Red Bull Sea to Sky ovládl znovu Jarvis, Češi se neztratili!

Matěj Oliva, 9.10.2015 zdroj: Tereza Kubátová, Matěj Oliva, Red Bull Media

fotka

Pokud hledáte závod hard endura, který si fakt užijete, je tu pro vás Sea to Sky, tedy alespoň tak to prezentuje Red Bull na svém webu. No a protože to vypadá fakt celkem lákavě, vyrazili jsme se do Turecka přesvědčit a podívat se na dnes už legendární tratě pod horou Olympos.

   

Na rozdíl od Erzberg Rodea, nebo Romaniacs se Sea to Sky koná v turistickém resortu na turecké riviéře, kde je na začátku října příjemné počasí jak na koupání, tak i na svezení na motorce. Samotný závod sice začíná až v pátek, ale už od úterka jsou na jezdce připravené vyjížďky, tréninky s nejlepšími ridery na světě a další aktivity. Samotný závod má tři fáze. V pátek se jede první kvalifikační závod formou prologu na pláži, sobota patří závodu Forest Race - padesátikilometrovému okruhu v lese. Ze součtu obou dnů pak vzejde postavení na startu v hlavním nedělním závodě Mountain Race, který startuje na pláži a jeho cíl je na hoře Olympos v nadmořské výšce 2200 metrů.

Beach Race

Jak název napovídá, prolog se jede na pláži, což dává jízdám jedinečnou atmosféru. Není tu nouze ani o diváky z řad místních i turistů. Okruh má zhruba dva kilometry a pro letošek h organizátoři hodně zpomalili celou řadou umělých překážek.

Jako první vás ale čeká populární skok přes cestu, který sice jde objet po chicken line, na ní ale přicházíte o drahocenný čas. Dál je tu několik malých výjezdů, dlouhá rovinka a už jste u umělých překážek. Nejdřív průjezd kontejnery, pak několik klád a položené pneumatiky. Za nimi následují velké kameny, dřevěná lavice, další kamení a několik pneumatik na stojato. Na hlíně by šlo o celkem pohodovou jízdu, ale v písku, kde se motorka po přidání plynu prohrábne a dopředu se jí moc nechce to je zatraceně náročné. Přičtěte si k tomu ještě teplotu přes 30 stupňů a o zábavu je postaráno.

  Dopoledne absolvuje trať každý dvakrát, odpoledne pak nejrychlejších 150 odstartuje do finále na 15 minut a jedno kolo s hromadným startem po padesáti. A to je teprve to pravé peklo. Do finále se nakonec dostali všichni čeští jezdci z Dr.K teamu - Jiří Fíla, Ondřej Rathouský, Petr Konečný a má maličkost. Vítězem prologu se stal stejně jako před rokem Jonny Walker s neuvěřitelnými devíti koly, druhý dojel Graham Jarvis a třetí Andreas Lettenbichler.

Forest Race

Do druhého závodního dne jezdci startují podle pátečních výsledků a bojují jen proti času. Trať Forest Race není ještě tak extrémní, jako nedělní závod, ale i tak vám dá celkem do těla. Postaráno je samozřejmě i o diváky. Na ty čekala zóna v potoce a kamení, kde mohli pohodlně pozorovat trápení jezdců. Nakonec každého čeká přejezd potoku po kládě, nebo dlouhá objížďka.

Ve Forest Race mě bohužel začal téct chladič a spíš než na dobrý výsledek jsem se musel soustředit na to, abych vůbec dojel do cíle. Do nedělního závodu jsem tak s Jirkou startoval z šestnácté řady, zatímco Ondra s Petrem si vybojovali desátou řadu na plážovém startu. Forest Race vyhrál Jihoafričan Wade Young před Walkerem a Jarvisem.

   

Mountain Race

Hlavní závod Sea to Sky měří 67 kilometrů a je rozdělený na tři části - bronze, silver a gold. Startuje se po deseti jezdcích a čím lépe zajedete v předchozích dnech, tím více času a čistší trať. To se hodí zejména v těžkých úsecích, kde musíte dlouho čekat, až se vám uvolní cesta.

Divácky jednoznačně nejatraktivnější je úsek před CP4 bronze, který vede úzkým kaňonem s řekou, kde je trať doplněná o umělé lávky. Diváci vše mohou pozorovat ze silnice, která vede nad kaňonem. Kombinace vedra, kamení, kluzkých lávek a přeplněné trati je občas až smrtící a dost závodníků se skrz kaňon k vytoužené bronzové medaili vůbec nedostalo. Já jsem měl ostatně taky na mále. Před koncem se mi podařilo zout zadní pneumatiku a po provizorní opravě jsem musel zadní kolo na CP4 přezout.

Dál už se trať nesla především ve znamení kamení všeho druhu od kluzkých velkých balvanů po ostrou drť. Kameny byly ve výjezdech, ve sjezdech, zkrátka všude a ve všech formách a věřte, že to dá zabrat každému. Mě se nakonec podařilo dojet půl hodiny před sedmihodinovým limitem na silver point, kterým byl CP9. Jirka Fíla skončil s bronzovou medailí na CP6. Nejlepším Čechem byl Ondřej Rathouský, který dojel až na CP11 a obsadil 87. pozici. Petr Konečný pak dojel 117. na CP9.

Na vrchol hory se nejrychleji stejně jako v loňském roce dostal nestárnoucí Brit Graham Jarvis s časem tři hodiny a osm minut! Druhý dojel Jonny Walker a na třetí stupínek vystoupil Wade Young. První pětku pak ještě doplnil Paul Bolton a Andreas Lettenbichler.

Další články z rubriky:

    Videa

    Instagram

    Motodenik.cz

    © 2010-2017 motodenik.cz, Pointera Solutions s.r.o.