportů a také se tu každý rok koná zasedání Světového ekonomického fóra. Probouzíme se do zataženého rána plného louží. Počasí nás však nezastaví, a tak vyrážíme na cestu. Ještě dopoledne vystoupáme až do výšky 2 066 metrů nad mořem.

Výhled na hory a okolí průsmyku San Bernardino si však příliš nevychutnáme, protože déšť opět sílí a těsně před výjezdem se přidává i mlha, kvůli které nám sjezd dolů do údolí připadá nekonečný. Protože jsme zrovna v italsky mluvícím kantonu, prcháme před deštěm do pizzerie. Vzhledem k počasí a k náročnosti horských cest na nás doléhá únava, a tak zvažujeme cestu přes hory nebo údolím po dálnici.

Naštěstí dobrodružství vyhrává nad odpočinkem a vydáváme se do Gotthardského průsmyku. Počasí sice není ideální, ale cestu nám usnadňuje široká kvalitní silnice, a tak je průjezd pod alpskými velikány snadný a rychlý. Harleye nás přesvědčují, že jim nechutnají jen dlouhé rovné cesty, ale neztratí se ani v horách a utažených serpentinách. Electra potvrzuje velký komfort: pohodlné měkké sedlo, skvělé krytí před deštěm a větrem, vyhřívané hefty jsou v deštivém a chladném počasí k nezaplacení.

Třiadvacetilitrová nádrž zase umožňuje dlouhý dojezd a pokud se nudíte, tak audiosystém nemá mezi motocykly konkurenci. To podstatné jsou ovšem motor, podvozek a brzdy. Srdcem motocyklu je dvouválcový motor Twin Cam 103 o objemu 1 690 ccm. Ten se vyznačuje vysokým točivým momentem a plynulým zátahem v celém spektru otáček. Je pravda, že proti konkurenci jsou tu i vibrace, ale ty jen podbarvují emoce, které k takové pořádné motorce patří. Podvozek nabízí nejen pohodlí, ale i slušnou zpětnou odezvu. Přední a zadní brzda jsou propojené a jejich účinnost je dobrá, ale stále musíte mít na paměti, že řídíte křižník vážící bezmála 400 kilogramů.

Počasí na horách se rychle mění a naštěstí to pokaždé není jen k horšímu, takže si po vystoupání na Gotthard užíváme příjemné klima. Po horké sprše a rozvěšení promáčené výbavy vyrážíme na jídlo. Protože jsme neměli výletů do hor dost, vyrazili jsme na večeři do výšky 2 046 metrů nad mořem do Oberalppassu. Ten je zajímavý tím, že v jeho blízkosti pramení řeka Rýn a také se tu nachází nejvýše stojící maják na světě.

Jestli se ptáte, co dělá maják na takovém místě, důvod je prostý. Postavte maják v takové výšce a máte zajímavost: nejvýše postavený maják na světě. V blízkosti majáku se nachází restaurace, kam jsme prchli před zimou a kde jsme povečeřeli. K našemu překvapení byli provozní i kuchař Slováci, ale doporučili nám samozřejmě místní speciality, takže si dáváme fondue a rösti a ochutnáváme několik druhů místního šnapsu.

Konečně slunce

Příjemná změna, třetí den nás budí slunce a v dalším horském středisku Abermattu se nám vstává výrazně radostněji než předchozí dny. Ale ne všechno oblečení nám stihlo uschnout. S parťákem, který nestačil dosušit promočené oblečení, měním electru za V-ROD. Po vyjetí do nejvýše položeného bodu naší cesty, do Furkapassu ve výšce 2431 metrů nad mořem, kde nás přivítaly dva stupně nad nulou a déšť se sněhem, jsem si nebyl jistý, jestli to byla dobrá volba. Absence jakéhokoli štítu a natažená pozice za řidítky, stupačky skoro až na předním kole a široké zadní kolo mi zprvu moc nechutnaly. Ale když si na něj zvyknete, budete si svalnatý V-ROD užívat.

Na kvalitní silnici má dobrou odezvu podvozku a vodou chlazený točivý dvouválec o objemu 1 250 ccm se silným spodkem je hodně zábavný, dobře pracují i brzdy. Přestože je motorka nízká a dlouhá, je pohodlná a neuvěřitelně letí vpřed. Netrvalo dlouho a vodil jsem ho do zatáček po stupačkách. Je pravda, že ve špatném počasí nabízí výrazně méně komfortu, ale tento stroj není na hýčkání, je to stroj na emoce.

Protože jsem klikař (a asi i proto, že jsem se podíval na předpověď počasí), bylo zbytek dne slunečno a V-ROD jsem si maximálně užil. Přes nádherné švýcarské hory jsme se přesunuli podél Lucernského jezera do města Alpnachstad. Odtud totiž vyjíždí 127 let stará ozubnicová železnice na horu Pilatus. Se sklonem až 48 procent je to nejstrmější zubačka na světě a stoupá až do výšky 2 132 metrů nad mořem. Hora nás bohužel přivítala zahalená v mlze. Nicméně zázemí na vrcholu je srovnatelné s moderním letištěm, takže jsme si dali výborný oběd a vyrazili zubačkou zpátky dolů do Alpnachstadu.

Bohužel nás čekalo už jen několik posledních kilometrů do Curychu. Harleye znovu prokázaly, že jsou to motocykly pro moderní motorkáře a nehodí se jen pro dlouhé rovné silnice, ale směle se na nich můžete vydat i do serpentin a náročných horských podmínek. A Švýcarsko je pro ně naprosto ideální.

Další články z rubriky:

    Videa

    Instagram

    Motodenik.cz

    © 2010-2017 motodenik.cz, Pointera Solutions s.r.o.